Technik

se zamyslel. Žádný jiný modul nevystartoval. Všedchny byly v boxech. Kdo to tedy může být ? Má dost solanský přízvuk.
" Neznáme svou pozici."
" Tak udejte nějaký výrazný bod v krajině." zchrchlalo to znovu z bedny.
" No, jsou tu takové tři...." náhle se zarazil. Proč to potřebují vědět ? Jestli přistáli v modulu, už stejně nevzlétnou. Záchranné moduly jsou jednoúčelové. Přistát a konec. A že by je hledali pěšky ? Přece nemohou znát zdejší krajinu.
" Tři coo ?..... Pyramidy ?? " zahřměl divný hlas z tlampače. Silný solanský přízvuk se již nedal zastřít. Bylo to jasné a zaslechl to i Parker.
" S kým se to bavíš ? "
" Nevím ."
" Coo ?? "
" Říkám, že nevím." technikovi začaly povolovat nervy. Rozhodl se, že se zeptá přímo.
" Z jaké jste sekce ? "
Hlas z komunikátoru okamžitě odpověděl, jako by na tuto otázku čekal. " Sektor bé čtyři."
" A hodnost ? "
" Já jsem pilot a další tři se mnou v modulu jsou velící důstojníci."
" To není možné ! " rozzuřil se technik. " Viděl jsem je všechny umřít."
Parker se prudce otočil a pátravě se na technika zadíval. Tak a je to venku. Operátor trpce litoval své unáhlenosti a přemýšlel, jak se z toho dostat. Ještě mu nakonec na Zemi přišijou soud. Tato starost, stejně jako většina ostatních byla zcela zbytečná, ale o tom naštěstí zatím nikdo nic netušil. Snad jen majitel hlasu na druhé straně étheru, který se náhle začal hlasitě smát a blábolit do stanice něco v solanštině.
" Co říká ?" obrátil se technik k Parkerovi, který si ho stále ještě měřil vytrvalým podezíravým pohledem. Po chvilce ticha plukovníkovi posunky naznačil, ať se nakloní k bedně. Pak zesílil příjem na maximum.