Úsvit zastihl Teclise na balkoně před knihovnou s knihou rozevřenou na klíně a obličejem v dlaních. Ze starého domu i postaveného na úbočí nejvyšších kopců, které se tyčí nad měs¬tem Lothern, měl pěkný výhled na přístav. Moře v něm bylo klidné jako hladina rybníčku; ani nejmenší náznak obrovské přílivové vlny, jakou vyhrožovaly jeho noční můry.
Na chvíli si přál, aby byl zpět ve věži v Hoethu, kde měl po [ ruce největší knihovnu na světě a kolegy mágy, s nimiž by vše i mohl konzultovat, ale to bylo pošetilé přání. Sem ho přivedla I politika. Neměl tohle místo rád. Vlastnil ho spolu se svým bratrem. Neměl ho rád už tehdy, když byli dětmi, a teď také ne. Příliš mnoho starých vzpomínek, pomyslel si, příliš vzpo¬mínání na dlouhé večery nemoci a nemohoucnosti. Připomí¬nalo mu to tu hospitál nebo jeden z těch chrámů euthanasie, kam staří a unavení životem chodili zemřít v klidu a pohodlí.
Zaplašil takové myšlenky. Jakmile to udělal, země se za¬chvěla. Bylo to velmi slabé. Víno v číši se sotva zčeřilo. Stěny [• starého paláce se stěží roztřásly. Mohlo to být přírodní země- I třesení, ale pochyboval o tom. Všechny známky byly jasné, Něco zasahovalo do pradávných kouzel, která držela ostrovní i kontinent Ulthuan pohromadě a nedovolovala mu zmizet opět ve vlnách. Pokud se něco nestane, jeho noční můry se splní. |