vseofantasy

Monday, August 11, 2008

Někdy byly scény trošku jiné. V některých se díval do knihy a viděl zde kouzla spletitého zla, jež ho vedou do temnoty. V některých bitvách nebojoval s Čemokněžným králem, ale sám se sebou. Byl oblečený v temné zbroji, která byla jen odrazem Malekithovy. V dalších se viděl, jak stojí nad svým umírajícím dvojčetem a směje se. Přestože cítil hrůzu, uvědo¬moval si, že tyto věci odrážejí něco z něho samého, nějakou možnost. Byly to jeho tajné sny a noční můry, nebo to bylo něco víc?
Dotkl se ochranného amuletu na hrudi a soustředil se na vypuzení těch obrazů ze svých myšlenek. Jak se mu vracela příčetnost, napadla ho fráze, výraz z Tasirionovy knihy: Stezky Prastarých nakazil Chaos, ale musíte se mít na pozoru před Pokřivenými stezkami.
Nyní věděl, co měl ten šílený mág na mysli. Tasirion prohla¬šoval, že Pokřivené stezky jsou tam, kde se dílo Prastarých protíná s bublinami čirého Chaosu. Ta věc je velmi tvárná. Reaguje na myšlenky, sny a někdy na prostou přítomnost vní¬mavé mysli. Uvědomoval si, že jimi propadl a tím je změnil.
Byla tu jakási okna do jiných světů, dočasné jevy, bubliny zvedající se v kypícím mimodimenzionálním moři Chaosu; místa, která existovala jen na dobu jednoho úderu srdce, možná na deset úderů, či snad na sto let nebo milénium. Věděl, že kdyby chtěl, mohl by k nim dovést sám sebe a vstoupit do nich.
Jaké by to bylo, pomyslel si, být zachycen v takové bublině, v miniaturním vesmíru vytvořeném ze svých nejhlouběji po¬hřbených přáni, která odrážejí mou vlastní tajnou historii? Mohl by vytvořit ráj? Mohl by vytvořit místo, kde by nebyl nemocný, kde by byl silný a dokonalý jako Tyrion, kde by se temnota v něm nikdy nemusela objevit na světle, kde by nikdy nemusel žárlit, závidět nebo cítit zatrpklost?