Přeživší Kislevané procházeli v řadě okolo a skládali po¬slední hold svému bývalému pánu. Mnozí z nich dělali prsty levé ruky znamení vlčího boha Ulrika, pak se podívali přes rameno a udělali jej znovu, Felix to chápal. Dosud byli téměř ve stínu hradu Drakenhof, mocné citadely zla, který chtěl upíří pán Adolphus Krieger získat pro sebe. Vlastnil prastarý amu¬let a plán, jak ovládnout veškeré šlechtice noci. Místo toho se mu povedlo přivodit si jen svou zkázu.
Ale za jakou cenu? Tolik ztracených životů. Nedaleko stála druhá společná pohřební hranice, kterou Kislevané spěšně po¬stavili pro své padlé. Na další byly pozůstatky upírových násle¬dovníků. Zde, v prokleté Sylvánii, nehodlali tito muži nechal ležet nespálené mrtvoly, aby nedošlo k temnému zmrtvých¬vstání z rukou nějakého nekromanta.
Max Schreiber přistoupil blíž, opíral se při tom o svou hůl. Ve zlatých šatech vypadal každým coulem jako čaroděj.