jakékoliv hrozbě, která by ho snad obešla. Ne že by to bylo příliš pravděpodobné, vzhledem k tomu, jaká jatka trpas¬lík způsobil. Obrovský netvor se naklonil vpřed a opět natáhl chapadla. Hrozilo, že je dlouhé gumovité končetiny s přísav¬kami jako u chobotnice omotají. Sekl po nich. Vystříkla další podivná mléčná tekutina. Všiml si, že podlaha začíná být kluz¬ká, což mu znesnadňovalo pohyb. Navíc jim hrozilo, že je přemůže pouhý zápach, který jim zvedal žaludek.
Na Gotrekovi nebyla vidět únava. Kdykoli se blízko něj rozvinulo chapadlo, přeťal je v půli. Ale kousky neumíraly. Sotva dopadly na zem, začaly se plazit pryč jako had. Vy¬kazovaly život, když už ne inteligenci, nezávislou na svém původním majiteli. Felix viděl, jak se odseknutá chapadla začí¬nají hojit a znovu narůstat, jako končetiny bájného trola nebo hlavy démonické hydry.

Obrovské odulé tělo nestvůry začalo nasávat vzduch a na¬fukovat se jako balon. Felix měl pocit, že to je předehra k ně¬čemu nedobrému, ale nedokázal předpovědět, co se stane. Ten tvor byl příliš odlišný a okolnosti se naprosto vymykaly jeho dosavadním zkušenostem. Napadlo ho, jestli nebyli nějak vrže¬ni do pekla. V tomto okamžiku to vypadalo velmi pravděpo¬dobně.
Nestvůra vydechla závan páchnoucího bzučícího dechu ne¬podobající se ničemu, co Felix dosud zažil. Byla to černá bouře dunící v uších. Pak mu došlo, že to bzučení nemá nic spo¬lečného s tím dechem. Bylo to hnusné víření křídel milionů a milionů much. Ale nebyly to normální mouchy. Byli to velcí tvorové s tlustými třpytícími se rosolovitými těly a očima stejně inteligentníma a nepřátelskýma, jako měl netvor i červi. Možná byli součástí téže věci; možná sdíleli tutéž inteligenci.
To byla poslední vědomá myšlenka, než ho zachvátila hrů¬za. Miliony tlustých bzučících těl se po něm plazily, jemně a obscénně jej hladily křídly. Tvorové mu vylétali proti očím, hrozili mu zaplnit ústa i nos. Divoce tloukl kolem sebe, ale bylo to jako bojovat s mlhou. Stovky rozdrtil, možná i tisíce, jak se válel po zemi, ale přilétaly další a další. Dokázal si představit sám sebe pod silnou závějí těch lezoucích tvorů, kteří mu pokrývají každý kousíček těla. Cítil, jak se mu snaží vecpat mezi rty, jak mu šplhají do uší. Zápach zesílil a zdálo se, že bzučení křídel hovoří vlastním hlasem. Myslel si, že v tom podivném bzučení slyší slova Nurgle a chvála a nákaza, ale nedokázal říct, jestli to bylo skutečné nebo jen výplod jeho představivosti.
Když už si myslel, že to nemůže být horší, ucítil, jak se kolem něj omotal silný provazec svalů. Přísavky se mu zakous¬ly do těla. Něco ho zvedlo vzhůru, jako by nic nevážil. Nepo¬chyboval, že ho to nese k tlamě monstra, které bylo pánem všech těchto much.

OSM
Teclis se vynořil z oblouku a zjistil, že se dívá na bojiště. Dvě humanoidní bytosti byly pohlceny oblakem much v od¬porné bílé mlze, která smrděla hůř než orčí hnojiště. Jedna z obětí byl nepochybně trpaslík. Jeho obrys byl přes vrstvu much zřetelnější. V ruce držel sekeru, která mohla být jedině trpasličí runovou zbraní, a navíc velmi mocnou. Neseděly na ní žádné mouchy. Kde se dotkly kovu, zmizely a runy zazářily ještě jasněji.
Tak tohle byla ta věc, kterou cítil. Tohle byla ta věc, o níž si namlouval, že by mu mohla pomoci. Mohla to být jedině ta sekera. Byla tu ještě jedna magická zbraň, hruběji vyrobená a s menší mocí. Její nositel byl polapen v chapadlech nestvůry.
Teclis studoval grimoáry svých předků, žijících v době, kdy démoni kráčeli po zemi. Navíc měl větší zkušenosti s dé¬mony než kdokoli, kdo není vyznavačem Chaosu, a tak toho tvora dokázal identifikovat. Byl podobný bestii Nurgleho, jed¬né z menších bytostí, jež následují Pána chorob, ale vyrostl tak, že byl velký skoro jako drak a zmutoval téměř k nepo¬znání. Co víc, zdálo se, že úžasnou rychlostí plive menší by¬tosti. Teclis si uvědomil, že je pouze otázkou času, kdy se některá z nich dostane k oslepenému trpaslíkovi. Bylo by za¬jímavé pozorovat, co by se dělo pak, protože se domníval, že červi jsou jacísi přenašeči, kteří ve svém jedu předávají ná¬kazu Chaosu, pokud totéž nedělala už jejich krev. Ochránila by trpaslíka jeho mocná zbraň, kdyby k tomu došlo, nebo by obrátila svou moc proti němu jako proti každé jiné bytosti nakažené Chaosem?

Teclis zaváhal, protože ten experiment ho lákal. Dvě ma¬gické zbraně držené dvěma hrdiny. Tady byli dva spojenci, kteří by mohli být neocenitelní na nadcházející výpravě, kdyby se dali přesvědčit o jejím cíli. Možná právě tohle ho sem při¬vedlo. Ale nejdřív se musí vypořádat s démonem a jeho zplo¬zenci.
Teclis použil síly obsažené v holi, protože se raději spolehl na ně než na znečištěné, ale mocné energie proplouvající Stez¬kami Prastarých. Vyslovil zaklínadlo exorcismu a zapuzení. Provedení bylo jisté a vyrovnané, spleť vysoké magie mu tan¬čila z natažených rukou a rozplétala síť moci, která držela mouchy. Okamžitě je přeměnila na nemyslící hmyz. Dodal kouzlu malý zápalný komponent, který způsobil, že se mouchy vzňaly. Vytvořil další zaklínadlo na vyčištění vzduchu od dé¬monických výparů, a pak soustředil své úsilí na samotnou nestvůru. Vyslal k ní několikanásobný proud energie, který hořel a zabodával se jí do hlavy. Magický oheň jí pronikal tělem jako rozžhavené dráty žluklým tukem. Nestvůra zaječela a její hihňání okamžitě ustalo.