Na okamžik měl pocit, že jeho příčetnost klopýtá. Byl nějak přenesen na naprosto odlišné místo mimo dosah svého chá¬pání. Nebyla tu ani stopa po zasněženém lese, velké mohyle nebo Maxi Schreiberovi a Snorrim. Byl tu jen oblouk podob¬ného tvaru, jako byl ten, kterým prošli, ale vypadal jaksi nověji a byly do něj vyryty tváře podivných žabích bytostí připo¬mínající chrliče. Je to skutečně silná magie, řekl si a přál si, aby věnoval větší pozornost tomu, co říkal Max.
Vytí bestií za zády mu připomnělo, že kolem dosud zuří boj a že je jeho součástí. Otočil se a viděl, jak démon zvedl v cha¬padlech do vzduchu poslední bestii a hodil si ji do otevřené zobákovité tlamy. Ozval se hnusný praskavý zvuk drcených kostí a démonovi vystříkla z tlamy krev. Ve stejném okamžiku po něm sáhlo několik chapadel najednou. Felix skočil stranou, aby se vyhnul jejich přísavkovitému sevření, a sekl mečem. Ostří se zabořilo hluboko do gumovitého masa. Pomalu za¬čala vytékat černá krev. Uhnul a pak se vrhl vpřed. Sekl do přibližujících se chapadel a pokusil se dostat ke Gotrekovi. Ve chvíli, jako je tato, bylo nejbezpečnější místo vedle něho.
Varoval ho závan vzduchu. Skočil vpřed, zatímco mohutné chapadlo proletělo místem, kde měl předtím hlavu. Dopadl na zem, odkutálel se a všiml si, že ta podlaha vypadá divně. Byla vyrobena ze starých kamenů, které vypadaly, že je po¬leptalo něco jako kyselina. Na každém kameni byly vytesané zvláštní runy, rovné čáry a hadovité klikyháky. Nepodobaly se ničemu, co kdy viděl.
Setrvačností se zvedl na nohy a zjistil, že se o vlásek vyhnul useknutí hlavy. Gotrekova sekera se mu zastavila stěží na prst od obličeje. Felix pocítil vlnu vděčnosti za to, že trolobijce svou zbraň tak ovládá, jinak by byl určitě mrtvý.