Podívej Rayi

" pokusím se tvé paměťové krystaly zachránit. Slibuji ti, že udělám všechno, co bude v mých silách."
" Jenže já vím, že jsi na škole dvakrát propadl z kybernetiky, takže vůbec nepochybuju o tom, že to dopadne špatně. "
" Tak ti je vyndá Parker, koukni, už se začíná probírat."
" Tak to ne, Parkerovi bych nedal opravit ani mixér. Vždyť nikdy nic rukama nedělal. Možná, že umí nosit papíry, zalepovat obálky a tvářit se důležitě, ale na mne sahat nebude. To už bych radději měl ještě jednu poruchu."
O tom, jakou poruchu měl android na mysli, se nedalo ani na okamžik pochybovat. Vyplynulo z toho více než jasně, že plukovník by byl tím, kdo by ji nepřežil, takže se Mark ani moc nedivil, když se zraky právě se nadzvedávajícího Parkera opět obrátily v sloup a plukovník znovu omdlel.
" Vidíš, co děláš. Až se vrátíme, tak z toho určitě budeme mít oba nepříjemnosti."
Mark se opatrně přibližoval k androidovi blíž a blíž a v okamžiku, kdy už si myslel, že je na dosah, Ray znouvu ucukl a ustoupil dál do tmavé chodby.
" Ty mne chceš opravdu vypnout. " zablekotal android " Tobě vůbec na ničem nezáleží. Všechny ty roky.....Ty..."