Vedle něj kráčel Max, zjevně lhostejný vůči chladu. Felix byl rád, že je mág nablízku. Aura, která ho obklopovala, vy¬dávala dost tepla, aby zaplašila tu nejhorší zimu. Možná ji Max takhle nasměroval, aby mu pomohl. Felix se nechtěl ptát. Také poskytovala dost světla, aby bylo vidět kolem.
„Šli tudy," ukázal Felix ve směru Gotrekových stop. Trolo¬bijce měl velmi dobře rozeznatelné otisky. Měl širší a větší chodidla než člověk a kratší krok.
„To mě nepřekvapuje," řekl Max.
„Mám pocit, že mi chceš říct něco, co se mi nebude líbit," prohlásil Felix; pozorně si prohlížel temnotu za kruhem světla a vyhlížel záblesk očí bestií. Bez trolobijců se cítil zranitelný, Stačil by jen jeden dostatečně šťastný oštěp, který vyřadí čaro¬děje, a pak by stál sám proti nestvůrám.
Maxovi přeběhl po tváři soustředěný zamračený výraz. „Tím směrem je mohutný zdroj magické energie. Září jako maják.