vseofantasy

Wednesday, March 28, 2007

Henry byl šťastný.

Podle všeho byl jediný, kdo z celé letky přežil. Bylo to kruté, ale solaňanovi to právě teď připadalo spravedlivé. Všechno to vyptávání před akcí, nepříjemnosti a složité vedení operace, která je předem odsouzena k neúspěchu. Vždyť by to bylo tak kruté, zahynout nevlastní vinou, bez špetky naděje, jako odečitatelná položka ve statistických materiálech. V duchu se mu vybavil hlas : " Počítáme s třicetiprocentními ztrátami. Máte moment překvapení." Ztráty byly devadesátiprocentní a moment překvapení se nekonal. Jak byl naivní ve chvílích, kdy svým velitelům věřil. Už nikdy, nikdy nebude bojovat pod cizím velením. Nést odpovědnost za chyby druhých a pykat za ně. Ne, už nikdy. V Henrym pomalu dozrávalo životní rozhodnutí. Dezerce. A život na volné noze. Třeba se dá s pozemšťany mluvit. Prý jsou tak zkorumpovaní, že přistoupí na cokoliv, z čeho jim plyne zisk. A Henry měl co nabídnout. Perfektní znalost solanských zaměřovacích systémů ho stavěla mezi leteckou elitu v tomto oboru. Měl toho v hlavě víc, nežli mohl kdy jaký pozemský agent nakrást z přísně střežených solanských archivů. Vyplatí se jim. Snad nebudou nevděční.
Rozhodl se. Opatrně vyndal ze zásuvky tavný nůž a centimetr po centimetru vydolovával jedovou kapsli ze své kombinézy. Z lesklé tkaniny se vynořila nejdříve malá plastická nádobka se zelenou tekutinou a hned za ní kovově chladný mechanismus, ze kterého vykukovalo tenké lanko antény, která mizela kdesi v útrobách skafandru. V okamžiku, kdy celé zařízení vysunul ze záhybu látky, jehla s sebou prudce škubla a postříkala palubní desku zelenými kuličkami, které se drolily, odrážely, znovu drolily a znovu odrážely a vytvořily tak v kabině jemnou nazelenalou atmosféru.
Henry se naklonil k ovladači odsávání a nastavil čistící režim. Přestože ho vzduchotěsná přilba chránila před jedem více než dostatečně, obával se, že se zelené kuličky časem dostanou do kombinézy čerstvě vyřízlým otvorem. Naklonil se pro lepicí pásku a pak spatřil svůj zlý sen. Jedna ze zbloudilých solanských střel právě prosvištěla kolem lodi a našla si svůj cíl právě v nedalekém meteorickém roji. Záblesk jasnější než tisíc sluncí ozářil celý planetární systém a vypařil celý roj v několika desetinách sekundy. Pozemské zzaměřovače vzápětí našly svůj cíl a několik raket bleskurychle zamířilo k malému stroji. Solaňan automaticky zatáhl za ruční katapult a v následujícím okammžiku již z volného vesmíru sledoval efektní výbuch své lodi. Udělal, co mohl a všechno by bylo v pořádku, kdyby... Kdyby mu pod nafouknutý krunýř kombinézy nezačal pronikat mrazivý chlad a ručička zásoby kyslíku neklesala prudce k nule. Vyjeveně zíral na temný otvor v levé nohavici, kterým zprudka unikal životodárný kyslík a v tisících drobných krystalcích zmrzlého plynu se rozplýval v otevřeném prostoru. Henry nebyl hlupák. Věděl, že je konec. Život mu už žádnou další šanci nedá. Smutně se zahleděl k solanskému asteroidu a v hrdle mu zamrzl němý výkřik beznaděje.