Co na tom, že byli špatně vyzbrojeni, že neměli odpovídající vybavení a že jich většinou bylo příliš málo. Plukovník dobře věděl, že když se stihne katapultovat včas, určitě někdo vyšle záchrannou výpravu. Ať již dříve nebo později, nakonec ho někdo najde a pokud nebude v průběhu nudného čekání vylézat z modulu nebo neudělá nějakou jinou hloupost, při které by ho něco sežralo, sežehlo nebo beze stopy rozpustilo, na Zemi ho čeká sláva a pocty náležející fanatickému bojovníkovi za pořádek, spravedlnost a práva pozemské unie.
" Říkal jste, že jaderných hlavic máme pět. " ozval se znovu poručík ." Ale solanských křižníků je tam přece sedm. " dodal vyčítavě.
" Miřte přesně a ono to nějak ddopadne. Hájíme tady zájmy unie a celý civilizovaný svět se na nás dívá." pronesl pateticky Parker a odešel se připoutat do sprchového koutu, kde trávil většinu podobných útoků. Proudy vody mu přinášely uvolnění a antigravitační vybavení hygienických bloků vyrovnávalo nepříjemná přetížení lépe, nežli většina křesel v pilotní kabině. Bloky byly dodány do lodi později a výrobce již měl zřejmě modernější přístrojové vybavení.
Na tento svůj objev byl plukovník hrdý, ale nikomu o něm neříkal. Všichni jeho podřízení si mysleli, že je stále na příjmu a pouze striktně dodržuuje fakt, že předal velení svým důstojníkům, přičemž si zapisuje a analyzuje chyby všech zůčastněných. Bylo to tak lepší. Všichni se báli mu cokoliv říct a Parker měl úplný klid. Sprchu většinou opouštěl až v okamžiku, kdy se záchranný modul i s hygienickým blokem odpoutal od lodi a vydal se k nejbližší planetě. Ani dnes nepředpokládal, že by to mohlo dopadnou jinak.
" Celý svět se na nás dívá ? Já vidím jen solanské křižníky, jinak nikde nikdo ! " remcal velící důstojník a rychle překontrolovával všechny bojové sekce. Desítky chvějících se dlaní na ovládacích mechanismech připravených a odjištěných raket vyvolávaly v jeho mysli mrazivé nadšení. Musí zaútočit co nejdříve, nežli začnou nervózní střelci otupovat. Vzpoměl si na jeden z cvičných útioků, kdy čekali v bojové pozici tak dlouho, až selhalo všech patnáct střelců, kteří nevydrželi muka čekání a nakonec vypálili své rakety nazdařbůh, jen aby odlehčili svým vypjatým nervům. To byl extrémní případ. Nikdo nevydrží čekat čtyři hodiny s prstem na spoušti. Ale teď je ta pravá chvíle. Napětí vrcholí a střelci se svých smrtonosných svěřenců rádi zbaví. Zásahy se zaznamenávají a ti nejlepší získají po návratu na základu od letectva prémie. Musí se snažit.
" Za dvacet sekund vyletíme ze stínu planety. Okamžitě se zaměřte na cíle a palte. "
Poručík prudce vydechl a sehnul se nad konzoli ovládacích jednotek. Stiskl červené tlačítko a bojový křižník se dal do pohybu.