Rád by věděl, kdo mohl něco takového udělat. Vždycky tu byla možnost, že je to jen kolosální kosmická nehoda nebo že se stařičká ochranná kouzla prostě opotřebovala. S tak slo¬žitým, věkovitým a křehkým systémem se to nedalo vyloučit. Přesto mu instinkty napovídaly, že tohle není ten případ. Ne¬důvěřoval ničemu, co mělo něco společného s temnou mocí Chaosu. Ve světě se dělo příliš mnoho věcí, než aby se spokojil s myšlenkou, že je to jen shoda okolností.
Ve Starém světě se armády Temnoty valily zemí jako rudý příliv a nechávaly za sebou jen krvavé trosky. Moře začala být nebezpečná, jelikož z hlubin se vynořovaly nestvůry a čer¬né lodi Chaosu ničily všechno, co potkaly. Na severu se probu¬dil pradávný nepřítel. Válka, která už zachvátila zbytek světa, pomalu pronikala i do Ulthuanu. V takových dobách je hlou¬post věřit na náhody.
Prošel kolem posledního a největšího oblouku pohřbeného hluboko pod zemí. Prohlédl si runy a pod nimi ležící vzorec magie, který usměrňovaly. Pronesl věštecké kouzlo, které od¬halilo celý složitý vzor. Je to skutečně práce génia, pomyslel si, když se díval na linie magie. Jako by milion pavouků strávil tisíc let tkaním téměř nepředstavitelně složité sítě. Po celých staletích studia ho tato práce téměř oslnila.
Nepotřeboval pochopit, jak byla celá ta věc vytvořena, o nic víc, než potřebuje pochopit celý alchymistický proces ten, kdo pije nápoj mužnosti. Potřeboval jen poznat, k čemu byla celá ta věc použita a to mu už bylo téměř jasné.