V okamžiku,

kdy celí rozdrásaní konečně vstoupili na volnou mítinu, vyhoupla se nad obzor vzdálená řízená střela. Líně za sebou táhla svůj bílý chvost a nezadržitelně se sunula vstříc oběma pozemšťanům. O chvilku později se z dálky ozvalo slabé zaburácení.
Byl to souboj času. Oba příslušníci vesmírné policie vyrazili přes mítinu k úzkému otvoru ve skalní stěně a ani netušili, že kromě elektronických senzorů blížící se střely je právě zaregistrovala i dvojice temně rudých očí krvelačné šelmy, v klidu vyčkávající v křoví vedle zdánlivě poklidné mítiny.
Pak se stalo několik věcí najednou. Šelma se mohutným skokem vynořila ze svého úkrytu a při dopadu na planinu roztrhla svými ostrými drápy právě probíhajícímu Parkerovi titanovou kombinézu na zádech. Technik, který běžel za ním, zpanikařil a vytrhl zpoza pasu příruční plamenomet. Proměnil všechno kolem sebe včetně bot svého nadřízeného v hořící spoušt. Parkr se vzápětí odvallil stranou a strhl ze zad hasící přístroj. V poslením okamžiku si stihl zachránit zbytky obuvi. Mezitím skučící psovitá šelma mohutným skokem zmizela opět kdesi v křoví a v praskotu burácejících plamenů bylo slyšet už jen její hlasité a pronikavé kňučení.
Oba pozemšťané setrvačností spíše proletěli, nežli proskočili otvorem do skalní stěny a propadli se kamsi do hlubin skalního masívu, který vzápětí bez problémů absorboval radiaci jaderné exploze nevídané síly. Nutno dodat, že to nebylo poprvé, ani naposled, kdy dobře načasovaný sled akcí dohnal trosečníky na pokraji šílenství až sem, kde byli vydáni na milost a nemilost pánům z podzemí. Právě dnes odsud vedla pouze jediná chodba. A ta se měla v příštích hodinách stát i jejich osudem.