Jakmile ho to napadlo, uvědomil si, že není sám. Cítil jiné bytosti - velké, mocné a velmi pravděpodobně démonické. Ještě ho neucítily, ale věděl, že je to jen otázka času. Zahalil se nejsilnějšími kouzly utajení a šel dál.
Chodba byla zvláštní. Když jí procházel, zdálo se, že je stále vyšší a širší, jako by čas a prostor byly pokřiveny. Uvědo¬mil si, že je to možná tak, protože to byl jediný způsob, který ho napadal, jak nechat proběhnout cestu trvající několik měsí¬ců během několika dnů. Nebo si s ním snad zahrávají smysly i mysl? Něco takového bylo možné jen tehdy, pokud bylo po¬užito opravdu velké množství magické energie.
V Tasirionově knize byly náznaky, že tyto cesty probíhají samotnou démonickou říší Chaosu, i když ji drží v určitých mezích, aby to bylo zvladatelné. To bylo nezbytné, protože surový Chaos byl zhoubný. Byl schopen pokřivit tělo i ducha toho, kdo se s ním setkal. Někteří prohlašovali, že je samou esencí magie, proměnlivou, silnou a destruktivní. To nebylo uklidňující pomyšlení pro toho, kdo si zvolil magii jako po¬volání.
Elfové samozřejmě vzdorovali škodlivé moci Chaosu lépe než jiné formy života. Prý byli takto stvořeni. Ale i tak - odol¬nější neznamenalo imunní. Teclis často přemýšlel o tom, že moc Temných bohů má na elfy větší vliv, než jsou si ochotni připustit. Občas uvažoval, že temní elfové jsou produktem vlivu Chaosu na ducha elfů během nesčetných milénií. Byla to jedna z věcí, které nebylo možné nikdy dokázat, ale zdálo se to až příliš pravděpodobné.
Jak šel, všiml si, že stěny jsou stále vyšší a tenčí. Místy to vypadalo, že jsou opotřebované a prosvítá jimi v bizarních vzorech světlo. Zdálo se, že čím jde touto cestou dál, tím je narušenější. Nyní byl vděčný, že má na sobě ty nejmocnější ochranné amulety. Přál by si jen, aby byly ještě mocnější. Cítil, že je blízko portálu, který hledal.