Mark

se zvolna probíral z narkózy a první, co uviděl, byla ustrašená tvář jeho syntetického přítele. Pokusil se vstát, ale lokty se mu podlomily.
" Ještě chvilku lež, Marku, než se probereš úplně." Prolomil Ray tíživé bzučení ventilace a desinfekčních přístrojů, do kterých právě čtyři chirurgičtí roboti odkládali zbytky zakrváceného biologického sarkofágu a desítky lesklých ostrých nástrojů.
Moderní medicína se stala kombinací kybernetiky a klasického lékařství, přičemž slepě napodobovala většinu operací vykonávaných lidskými lékaři bez nějakých větších technických vylepšení. Jedním z důvodů byla i skutečnost, že unie pozemských lékařů vydala prohlášení, které povolovalo operace vykonávané automaty pouze v případě, nemůže-li být přítomen lidský lékař. Odvolávala se přitom na humální etiku a možnost zneužití strojů, které se podle prohlášení zabrání tím, že stroje nesmí improvizovat, ale budou vykonávat naprogramované operace přesně v předepsané kvalitě, která byla nepatrně nižší, než kterou by mohl poskytnou středně dobrý pozemský lékař.
Mark byl samá jizva a bolelo ho celé tělo. Nechápal, co se to s ním vlastně stalo. Od okamžiku, kdy spolu s Rayem utíkali jako o život přes vlhký letištní beton, si už vůbec nic nepamatoval. Znovu se pokusil vstát. Dalo to nesmírnou práci a každou chvilku sykal bolestí. Nakonec se přece jen odlepil od lůžka a spustil nohy na podlahu. Promnul si oči.
" Kde to jsem ?? "
Ray se pokoušel nepanikařit a nějak ohleduplně svému příteli vysvětlit současný stav situace.
" Víš, Marku, tam na tom letišti tě trefili, pak jsi omdlel v kabině, pokusil se tě zabít zubařský robot a mezitím jsme uprchli v solanském bojovém křižníku, kde jsme ještě právě teď."
Mark jen tupě zíral. Po chvilce mu došlo, co to vlastně android říkal a udivenně zakroutil hlavou. Znovu sykl bolestí a chytl se za zátylek. Čerstvá jizva o sobě dala vědět a bolestivé svrbění kůže se téměř nedalo vydržet. V diagnostickém automatu cosi písklo a ke Stoneovi přiťapkal jeden z menších zdravotních robotů a přestříkl mu zátylek nějakým chladivým sprejem. Mark byl od tohoto okamžiku celý ztuhlý a snažil se moc nehýbat. Ptal se však dál.
" Kdo tedy teď vlastně řídí tenhle křižník ? Ti roboti jsou na solaňany nějak moc přátelští." usmál se kapitán.
" Správu lodi převzal Ray 2, moje softwareová kopie. Před tvou operací se z tohoto sektoru odpojil, ale nedivil bych se, kdyby nás už zase poslouchal."
Mark se přestal usmívat. " Odkdy řídí křižníky samostatné programy ? "
Ray odpověděl. " Od té doby, co si vede Solan svůj vlastní tajný vojenský výzkum."
" Hmmm.... Tak to bude asi ještě veselé." ucedil Mark a obrátil řeč jiným směrem. " Kde se tedy právě teď nacházíme ? "