Gryfovy drápy se dotkly země. Cítil, jak se pod ním svaly zvířete stahují, aby absorbovaly sílu nárazu. Zastavilo se, pro¬tože si nebylo jisté, co má dělat, kdyby se země znovu za¬chvěla. Po chvíli se všechno uklidnilo. Teclis sklouzl ze sedla. Bojoval s pocitem, že se země začne třást znovu nebo že se do ní ponoří, jako by to byla voda. Zemětřesení nějak naru¬šilo jeho smysly a mozek pak o lecčems pochyboval. Skoro ho překvapilo, že země neuhnula. Pomalu se přiblížil ke vchodu a prohlížel si jej. Byl to kamenný oblouk a kamenná brána uzavírající cestu vpřed Na dveřích byl napsán Prastarý edikt zakazující jakémukoli elfovi jít dál. Teclis věděl, že otevřením porušuje zákon vytvo¬řený v době stvoření samotného. Tento zločin se trestal smrtí To byl jeden z důvodů, proč nechtěl, aby jeho bratr šel s ním
Ne že by takové věci pro většinu elfů něco znamenaly Kouzla potřebná pro odemknutí těchto zakázaných prostor znali nemnozí - Věčná královna, několik mistrů Bílé věže a on. Tasirion je četl a ke své věčné lítosti před staletími použil. Jeho osud byl varováním pro ostatní, kteří by chtěli rušit to, co tu leží. Teclis to chvíli zvažoval a pak pronesl zaklínadlo. Ochranná kouzla, jež sem vložili jeho předkové, byla zrušena a obrovské dveře se otevřely tiše dovnitř. Vedly do veliké ztem¬nělé předsíně. Na vzdálenějším konci místnosti byl klenutý průchod, kterým bylo vidět cestu vedoucí do tmy.
Velký oblouk byl mnohokrát vyšší než on. Byly do něj vytesány runy, jejichž stáří se dalo jen odhadovat, a žabí hlavy nějaké dávné rasy. Teclis v něm rozeznával tok mocné magie. Vyzařoval zlo, které bylo téměř hmatatelné. Teclis se zachvěl a jak vcházel z uklidňujícího slunečního svitu do chladných stínů, tiše mumlal ochranné zaklínadlo proti silám Chaosu. Dveře se za ním zavřely. Procházel klenutými chodbami. Stěny byly z obrovských kamenných bloků pokrytých podivnými lineárními runami. 1 z nich cítil zlo.