istrů na podlaze z kamene a tvrdého dřeva. Rád bych věděl, proč se mi mistři šermíři nikdy neobtěžovali sdělit, že většina bojů na tomto ideálním povrchu neprobíhá, pomyslel si trpce.
Na okamžik si přál, aby měl pistoli, ale pak si uvědomil, že v tomhle mokru by měl štěstí, kdyby se mu podařilo vy¬střelit. Zkřížil zbraň s mohutnou bestií, o hlavu menší než on, ale dvakrát tak širokou. Jednu ruku měla zakončenou chomá¬čem slizkých chapadel s přísavkami. Když jimi švihla Felixovi do obličeje, zahlédl uprostřed dlaně ústa podobná pijavici. Kdysi by při pohledu na něco takového strnul hrůzou, ale za posledních několik let si na podobné věci zvykl. Při cestování s trolobijcem už viděl mnohem horší.
Chapadla ho pleskla přes obličej a ucítil jakési bodnutí. Ten sliz je žíravý, napadlo ho, nebo možná hůř —jedovatý. Hnus a strach ho donutily bít kolem sebe stále tvrději. Zasáhl tvora do zápěstí a odsekl mu zmutovanou končetinu. Dalším úderem ho rozťal od hrudní kosti až po slabiny.
Nad hlavou mu něco zasyčelo a zaprskalo. Ze zkušenosti si raději zakryl oči. Následovala oslnivá exploze zlatého světla. Poryv vypařujícího se sněhu mu ošlehl obličej. Vzhlédl a uvi¬děl kráter ve sněhu, který vytvořila Maxova ohnivá koule. Mnoho bestií stálo, potřásalo hlavou a hloupě mrkalo, jak je výbuch oslepil. Uprostřed kráteru leželo několik spálených těl v kaluži kouřící vody z rozpuštěného sněhu.
Teď není čas na čestný boj, rozhodl se Felix, zejména proto, že ve světle několika hořících keřů viděl přicházet další bestie, Vyrazil vpřed a snažil se zabít tolik oslepených bestií, kolik dokázal. Snorri s Gotrekem dělali totéž. Jedině velký černý obr ve zbroji neustoupil. Nad hlavou se mu pohybovalo něco divného; oblétávalo ho to v kruzích. Nějaký magický draho¬kam, hádal Felix.
Nad nimi proletěly další ohnivé koule a dopadly doprostřed přicházející tlupy nepřátel. Jeden nebo dva se proměnili v pla¬noucí pochodně rozpouštějícího se masa, ostatní to srazilo na zem. Felix věděl, že je to šílené, ale nedokázal vymyslet nic jiného, a tak vykřikl: „Za mnou, Snorri. Na ně!"

„Sledovali nás celou cestu až z Praag?" ohrnul Felix ret.
„Tak to si šli pro smrt daleko, človíčku."
„Snorri si myslí, že Snorri by měl jít první," řekl Snorri, doplnil slova činy a vyrazil ven se sekerou v jedné a s kladivem v druhé ruce. Během několika úderů srdce byl mezi bestiemi, vletěl mezi ně jako blesk a botami rozvířil hotovou sněhovou bouři. Výraz radosti v jeho prostém, neurvalém obličeji připo¬mínal Felixovi děti při koulovačce.
Gotrek mu byl v patách, pohyboval se sněhem, jako by tam nebyl — nezpomalily ho hluboké závěje, bestie ani bojov¬níci Chaosu. Za sebou Felix slyšel Maxe pronášet zaklínadlo. Nerozhlédl se. Chvilka nepozornosti v boji byla obvykle fa¬tální, a tak nespouštěl oči z protivníků.
Měli proti sobě alespoň dvacet bestií. Jako vždy to byly kolébající se parodie lidí, s hlavami kozlů, vlků nebo volů. Ve zmutovaných rukou a klepetech svíraly sbírku hrubě zho¬tovených zbraní. Na štítech měly symbol Chaosu, osm šípů vyzařujících z jakoby kočičího oka. Vedl je obrovský válečník Chaosu, největší, jakého Felix kdy viděl. Byl velký jako lido¬žravý ogr a možná jím kdysi býval. Rozhodně byl o víc než polovinu vyšší než Felix a Felix byl vysoký. Odhadl, že bojov¬ník Chaosu je dobře čtyřikrát těžší, a to nepočítal zbroj vy¬kládanou runami navlečenou na jeho obrovském těle.
Už se nedalo nic dělat. Váhal už příliš dlouho. Mohl jen bojovat, nebo být smeten. I když ještě před několika minutami by to považoval za milosrdenství ve srovnání s nudou trpasličí konverzace, nyní, když byl jeho život doopravdy v nebezpečí, pro něho i Snorriho banality najednou nebyly bez půvabu.
Zavyl jako šílenec a vrhl se na nejbližší bestii. Ťal mečem s dračím jílcem co nejsilněji. Bestie zvedla oštěp, aby se kryla, a ostrá čepel hladce přesekla jeho ratiště. Felix vykopl a zasáhl bestii mezi nohy. Tvor bolestně zařval a sehnul se. Další ranou mu Felix uťal hlavu.
Nečekal, až k němu přijde další bestie, ale vrhl se vpřed, i když mu to komplikoval sníh a kluzký povrch pod ním. Na¬učil se bojovat ve školách šermu u proslulých altdorfských