android

Právě když se android chystal k odpovědi, ozval se z reproduktoru u stropu Ray 2.
" Nacházíme se na stacionární oběžné dráze nad asteroidem Alfa čtyři. Pod námi jsou pravděpodobně solanské výzkumné laboratoře a zřejmě i jejich věznice. V průběhu kapitánovy operace jsem prováděl výzkum v radarovém spektru a zjistil jsem, že z podzemních urychlovačů asteroidu unikají silné neutronové svazky. Podle zbytkové radiace z obletových snímků to vypadá na dvě atomové elektrárny v blízkosti magnetických pólů tělesa."
Ray se otočil ke stropu a vyčítavě vykřikl : " To jsi celou dobu jenom studoval snímky, zatímco tady Markovi šlo o život ? "
V reproduktoru u stropu zašumnělo a ozval se o poznání stísněnější hlas. " Vím co se stalo. Prošel jsem zrychlené záznamy. Ale v té době jsem se zabýval zaměřováním nouzového radiového volání z asteroidu."
Místnost zaplnil jednolitý šum, ze kterého občas vyrážel hysterický hlas agenta Jonese. Zpráva nebyla ucelená, ale bylo z ní jasné, že Jones je ve vážném nebezpečí."
První se vzpamatoval Mark : " Ale vždyť Jones se vrátil zpět na Zemi. Byl sice ve špatném stavu, ale vrátil se. Co by tedy dělal teď a tady ? "
Ray se zamyslel. " Mě se ten Jonees na Zemi nějak nezdál. Nedalo se s ním mluvit, nevtipkoval, ztratil zájem o kariéru, vždyť to snad ani nebyl on."
" Říkalo se, že mu někdo vypláchl mozek." dodal Mark.
" A co když to nebyl vůbec on, ale jeho identická rychlokopie z DNA. Tu přeci dokážeme vyrobit do měsíce i na Zemi a jediný problém bývá s tím, že má úplně prázdný mozek."
" Ty myslíš, že nám poslali zpátky jeho kopii, robota s prázdnými krystaly a opravdového Jonese drží tady dole pod zámkem ? "
" Vypadá to tak."
" Ale to by musel být moc dobrej, aby se dokázal dostat k vysílačce a volat pomoc." divil se Mark. " Jones nikdy moc dobrej nebyl. To se mi nějak nezdá."
" Vypadalo to věrohodně." přesvědčoval Ray. " Přece ho tam nenecháme jen tak chcípnout. Ray 2 mu už stejně slíbil pomoc."
" Ray 2 si může pro mě za mě slibovat co chce komu chce. Šéf jsem tady já."
Ray přiložil prst na svá syntetická ústa a podíval se na Marka. " Ne tak nahlas, co kdyby se urazil. Nezapoměň, že má celou loď pod kontrolou."
Mark se zarazil. " Cože ??"
Světla u stropu zamihotala a v místnosti vypadl proud. Hlídací androidi vstoupili do dveří a ztuhli v pohotovostní pozici. Reproduktory u stropu znovu oživly, tentokrát strohým a nepříjemným hlasem.
" Marku, určitě sis už několikrát všiml, že se u mne objevují i lidské emoce. Všiml sis ?"
" No to víš, že jsem si toho všiml." ucedil znechuceně kapitán a marně uvažoval, jakým směrem to asi kopie androidovy mysli míří. Podle něj byl Ray psychopat, možná ještě o dost nebezpečnější než on sám. Ale měli se rádi. Zachraňovali si navzájem život, který pro oba vždycky znamenal společné vzpomínky na desítky akcí v mnoha soustavách náležících k pozemské unii. A pak i v několika, co se k unii přidaly až jejich po akci. Co to tedy ta Rayova kopie může chtít ?
" Objevil jsem další lidskou vlastnost. Je to ješitnost. Určitě o ní něco víš.."
Mark se začal potit, ale raději nic neříkal. Říkali o něm, že je ješitný, ale on to vždycky považoval za hloupé žvásty podřadných závistivců, kteří mu chtěli škodit.
" Slíbil jsem agentu Johnsonovi pomoc. Podle kodexu SDPP je povinností každého androida chránit agenty v akcích. Já vím, že ty jsi Johnsona rád neměl. Ale to nevadí. Pomoc jsem mu slíbil a své slovo dodržím."
" Tak tam pošli samonaváděcí člun s roboty." přesvědčoval do tlampače kapitán.
" Tak jednoduché to není. Roboti ho nenajdou, chybí jim lidská zkušenost a úsudek. Pomůžeš mu ty."