vseofantasy

Friday, November 02, 2007

Pod sebou viděl rozeklané vrcholky Carillionu. Pradávná kouzla je přetvořila v gigantické sochy, svědectví moci elfů. Teclis se zachvěl, když si představil, kolik magické energie, kolik let práce čarodějů spotřebovalo přetvoření těchto skal do podoby velkých zvířat. Na obou stranách údolí stáli dva mohutní pegasové, oba stokrát vyšší než elf. Pod křídly se jim stahovala mračna. Byli v pozici, jako by se chystali vzlét¬nout nebo udeřit mohutnými kopyty. Vypadalo to, jako by každou chvíli mohli oživnout a rozdrtit ho jako malý a pate¬tický hmyz.
Také tam nebyli jen na parádu. Magický zrak mu ukázal, že jsou zahaleni nesmírně komplikovanou magií, mříží čisté mystické energie, která pulzuje a jiskří mocí. Byli součástí obrovské pavučiny kouzel pokrývající kontinent Ulthuan a udržující jeho stabilitu. Bez ní by se celá země zhroutila a opět by se potopila do vln nebo by se rozpadla na kusy při obrovských vulkanických záškubech. Sochy samy měly do nejpozoruhodnějších prací jeho lidu daleko. Na severu byly celé hory přetvořeny do podoby ještě fantastičtějších a gro¬tesknějších zvířat.
Je v nás jakési šílené napětí, pomyslel si. V srdcích našich temných příbuzných v Naggarothu hoří silněji, ale číhá v nitru každého elfa. I na těchto sochách byla vidět pýcha, šílenství a pokřivený umělecký duch tak typický pro elfí města. Možná mají trpaslíci pravdu, napadlo ho. Možná že jsme opravduprokletí. Zaplašil tyto myšlenky a soustředil se na úkol, který ho čekal.