Parker zpopelavěl.

" Musíme pryč. Rychle." vykřikl a vykopl plastexové dveře modulu. "Zaměřili nás."
" Kolik máme času ? " zajíkl se technik.
" Podle šelestů ve spojení moc blízko nebudou. Tipuju tak tři minuty." zaječel plukovník a ponořil se do husté trávy. Operátor jeho příkladu bleskurychle následoval a tak se za několik okamžiků oba energicky prodírali zvlněnou trávou se zjevnou snahou dostat se co nejdále od modulu.
" Au. Co to bylo ? " hekl technik a s úžasem si vytrhl ze zápěstí dlouhý trn.
" Nevšímej si toho, žádné další trny tu nevidím. Jdeme rychle dál." sykl plukovník.
A pak se to stalo. Oběma pozemšťanům chybělo už jen několik kroků k okraji paseky, když tráva kolem nich náhle zhoustla desítkami ostrých trnů, které v jemných vibracích čeřily okraje temně zelené masy dlouhých stonků.
" Jak to ? Vždyť to tu ještě před chvílí nebylo. " vztekal se technik a opatrně si vyšlapával agresivní vegetací úzkou cestičku vpřed. Plukovník ho následoval, ale nepřetržitě ho nabádal ke spěchu. Ten byl také zcela na místě. Minuty nemilosrdně plynuly a velitel právem očekával v následujících okamžicích něco strašného. Jenom doufal, že solaňané nepoužijí jaderné zbraně. Marně.