„Tak ty hodíš mé rozdrcené tělo svým stoupencům, aby si pohráli, co?" Sekera zasáhla obrovu druhou nohu, prosekla zbroj a šlachy a znehybnila ji. Grume se začal zvedat za po¬moci obou rukou. Sekera se mihla a odsekla mu levou ruku v zápěstí. Další úder odťal pravou ruku v lokti. Gotrek plivl na ležící postavu a otočil se k bestiím. V trolobijcových činech byla strašlivá bezděčná krutost, z níž Felixe mrazilo. Bojovník Chaosu, prakticky bez končetin, sebou mlátil ve sněhu, kde postupně vykrvácel.
Gotrek vyrazil se zvednutou sekerou proti bestiím. To už na ně bylo příliš. V šíleném spěchu se rozprchly. Felix si stačil všimnout, že podivný předmět podobný oku se tu dosud vznᬚí, v šeru téměř neviditelný. Kýval se vpřed a vzad, jako oko, které se je snaží zahlédnout.
Co je to za novou odpornost? pomyslel si.
Kelmain se otočil, aby se poradil se vznášejícím se obrazem svého bratra. „Tak to byl silný Grume," řekl. Obraz umírajícího válečníka Chaosu měl dosud vtisknutý v mysli.
„Dalo se to předpokládat. Takové, jako je Gotrek Gurnis¬son, nelze přemoci Grumy z tohoto světa. Ta sekera v sobě nese kus osudu."
„Tak bychom ji raději měli odstranit z hrací desky tohoto světa," usmál se Kelmain.
„Pokračuj v našem plánu," řekl Lhoigor. „Nastraž past."
„Ne!" vykřikl Felix, když Gotrek se Snorrim zmizeli v šeru. „Počkejte, musíme mít plán!"
Věděl, že už je pozdě. Otočil se a uviděl přicházet Maxe Schreibera. Obklopovala ho záře. Sníh mu syčel pod nohama a měnil se v páru. Byl to děsivý pohled. Čaroděj teď vypadal méně lidsky.
„Příliš pozdě, Felixi," řekl. „Raději bychom se měli vydat za nimi."
„Viděl jsi to podivné vznášející se oko?" zeptal se Felix.