Mark

nemohl jinak. Vyskočil na sedadlo vedle politika a pohlédl na jeho generátor. Prezident držel své krystaly pevně v rukou uvnitř ochranného pole a nemínil je v žádném případě pustit. Nebyla šance se k nim dostat. Stone se jen letmo dotkl okraje silového pole a energetický výboj ho odmrštil o půl metru zpět. V popálené ruce škubalo mnohem více než ve zbytku kapitánova těla, které se pomalu vyčerpávalo. Cítil únavu. Jeho pohyby už nebyly tak rychlé a chápal, že v průběhu příštích minut přijde jeho konec. Absolutní vyčerpání. Neodvratné, nevuhnutelné, definitivní. Natáhl se za jedno ze zadních sedadel a k prezidentově velkému překvapení vylovil malý, úhledný kufřík. Bleskurychle jej otevřel.
Nad střechou sousední budovy se náhle vyhouply dva vrtulníky se záložními odstřelovači, kteří začali pálit, jakmile se jim otevřel výhled na vozidlo. Rozhodli se k taktice likvidace všeho živého, zatímco prezidenta ochrání jeho energetický štít. Krupobití střel bylo husté a Stone již nebyl tak rychlý jako dřív. V jednom jediném okamžiku mu explodoval gejzír bolesti v různých částech těla. V posledním záchvěvu agónie otevřel kufřík a před vytřeštěnýma prezidentovýma očima stiskl zcela v rozporu s pudem sebezáchovy spoušť jaderné nálože. V příštím okamžiku všechny oslepila oslnivá záře.
Na závěr je nutno dodat, že výrobci prezidentova energetického štítu kvalitu svého výrobku poněkud přecenili, což se stalo příčinou pozdějších vytrvalých soudních sporů. Když větřík rozfoukal zbytky radioaktivního popela, po aktérech akce nezbyl ani pomyslný mastný flek. Snad jen pár zajímavých stínů, vypálených v betonových blocích stále ještě doutnajících ruin, které zůstaly jako památka po jednom z nejreprezentativnějších měst pozemské unie.