Důstojník se přísně zahleděl do obrazovky, která mu sice ve svém mihotavém reji světélek docela imponovala, ale směsice souřadnic v jednom z galaktických nářečí nedávaly žádný ucelený význnam. Hlavou mu prolétla úvaha o tom, že už bylo dávno na čase uzákonit desítkovou soustavu pro všechny planety vesmíru, ale ta se v zápětí rozplynula v záblesku poznání.
" Takže vy říkáte, že ty projekce přicházejí z asteroidu ? "
" Ano."
" A jste si tím naprosto jistý ? "
" Samozřejmě. Zaměřil jsem projektor."
Důstojníkův sebevědomý úsměv člověka spokojeného sama se sebou se náhle rozplynul a jeho obličej se zkřivil zlostí.
" Tak proč jste mi to okamžitě nehlásil ? To je přece sabotáž ."
Operátor litoval, že tomu blbovi vůbec něco říkal a pokoušel se hájit.
" Přišel jsem na to právě teď. Až když jste se mne zeptal. "
Důstojník se uklidnil." Tak to je v pořádku. Můžete sledovat dál." Pak se naklonil k interkomu a vyštěkl : " Nastavit kurs na asteroid a připravit útok na jejich pozemní zařízení. Povoluji použití hloubkových hlavic s jadernými náložemi."
" Budeme je muset přemontovat z útočných střel, které jsme měli připravené na solanské křižníky." ozval se z reproduktoru ustrašený hlas.
" Tak je přemontujte. Máte na to deset minut."
" Rozkaz."
Pozemský hvězdolet nabral kurs přímo na nedaleký asteroid a začal se pozvolna s hrozivou neodvratností přibližovat ke konečnému cíli své dlouhé cesty.