vseofantasy

Tuesday, October 07, 2008

Bylo tohle tajemství zmizení Prastarých? Odešli z našeho světa sem a vytvořili si své vlastní bublinové vesmíry, usazené v moři Chaosu? Bylo něco takového možné? Taková představa mohla znejistět mysl. Jakmile mu to došlo, procházel chodba¬mi tohoto podivného prostoru mnohé rychleji. Hned si všiml, že bubliny Chaosu cestují s ním jako kapky rtuti stékající do nálevky destilačního přístroje. Někdy se dvě srazily a sloučily, jindy se rozdělily a šly si svou vlastní cestou. Bylo to jako sledovat prvotní životní formy. Ustupoval před nimi, aby se k žádné z nich příliš nepřiblížil. Obával se, že by mohly být částečně vnímavé nebo by je k němu mohlo něco přitahovat, až by ho pohltily. Halucinace přestaly, jakmile si pomyslel, že přestanou.
Pozorně si prohlížel okolí. Všiml si, že padající koule víří mocné pulzy energie proudící nejdřív jedním směrem a pak druhým, jako chaluhy, které vleče příliv. Téměř okamžitě si uvědomil, že toky energie souvisí s nestabilitou v Ulthuanu i kdekoli jinde. Když je vystopuje ke zdroji, velmi pravděpo¬dobně najde i příčinu.
Byly tu i jiné bytosti, ale žádná z nich nebyla smrtelná. Některé byly cizí a nezajímaly se o něj. Jiné byly nepřátelské a sledovaly ho jako žraloci loď. Byli to démoni, kteří si nějak našli cestu do tohoto kolosálního labyrintu. Věděl, že mu je od těla drží jen ochranné amulety. Při prvním náznaku slabosti by ho dostali.
Najednou měl zvláštní tušení, pocit vyprahlé duchovíte bytosti, jako byly ty ve snu. Byl to jen výplod představivosti, nebo se k němu skutečně dostali uvěznění mágové? Nebo to byla nějaká důvtipná forma útoku tvorů, kteří ho následovali? Poručil si zpomalit. Jakmile se to stalo, všiml si oblouku, který zářil podivně známě. Co víc, všiml si stopy úžasně mocné magické rezonance vytvořené něčím, co samo o sobě nebylo chaotického původu. Ve skutečnosti to byla rezonance zbraně nebo nějakého jiného předmětu, který byl silně odolný vůči Chaosu, artefakt téměř božské moci. Byl to nějaký poklad dávno ztracený na Stezkách? Bylo to něco, co měl hledat?

Taková věc by mu mohla být při jeho putování velmi uži¬tečná. Silou vůle se prodral k oblouku. Během chvíle, která mu připadala jako pouhých několik úderů srdce, se vrhl vpřed a vynořil se tváří v tvář hrůze.
Jakmile po něm sáhla chapadla, vrhl se Felix k jedné straně. Sekl, zasáhl špičky několika z nich a dopadl na zem; ještě když se kutálel, viděl, jak se k němu pohybuje spousta tlustých bílých červů. Všiml si, že po stranách pijavčích tlam mají trsy očí podobných pavoučím. Jenže v těchto zářila inteligence a zloba, což bylo zvláštní. Byli dost velcí, přesto si nedokázal představit, co by mu provedli, kdyby se dostali dost blízko a mohli jej kousnout. A neměl v úmyslu nechat k tomu dojít.
Gotrek už byl uprostřed těch červů a sekal po nich sekerou. Rosolovitá, chvějící se těla nekladla žádný odpor. Pod úderem se rozprskla a vystříkla z nich mléčná kapalina páchnoucí jako zkažené zkyslé mléko. Nad hlavou se jim opět ozval pištivý smích toho démonického tvora. Felix zauvažoval, co démon ví a oni ne.