Občas měl pocit, že si elfové ve své aroganci zasloužili být nahrazeni, předstiženi mladšími rasami. Ty se alespoň stále snažily stavět, učit se, dělat věci jinak a v mnoha ohledech byly úspěšné. Jeho lid žil v minulosti, ve snech o dávno zašlé slávě. Mysleli si, že všechno, co stálo za to znát, už poznali, veškerou magii podle nich zdokonalili elfští mistři na nejvyšší úroveň. Teclis studoval záhady magie dlouho a usilovně, a pro¬to věděl, jak hluboce jeho lidé obelhávají sami sebe. Kdysi snil o objevení nových zaklínadel a obnovení ztracených umě¬ní, což také dokázal. Ale v posledních letech mu i tohle zhořklo a příliš často nacházel věci, které by raději nikdy nepoznal.Vzpomněl si na dopis, který zanechal u bratra, aby jej pře¬dal králi Fénixovi. Vysvětloval v něm, co se děje. Pomyslel na vzkazy odeslané magickými prostředky mistrům v Bílé věži. Udělal, co mohl, aby předem varoval ty, které přísahal chránit, a nyní musel splnit svou povinnost nebo zaplatit za neúspěch svým životem. Když zvážil velikost úkolu, který měl před sebou, nevypadala druhá možnost nijak nepravděpodobně.
Zatáhl za otěže poslušného gryfa a otočil ho obloukem ke vzdáleným horám.