Plukovník Parker

se třásl jako sulc a pomalu se vzpamatovával ze silného šoku. Bylo to jako ze zlého snu. Ještě před několika okamžiky tu bloudili společně s radarovým technikem, když marně hledali nějaký nouzový východ z této nekonečné chodby. A pak, zničeho nic, se od kamené dlažby odlepila zabijácká postava toho nemilosrdného androida a v desetině sekudy zpečetila jeden lidský osud.
Ohořelé cáry, které zbyly z radarového operátora, právě Ray skládal do úhledné hromádky u stěny chodbby. Cítil se dost provinile. Nebylo mu vůbec jasné, proč to udělal. Musel. Asi má nějakou poruchu. Ale jakou, a proč ? Možná z toho děsivého pádu. Třeba se zpřetrhalo centrální vedení datových zpětných vazeb. Ale pak by byl hodně nebezpečný. Všem. I Markovi. A to nechtěl. Pojala ho děsivá předtucha. Ještě jeden takový impuls a musí se sám zničit. Jinak to nepůjde. Desítky let paměťových záznamů u SDPP půjdou k čertu, ale Markovi nesmí ublížit. Nikdy. NIKDY!