Potřebovali rychle najít přístřeší, jinak jsou ztraceni.
„Chci zabít Gotreka Gurnissona sám," řekl Grume Noční spár. Vynořil se ze stínů jako malá hora z kovu a zbraní. Složitá síť mocných kouzel na jeho zbroji téměř oslepovala Kelmainův magický zrak. Válečník byl jako posedlý od chvíle, kdy se z vánice vrátili poražení zvědové a přinesli zprávy o trpaslí¬kově přítomnosti. Kelmain si nyní přál, aby se o něm nikdy nezmínil, ale byl v Praag a věděl, že popisu dodanému zvědy odpovídá jen Gotrek Gurnisson a jeho společníci.
„Proč?" zeptal se čaroděj Chaosu, jen aby odporoval. Roz¬hlédl se po kamenných zdech prastarého předpokoje a znovu se pokusil o trpělivost. Runy i podivné rytiny ho fascinovaly, ale ten zápach byl skutečně odpudivý. Jednou rukou s drápy si zakryl nos i ústa. Grume páchl potem, zaschlou krví a ztuh¬lým mozkem, který mu pokrýval zbroj. Kelmain se obvykle nepokládal za zhýčkaného, protože to by si při své práci ne¬mohl dovolit, ale tohle bylo příliš.
„Protože jeho sekera zabila Areka Srdce démona a já ji chci získat. Taková zbraň by mne byla hodna. Všichni pova¬žovali Arekovu zbroj za neproniknutelnou," zaburácel Grumův hluboký hlas.