Odpočatý Sarga

vstoupil do řídící místnosti celé operace a zářil spokojeností. Několik hodin spánku společně s koňskou dávkuo povzbuzujících prostředků vykonalo své a armádní psycholog také dokázal pravé divy. Prostě ten muž, který právě vstoupil, neměl vůbec nic společného s troskou, kterou odsud před několika hodinami odnášeli na nosítkách. Snad jenom tvář a postavu, ale to bylo v tuto chvíli nepodstatné.
Velící důstojník ustoupil do pozadí a uctivě veliteli zasalutoval.
" Dobrá práce přátelé. Máme je tam, kde je potřebujeme mít. Teď už jen zajmout toho Stonea."
Důstojník se na Sargu vyjeveně podíval. " Cože ??"
" Zatkneme Stonea. Proto tu akci přece děláme." zopakoval mu spokojený generál trpělivě způsobem, jakým se opakují nechápavému děcku základní pravdy, jako že nahoru nikdy pršet nebude nebo něco hodně podobného.
" To jste nám neřekl, že chcete zatknout Stonea. Před chvílí jsme o něj málem přišli."
" A předtím asi dvakrát taky. V podstatě už žije jenom zázrakem." dodal druhý důstojník, který slyšel jen poslední větu, ale byl natolik ambiciózní, že se chtěl za každou cenu zúčastnit právě probíhající diskuse s generálem.
Na Sargu už zase lezly chmury. Úsměv se mu vytratil kdesi v nenávratnu a ostře vyštěkl : " Podejte hlášení !!"
Velící důstojník sklapl podpatky a spustil : " Před několika minutami jsme nad androidem opět získali kontrolu. V rámci otestování spolehlivosti tvrzení odborníků z infiltrační jednotky jsme se rozhodli vyzkoušet ovladač. Nastala k tomu vhodná příležitost v okamžiku setkání s dojicí která se katapultovala z rozstříleného křižníku galaktické policie. Test proběhl úspěšně, ale Stone se pokusil androida odpojit. Byli jsme připraveni v případě nutnosti Stonea okamžitě přes ovladač zabít, ale android kupodivu porušil všechny programové příkazy od SDPP a utekl chodbou pryč."