Ty mě vypneš,

" že jo ?" zahuhlal android.
" A co mám s tebou dělat ? " ptal se popravdě Mark. " Pojď blíž a bude to pro nás pro oba to nejlepší. Nic jiného se dělat nedá. Víš to sám."
Ray se klepal, jako by se měl každým okamžikem rozpadnout. Mark chvílemi pochyboval, jestli má před sebou skutečně jenom výrobek z laboratoří své přítelkyně Elsy. Ach Elsa. Už aby byl zase s ní. Bez Raye i celého dotěrného SDPP a jeho misí. Jenže teď je tady a musí řešit neočekávané problémy. Jeden stojí právě teď před ním a nechce se nechat vypnout.
" Marku, to ti vůbec nezáleží na našich společných vzpomínkách ? Ty to chceš opravdu všechno vymazat tím, že mne vypneš ? "
Androidovi přeskakoval hlas a Mark se neubránil pohnutí. Bylo mu ho líto.
" Musím tě vypnout. Dobře víš, že jsi nebezpečný." odmlčel se " Tady jsi třeba zabil někoho na kom vcelku nezáleželo, ale co kdybys třeba ublížil mě nebo Parkerovi ? "
" Tobě ublížit nemohu, mám blokace."
" Ty jsi měl i na zabití kohokoliv, kdo nebyl v seznamu justičního počítače. Takže vidíš, že nefungujou. Nebo byl tenhle chlápek, co jsi ho usmažil, v justičním počítači pod kolonkou vrazi ? "
" Víš Marku, ...chvíli jsem měl pocit, že jo."
" No jo, pocity. Ty nemáš mít žádný pocity."
" Ale ty dobře víš, že je mám. A nikdy ti to nevadilo, když jsem tě chránil."
Mark neměl tyhle výčitky rád. Rozhodl se, že to zkrátí. Stejně ta diskuse vůbec nikam nevedla.