Gotrek zaklel a se zdvojnásobeným úsilím vyřídil několik posledních nepřátel. Felix doběhl k němu. „Co to popadlo Snorriho?" zeptal se.
„Nejspíš démon a brzy bude mrtvý, nebo zemřu já," odpo¬věděl trolobijce. Aniž by se ohlédl, skočil do záře. Vzápětí byl tentam.
„Počkej!" vykřikl Max. „Nevíš, kam ten portál vede."
Felix stál před zářícím obloukem a uvažoval, co dělat. Po trolobijcích, bestiích ani nestvůře s chapadly tu nezůstalo ani stopy. Neslyšel žádný zvuk. Zatímco se díval, začala záře po¬hasínat. Najednou mu něco zasvištělo nad hlavou. Ozvalo se odporné křupnutí. Když se ohlédl, uviděl, že to Snorriho vyho¬dilo z portálu rychlostí kamene vrženého z praku. Buď ná¬hodou, nebo schválně ho to hodilo přímo na Maxe. Oba teď bezvládně leželi na zemi.
Instinkt Felixovi napovídal, že má na rozhodnutí pouhý okamžik. Věděl, že jestli bude čekat, dokud světlo nezhasne, tak portál, kterým trolobijce prošel, zmizí a s tím i jakákoli šance jít za ním. Jak tam nerozhodně přešlapoval, něco malého, kulatého a tvrdého ho udeřilo do zad a postrčilo vpřed do svět¬la. Samozřejmě, pomyslel si. Zapomněl jsem na vznášející se oko.
Projela jím vlna chladu. Na okamžik mu strašný pocit zá¬vrati zaplavil všechny smysly. Měl pocit, že padá dolů obrov¬skou důlní šachtou a neustále nesmírně zrychluje. Obrnil se proti nárazu a byl velice překvapen, že klopýtá po pevné zemi. O chvíli později si přál, aby ho nepřivítal tak strašný pohled.