vseofantasy

Saturday, November 03, 2007

Zakroužil s gryfem nad údolím a hledal věci, o nichž věděl, že je najde ve stínu těch mocných křídel. Pod magickým zra¬kem zářily dokonce jasněji než proudy magie ve Stezkách. Tohle bylo nové. Když tudy šel naposled, nebylo to tu. Něco zasahovalo do práce Prastarých.
Slétl s gryfem níž. Stál tam obrovský kámen. Ten měli pegasové za úkol hlídat. Monolit byl zvětralý milénii měnícího se počasí, přesto dosud stál.
V úbočí kopce ve stínu kamene byl vchod. Vedl do před¬síně, jež byla léta zapečetěná, a z dobrého důvodu. Za ní ležela práce těch, kteří byli schopni napadnout veškerou moc a moud¬rost elfů, artefakty lidu, jenž opustil tuto zemi v době, kdy jeho předkové byli ještě barbary. Tohle bylo to prokleté místo, o němž se Tasirion zmiňoval ve své knize, jedno z těch něko¬lika, které bylo možné nalézt v pradávném Ulthuanu.
Přitáhl otěž k sobě, aby dal gryfovi signál k přistání. Ne¬viděl žádné nebezpečí, ale přesto byl opatrný. V těchto krajích se vyskytovalo mnoho podivných nestvůr a bojové skupinky temných elfů se občas vypravovaly i do takové blízkosti Lo¬thernu. Jaký by mělo smysl udělat všechna opatření proti magii a pak být sražen otráveným šípem?
Jak se zvíře přibližovalo k zemi, projela jím opět vlna sla¬bosti a země se zachvěla. Kámen tančil. Mohutní okřídlení koně se třásli, jako by se báli. V dálce chrlily hořící hory na oblohu podivné mnohobarevné mraky. Teclis zaklel. Ať už to bylo cokoli, sílilo to nebo byl blíž k epicentru.