Snažil se ten obraz zaplašit, ale nešlo to. Stejně jako všichni elfové měl sklony k melancholii, ale na rozdíl od svých příbuz¬ných si v ní neliboval. Opovrhoval jí jako slabostí, ale teď, když opouštěl toto starobylé nádherné město, aby se možná nikdy nevrátil, nedokázal vzdorovat a poddal se jí. Viděl, jak lidské lodě v přístavu už nyní početně převyšují lodě elfů.Pravda, bylo tu mnoho mocných Orlů, Sokolů a Káňat, jejichž dlouhé štíhlé linie byly navrženy tak, aby pronikaly vlnami jako oštěp. Poháněly je magické vichry, a tak byly nejrychlejšími a nejlépe ovladatelnými mořskými plavidly, ale i tady, v jejich domovském městě, v největším přístavu elfů, byly obklíčeny jinými loděmi. Byly tu mohutné galeony z Bretonnie a Marienburgu. Pod sebou viděl plachetnice z Ará¬bie s plachtami podobnými žraločím ploutvím i džunky z da¬leké Kitaje s tyčícími se záďovými nástavbami a latinským oplachtěním, které bylo navrženo tak, aby zachycovalo vítr vzdálených moří. Všichni sem přišli obchodovat, nakoupit ma¬gické předměty, silné drogy a léky, jimiž byli elfové vyhlášení. Na oplátku přiváželi hedvábí, exotická dřeva, parfémy, koření a cvičené zábavní otroky — vše, co jeho lid vyžadoval, aby si zpříjemnil léta soumraku.
Ucítil slaný pach moře. Zahlédl člověka, který si ho prohlí¬žel dalekohledem ze strážního koše na jedné z lodí. Potlačil plíživé zlomyslné nutkání snést se s gryfem k tomu člověku blíž a vyděsit ho. Zatáhl za otěže a otočil svého oře vzhůru a k severu, k mrakům a vzdáleným horám obklopeným silnou aurou prastarých a mocných kouzel. Byl si vědom, že ho to občas táhne ke staré krutosti svého lidu, který viděl v nižších rasách pouhé hračky, jejichž životy nebyly důležité, a pocítil nával nevolnosti a nenávisti k sobě samému; city, které ho tolik odlišovaly od ostatních elfů.