„Už jsem viděl hezčí potvory," řekl Felix a změřil si netvora hodnotícím pohledem. Byla to obrovská tlama opatřená cha¬padly, která se nad nimi tyčila do čtyřnásobku jejich výše a mokvala slizem. Avšak oči, které na něj shlížely, byly plné zlověstné a děsivě lidské inteligence.
„Zřejmě si o tobě myslí totéž, človíčku," řekl Gotrek, uhnul před švihnutím velkého chapadla a pak ustupoval krok za kro¬kem před valícím se trupem toho tvora. Felix si uvědomil beznadějnost jejich boje. I trolobijcova úžasná sekera byla naprosto bezmocná proti tak velké a silné nestvůře. Vypadalo to, jako když malý chlapeček bodá příborovým nožem do bý¬ka. Nestvůře to bylo nepříjemné, ale stěží ji to mohlo zabít.
Felixe zaplavila vlna zoufalství. Jak k tomu došlo? Před chvílí seděl u veselého ohně v pohodlné jeskyni a nyní je tady, bohové vědí kde, a bojuje s nějakou odpornou démonickou potvorou.
Neviděl žádnou šanci na přežití, pokud neudělá něco zou¬falého. Odfrkl si, mávl mečem a hodil jej nestvůře jako oštěp přímo do jednoho obrovského oka. Meč letěl rovně, správným směrem a zabodl se do odporného rosolu velké nemrkající bulvy. Zabořil se hluboko a Felix doufal, že zasáhl i mozek netvora.
V příštím okamžiku už svého činu litoval. Nestvůra zlověst¬ně zaječela a začala slepě bít chapadly do vzduchu. Felix viděl,