Co víc, Ivan Petrovič byl jakousi spojnicí s trolobijcovou záhadnou minulostí. Znal trpaslíka od dob jeho první výpravy do pustin Chaosu před mnoha lety.
Při tom pomyšlení si Felix uvědomil, jak daleko od domova Ivan padl. Z tmavých lesů Sylvánie to musí být alespoň tři sta mil do chladných zemí na okraji Kislevu, kde kdysi vládl. Země starého bojara byla samozřejmě pryč, smetena obrov¬skou invazí Chaosu, která je dohnala až na jih k Praag.
„Snorri si myslí, že Ivan zemřel dobrou smrtí," prohlásil Snorri Nosohryz. Tvářil se zasmušile. Navzdory chladu nebyl druhý trolobijce oblečený o nic lépe než Gotrek. Možná trpas¬líci prostě nepociťují nepohodlí jako lidé. Pravděpodobnější ale bylo, že jsou příliš tvrdohlaví, než aby to připustili. Snorriho obvykle veselé stupidní rysy zastíral smutek. Možná nebyl tak necitelný, jak vypadal.
„Dobré smrti neexistují," zamumlal Felix tiše. Když si uvě¬domil, co řekl, pomodlil se, aby ho žádný z trpaslíků neslyšel. Koneckonců přísahal, že bude následovat Gotreka a napíše o jeho záhubě epickou báseň. Připadalo mu to strašně dávno, Jediným smyslem života trolobijců bylo zemřít rukou silné nestvůry nebo tváří v tvář beznadějné přesile a tím odpykat nějaký svůj domnělý hřích nebo zločin.