Cítím jej dokonce odtud. Je neuvěřitelně silný a poznamenaný mocí Chaosu."
„Proč jsi mi to neřekl dřív? Předpokládám, že jsi nás nechtěl děsit."
„Ne, Felixi, neřekl jsem ti to dřív proto, že dřív tam nebyl." Jaké nové hrůzy nás čekají? pomyslel si Felix.
Zepředu bylo slyšet hluk boje. Felixovi připadalo, že poznává Gotrekův řev a Snorriho válečný pokřik. Vyběhl sněhem do svahu a vynořil se na mýtině v lese. Před nimi ležela nějaká velká mohyla nebo malý kopeček, neuvěřitelně zvětralý a pra¬starého vzhledu. V boku měl jakýsi portál vytvořený ze dvou svislých kamenů a jednoho vodorovného, položeného jako překlad. Celá mohyla kromě portálu byla pokrytá nově napa¬daným sněhem. Portál vydával zvláštní záři a když se ho dotkl sníh, vločky okamžitě roztály. Felix si domyslel, že zápach spálených rostlin pochází ze zuhelnatělého mechu.
„Co je to tady za peklo?" zeptal se.
„Magie," řekl Max. „A velmi mocná."
Felix viděl, že boj pokračuje u vchodu do mohyly. Snorri s Gotrekem se probíjeli skrz dav bestií. Nestvůry v zadních řadách zoufale bojovaly, zatímco ty vpředu prchaly dovnitř. Felix s Maxem je následovali ke vchodu. Chodba za ním byla zvláštní; nepodobala se ničemu, co Felix dosud viděl. Stěny tvořily mohutné bloky neopracovaného kamene pokryté podiv¬nými hranatými runami. Několik dalších oblouků podpíralo strop. Chodba se lámala v jakémsi úhlu dolů do šera.