„Snorri doufal, že v téhle jeskyni bude medvěd," pozname¬nal Snorri. Opravdu vypadal zklamaně. Po širokém, tupém obli¬čeji mu přeletěl téměř komický ohromený výraz. Natáhl jednu mohutnou tlapu a přejel si po nabarvených hřebech, které měl zatlučené do lebky. Stejně jako Gotrek byl Snorri téměř stejně široký jako vysoký a byl samý sval. Felix měl podezření, že ve Snorriho případě to zahrnuje i prostor mezi ušima.
„Proč?" zeptal se. „Chtěl jsi mu stáhnout kůži a nosit ji jako plášť?"
„Na co by Snorri potřeboval plášť, mladý Felixi? Tohle je jako letní piknik ve srovnání se zimou v Horách na konci světa."
Jestli ještě jednou uslyším něco o letním pikniku, natluču ti do hlavy další hřebíky, pomyslel si Felix kysele. Už pěknou řádku dní poslouchal veselé poznámky trpaslíků ohledně zhor¬šujícího se počasí se stále větším odporem.
„Ty si myslíš, že tohle je chladno, človíčku?" pronesl Go¬trek. „Měl jsi být ve Vysokých průsmycích za Kruté zimy. Tehdy bylo chladno!"
„Nepochybuji, že mi o tom povíš," řekl Felix.
„Snorri si to pamatuje," ozval se Snorri. „Snorri byl s vá¬lečnou skupinou Gurniho Grimmmsona honit orky. Bylo tak chladno, že Forgastovi Vykotlanému zubu jedné noci zčernaly všechny prsty a upadly do polévky, kterou míchal. Taky to byla dobrá polévka." Zasmál se, jako by to byla veselá vzpo¬mínka. „Bylo tak zima, že mu zmrzly vousy a lámaly se v ku¬sech jako rampouchy."
„To sis vymyslel," prohlásil Felix.
„Ne, to Snorri nedělá."
To je pravda, pomyslel si Felix. Snorri neměl dost předsta¬vivosti, aby si dokázal vymyslet cokoli.