jakékoliv hrozbě, která by ho snad obešla. Ne že by to bylo příliš pravděpodobné, vzhledem k tomu, jaká jatka trpas¬lík způsobil. Obrovský netvor se naklonil vpřed a opět natáhl chapadla. Hrozilo, že je dlouhé gumovité končetiny s přísav¬kami jako u chobotnice omotají. Sekl po nich. Vystříkla další podivná mléčná tekutina. Všiml si, že podlaha začíná být kluz¬ká, což mu znesnadňovalo pohyb. Navíc jim hrozilo, že je přemůže pouhý zápach, který jim zvedal žaludek.
Na Gotrekovi nebyla vidět únava. Kdykoli se blízko něj rozvinulo chapadlo, přeťal je v půli. Ale kousky neumíraly. Sotva dopadly na zem, začaly se plazit pryč jako had. Vy¬kazovaly život, když už ne inteligenci, nezávislou na svém původním majiteli. Felix viděl, jak se odseknutá chapadla začí¬nají hojit a znovu narůstat, jako končetiny bájného trola nebo hlavy démonické hydry.

Obrovské odulé tělo nestvůry začalo nasávat vzduch a na¬fukovat se jako balon. Felix měl pocit, že to je předehra k ně¬čemu nedobrému, ale nedokázal předpovědět, co se stane. Ten tvor byl příliš odlišný a okolnosti se naprosto vymykaly jeho dosavadním zkušenostem. Napadlo ho, jestli nebyli nějak vrže¬ni do pekla. V tomto okamžiku to vypadalo velmi pravděpo¬dobně.
Nestvůra vydechla závan páchnoucího bzučícího dechu ne¬podobající se ničemu, co Felix dosud zažil. Byla to černá bouře dunící v uších. Pak mu došlo, že to bzučení nemá nic spo¬lečného s tím dechem. Bylo to hnusné víření křídel milionů a milionů much. Ale nebyly to normální mouchy. Byli to velcí tvorové s tlustými třpytícími se rosolovitými těly a očima stejně inteligentníma a nepřátelskýma, jako měl netvor i červi. Možná byli součástí téže věci; možná sdíleli tutéž inteligenci.
To byla poslední vědomá myšlenka, než ho zachvátila hrů¬za. Miliony tlustých bzučících těl se po něm plazily, jemně a obscénně jej hladily křídly. Tvorové mu vylétali proti očím, hrozili mu zaplnit ústa i nos. Divoce tloukl kolem sebe, ale bylo to jako bojovat s mlhou. Stovky rozdrtil, možná i tisíce, jak se válel po zemi, ale přilétaly další a další. Dokázal si představit sám sebe pod silnou závějí těch lezoucích tvorů, kteří mu pokrývají každý kousíček těla. Cítil, jak se mu snaží vecpat mezi rty, jak mu šplhají do uší. Zápach zesílil a zdálo se, že bzučení křídel hovoří vlastním hlasem. Myslel si, že v tom podivném bzučení slyší slova Nurgle a chvála a nákaza, ale nedokázal říct, jestli to bylo skutečné nebo jen výplod jeho představivosti.
Když už si myslel, že to nemůže být horší, ucítil, jak se kolem něj omotal silný provazec svalů. Přísavky se mu zakous¬ly do těla. Něco ho zvedlo vzhůru, jako by nic nevážil. Nepo¬chyboval, že ho to nese k tlamě monstra, které bylo pánem všech těchto much.

OSM
Teclis se vynořil z oblouku a zjistil, že se dívá na bojiště. Dvě humanoidní bytosti byly pohlceny oblakem much v od¬porné bílé mlze, která smrděla hůř než orčí hnojiště. Jedna z obětí byl nepochybně trpaslík. Jeho obrys byl přes vrstvu much zřetelnější. V ruce držel sekeru, která mohla být jedině trpasličí runovou zbraní, a navíc velmi mocnou. Neseděly na ní žádné mouchy. Kde se dotkly kovu, zmizely a runy zazářily ještě jasněji.
Tak tohle byla ta věc, kterou cítil. Tohle byla ta věc, o níž si namlouval, že by mu mohla pomoci. Mohla to být jedině ta sekera. Byla tu ještě jedna magická zbraň, hruběji vyrobená a s menší mocí. Její nositel byl polapen v chapadlech nestvůry.
Teclis studoval grimoáry svých předků, žijících v době, kdy démoni kráčeli po zemi. Navíc měl větší zkušenosti s dé¬mony než kdokoli, kdo není vyznavačem Chaosu, a tak toho tvora dokázal identifikovat. Byl podobný bestii Nurgleho, jed¬né z menších bytostí, jež následují Pána chorob, ale vyrostl tak, že byl velký skoro jako drak a zmutoval téměř k nepo¬znání. Co víc, zdálo se, že úžasnou rychlostí plive menší by¬tosti. Teclis si uvědomil, že je pouze otázkou času, kdy se některá z nich dostane k oslepenému trpaslíkovi. Bylo by za¬jímavé pozorovat, co by se dělo pak, protože se domníval, že červi jsou jacísi přenašeči, kteří ve svém jedu předávají ná¬kazu Chaosu, pokud totéž nedělala už jejich krev. Ochránila by trpaslíka jeho mocná zbraň, kdyby k tomu došlo, nebo by obrátila svou moc proti němu jako proti každé jiné bytosti nakažené Chaosem?

Teclis zaváhal, protože ten experiment ho lákal. Dvě ma¬gické zbraně držené dvěma hrdiny. Tady byli dva spojenci, kteří by mohli být neocenitelní na nadcházející výpravě, kdyby se dali přesvědčit o jejím cíli. Možná právě tohle ho sem při¬vedlo. Ale nejdřív se musí vypořádat s démonem a jeho zplo¬zenci.
Teclis použil síly obsažené v holi, protože se raději spolehl na ně než na znečištěné, ale mocné energie proplouvající Stez¬kami Prastarých. Vyslovil zaklínadlo exorcismu a zapuzení. Provedení bylo jisté a vyrovnané, spleť vysoké magie mu tan¬čila z natažených rukou a rozplétala síť moci, která držela mouchy. Okamžitě je přeměnila na nemyslící hmyz. Dodal kouzlu malý zápalný komponent, který způsobil, že se mouchy vzňaly. Vytvořil další zaklínadlo na vyčištění vzduchu od dé¬monických výparů, a pak soustředil své úsilí na samotnou nestvůru. Vyslal k ní několikanásobný proud energie, který hořel a zabodával se jí do hlavy. Magický oheň jí pronikal tělem jako rozžhavené dráty žluklým tukem. Nestvůra zaječela a její hihňání okamžitě ustalo.

Bylo tohle tajemství zmizení Prastarých? Odešli z našeho světa sem a vytvořili si své vlastní bublinové vesmíry, usazené v moři Chaosu? Bylo něco takového možné? Taková představa mohla znejistět mysl. Jakmile mu to došlo, procházel chodba¬mi tohoto podivného prostoru mnohé rychleji. Hned si všiml, že bubliny Chaosu cestují s ním jako kapky rtuti stékající do nálevky destilačního přístroje. Někdy se dvě srazily a sloučily, jindy se rozdělily a šly si svou vlastní cestou. Bylo to jako sledovat prvotní životní formy. Ustupoval před nimi, aby se k žádné z nich příliš nepřiblížil. Obával se, že by mohly být částečně vnímavé nebo by je k němu mohlo něco přitahovat, až by ho pohltily. Halucinace přestaly, jakmile si pomyslel, že přestanou.
Pozorně si prohlížel okolí. Všiml si, že padající koule víří mocné pulzy energie proudící nejdřív jedním směrem a pak druhým, jako chaluhy, které vleče příliv. Téměř okamžitě si uvědomil, že toky energie souvisí s nestabilitou v Ulthuanu i kdekoli jinde. Když je vystopuje ke zdroji, velmi pravděpo¬dobně najde i příčinu.
Byly tu i jiné bytosti, ale žádná z nich nebyla smrtelná. Některé byly cizí a nezajímaly se o něj. Jiné byly nepřátelské a sledovaly ho jako žraloci loď. Byli to démoni, kteří si nějak našli cestu do tohoto kolosálního labyrintu. Věděl, že mu je od těla drží jen ochranné amulety. Při prvním náznaku slabosti by ho dostali.
Najednou měl zvláštní tušení, pocit vyprahlé duchovíte bytosti, jako byly ty ve snu. Byl to jen výplod představivosti, nebo se k němu skutečně dostali uvěznění mágové? Nebo to byla nějaká důvtipná forma útoku tvorů, kteří ho následovali? Poručil si zpomalit. Jakmile se to stalo, všiml si oblouku, který zářil podivně známě. Co víc, všiml si stopy úžasně mocné magické rezonance vytvořené něčím, co samo o sobě nebylo chaotického původu. Ve skutečnosti to byla rezonance zbraně nebo nějakého jiného předmětu, který byl silně odolný vůči Chaosu, artefakt téměř božské moci. Byl to nějaký poklad dávno ztracený na Stezkách? Bylo to něco, co měl hledat?

Taková věc by mu mohla být při jeho putování velmi uži¬tečná. Silou vůle se prodral k oblouku. Během chvíle, která mu připadala jako pouhých několik úderů srdce, se vrhl vpřed a vynořil se tváří v tvář hrůze.
Jakmile po něm sáhla chapadla, vrhl se Felix k jedné straně. Sekl, zasáhl špičky několika z nich a dopadl na zem; ještě když se kutálel, viděl, jak se k němu pohybuje spousta tlustých bílých červů. Všiml si, že po stranách pijavčích tlam mají trsy očí podobných pavoučím. Jenže v těchto zářila inteligence a zloba, což bylo zvláštní. Byli dost velcí, přesto si nedokázal představit, co by mu provedli, kdyby se dostali dost blízko a mohli jej kousnout. A neměl v úmyslu nechat k tomu dojít.
Gotrek už byl uprostřed těch červů a sekal po nich sekerou. Rosolovitá, chvějící se těla nekladla žádný odpor. Pod úderem se rozprskla a vystříkla z nich mléčná kapalina páchnoucí jako zkažené zkyslé mléko. Nad hlavou se jim opět ozval pištivý smích toho démonického tvora. Felix zauvažoval, co démon ví a oni ne.