O tom všm neměl naštěstí Parker ani tušení, protože celou dobu boje strávil ve své oblíbené vaně, chráněné výkonným antigravitačním zařízením. Byla to absolutní pohoda až do okamžiku, kdy pozemský křižník dostal přímý zásah. To nebyl normmální zásah. Bylo to mnohem horší než všechno, co kdy plukovník zažil. A že už toho bylo hodně.
Jako první vypadla antigravitační ochrana a záložní zdroje nenaskočily. Při dalším prudkém nárazu se utrhl těžký bojler s vodou, vyrobený ve starodávném stylu z odlehčeného plastexového stropu kabiny a s rachotem se zřítil Parkerovi na hlavu. V tom okamžiku dostal sousední oddělený segment další přímý zásah a plukovníkova široká vana se proměnila v rozbouřený oceán. Dusivé přívaly všudypřítomné vody byly nesnesitelné. Zkroucený pod těžkým bojlerem nebyl schopen se sám vyprostit a tak musel netečně čekat, až desítky litrů vzácné vody vytečou proraženou boční stěnou ven z nádoby. Hladina ve vaně se stále zvyšovala. Krev se řinula z rány a o Parkera se začalo pokoušet bezvědomí. Vysoké trumpetky v uších ho varovaly před blízkým koncem a svaly zvolna ochably. Naposledy se vzepřel a všechnu svou sílu namířil proti závaží, které ho pomalu ale jistě lisovalo k zrcadlovému dnu vany. Tíha náhle povolila a poloprázdný sud se odvalil stranou. Konečně mohl polomrtvý plukovník vylézt z vody. Jeho první myšlenkou byl záchranný modul.