Jak Felix běžel vpřed, všiml si podivného zápachu, jakoby hnijícího masa a sražené krve. Byl si jistý, že vychází z bojov¬níka Chaosu, a byl případný, i když zvedal žaludek. Zblízka si všiml, jak je Grume obrovský - skutečná hora masa ve zbroji. Z ječeni palcátu Felixe rozbolela hlava a marně zatínal zuby. Měl pocit, že mu z uší každou chvíli začne téct krev. Nechápal, jak to trolobijce může vydržet.
Přes páchnoucí mlhu viděl, že Gotrek dosud stojí pod blí¬žícím se palcátem. Aby splnil, co řekl, Grume nemířil trolobijci na hlavu, ale na paži se sekerou. Očividně trolobijce hodlal zajmout a mučit. Pro ně ostatní to nevěstilo nic dobrého. Za sebou Felix sotva slyšel zvuky masakru, který Snorri rozpoutal mezi bestiemi.
Přes démonické ječeni zbraně bylo Grumův šílený burácivý smích stěží slyšet. Gotrekův obličej vypadal bledý a neživý, Palcát se blížil jako kladivo nějakého šíleného boha války. Pak, v poslední vteřině, vyrazila Gotrekova sekera. Runami pokryté ostří se zabořilo do démonické lebky a na lesklé čepeli vzplanuly ohnivé čáry. Démonova hlava se roztříštila na tisíc kousků. Ječeni okamžitě přestalo a páchnoucí oblak se začal rozplývat.
„Tak ty mi polámeš kosti, co?" prohodil Gotrek téměř kon¬verzačním tónem. Sekera se znovu mihla vzduchem a zasáhla obra do podkolení. Ozdobná zbroj se prohnula, jako by byla vyrobena z cínu. Vytryskla krev. Grume se skácel dozadu jako podťatý strom. Felix tak tak stačil uskočit stranou, aby nebyl rozmačkán.