Uvažoval, jestli Prastaří chodili po Stezkách tudy. Jisté texty naznačovaly něco jiného. Tvrdily, že Prastaří jezdili v ohni¬vých vozících, které cestovaly po Stezkách velkou rychlostí, takže dokázali přejet mezi kontinenty ne za dny, ale hodiny. To by bylo něco! Pak si vybavil jiné teorie, které četl.
Některé uváděly, že skaveni vybudovali pod kontinenty rozsáhlý systém tunelů. Ve své době viděl některé jejich práce, takže znal děsivou velikost skaveních chodeb, přesto se mu sítě tunelů pokrývající tisíce mil zdály nepravděpodobné. Je možně, že skaveni nějak získali přístup do této prastaré sítě a použili ji pro vlastní odporné cíle? To je dost pravděpo¬dobné, pomyslel si, když zachytil v chřípí nezaměnitelné zne¬čištění vzduchu chaotitem. Nebylo nic, co by tahle ničemná stvoření neudělala pro získání této děsivé substance. Pokud by bylo možné ji tu nalézt, nepochybně by ji vyčenichala.
Nebyl tu jenom chaotit. Cítil tytéž bytosti jako dřív, ale nyní dvojnásobně. Ohlédl se přes rameno. Nebyl nervózní, ještě ne. Znal své možnosti. Na tomto i příštím světě bylo málo věcí, které by ho dokázaly vystrašit. Ale i tak cítil, že by měl být opatrný. Prošel si všechna smrtící zaklínadla, která znal, a byl připraven je okamžitě použít.
Ať už to bylo cokoli, přibližovalo se to. V dálce spatřil světlo planoucích run a viděl, jak se tam něco pohybuje. Seslal kouzlo vnímání. Jeho vidění vyrazilo kupředu. Ke svému pře¬kvapení uviděl, že jsou to bestie vedené válečníkem Chaosu v černé zbroji. Po Stezkách Prastarých se jich pohybovala alespoň stovka. Mířili k bráně, která vedla na Ulthuan.