vseofantasy

Saturday, July 29, 2006

Když se Mark unavil, Elsa seběhla ze schodů a přiložila prst na detektor zámku. Těžké pancéřové dveře se s jemným šelestem začaly velmi pomalu otevírat. Ray se protáhl rozšiřující se škvírou dovnitř a Mark se hrnul těsně za ním.
Náhle se Rayův obličej zkřivil zděšením a Markovi proběhlo přes neurony děsivé varování. "Marku, pozor ! Právě jsem zachytil satelitní vysílání pro tvůj komunikátor. Do dvou sekund začne pípat. Rychle se ho zbav!"
Markův obličej se protáhl údivem :"Cože ??"
Na vysvětlování však už nebyl čas. Černá krabička na Markově zápěstí zacvrlikala vlastním životem a Mark si uvvědomil, že jestliže se bude chtít protáhnout skrz dveře, uvnitř už bude jenom jako popálená postava bez levé ruky a bez komunikátoru. Nemůže riskovat, že laserové záblesky určené jemu, poraní Elsu nebo Raye. Okamžitě se rozhodl a ve chvíli, kdy se z komunikátoru začalo drát protivné pípání, už velice svižně poskakoval po dvoře.
Generátory laserového zdroje táhle zavily a vzduch kolem Marka se rozžhavil energetickými výboji.

Tuesday, July 25, 2006

Podivné otázky

se jí honily hlavou a Elsa začínala být čím dál zvědavější. Opatrně přistoupila k začouzenému otvoru a nakoukla do dvora. Naskytl se jí neuvěřitelný pohled. Celý dvůr byl poset zuhelnatělými mršinami zpěvného ptactva a uprostřed této šílené podívané opatrnně našlapovaly dvě postavy. Mimochodem si vybavila humornou scénu z jednoho magazínu, ale velice rychle ji pustila z hlavy. V podezřelých postavách právě poznala Marka s Rayem. Mark na ni zamával a právě když na něho chtěla zavolat, co to tam vlastně dělá, přiložil si prst na ústa. Elza zůstala v tichosti, vyklonila se z okna a se zájmem pozorovala, co se bude dít dál.
"Marku vydrž, už budeme u cíle" odvysílal Ray.
"Vždyť už je na čase. Nikdy by mne nenapadlo, že cesta přes tenhle dvůr může trvat půl hodiny." odpověděl mu telepaticky Mark.
Ray přistoupil ke dveřím a opatrně stiskl zelené tlačítko ovládání. Mark tiše doufal, že magnetické panty nezabzučí příliš hlasitě, protože detektory laserů jsou zřejmě až příliš citlivé. Reklamní slogan k tomuto druhu dveří sice hlásal "Panty, které vám nikdy nebudou vrzat", ale Mark měl na reklamu svůj vlastní názor. Přikrčil se a tiše vyčkával.
Nestalo se však vůbec nic.
"Elektronický zámek je jištěn zevnitř. Základní zabezpečovací okruh nedovolí tyto dveře otevřít jinak než z druhé strany. " informoval Marka android. "Musíme se domluvit s Elsou."
Mark vzápětí udivil všechny přítomné svým hereckým výkonem. Snažil se totiž pantomimou Elze vysvětlit, že potřebuje odemknout a to se mu dařilo tak dobře, že se Elza nemohla odtrhnout od okna, aby náhodou o něco nepřišla. Mark, který si její vyčkávání vykládal jako nepochopení, přidával další a další čísla a výsledkem bylo pětiminutové představení, za které by se nemusel stydět ani velmi zkušený bavič.

Thursday, July 20, 2006

Elsa se právě probrala z šoku a začala se pomalu zvedat ze země. To co se stalo těsně předtím, než ji neznámá síla odhodila proti kamenné zdi chodby, si vybavovala jen velice nejasně. Kromě čerstvých odřenin a pošramocených zad byla prakticky v pořádku. Opatrně vstala a snažila se rozpomenout, co předcházelo tomuto podivnému vývoji událostí. Poslední věc, kterou si pamatovala, byla skutečnost, že šla něco Markovi sdělit. Ale co to mohlo být ? Pomalu se pootočila a oči se jí rozšířily údivem. Kde je to nádherné okno do dvora ? A co mají znamenat ohořelé kamenné desky, které na první pohled vyvolávají iluzi středověké třílny, jež dostala plný zásah. Co se tady vlastně stalo ?

Monday, July 17, 2006

"Vidím, že je to v podstatě váš dobrý přítel." utrousila Peggy.
"Dobrý ? Jeden z nejlepších. Je to jeden z mála lidí na které je absolutní spolehnutí. Bohužel ve všem. I v těch nočních telefonátech." dodal Khov.
Peggy se na něj usmála: "Takže tentokrát mu to můžete vrátit. Slyšela jsem, že odjel s Elsou Svensonovou někam k pacifiku. Mám mu zavolat ?"
Generál otevřel tlustý svazek, který měl na stole a zamyslel se. Po chvilce odpověděl : "Zavolejte mu, ať se do hodiny hlásí i s Rayem zpátky do služby. K dopravě může použít nejbližšího vojenského letadla. Jedná se o stav nejvyšší nouze."
Peggy potřásla hlavou: "Aha, tak to tedy mohu použít přímo jeho komunikátor a nemusím hledat žádné telefonní číslo." Otočila se a prudce vyrazila z místnosti.
Generál si sedl zpátky za stůl, zapálil si doutník a pomalu a dlouze se nadechl. Siluety města za prosklenou stěnou se pomalu utápěly v houstnoucím šeru, kterým probleskávaly tisíce drobných světélek vzdálených transvozidel, proudících po městských komunikacích. Khovovi začínalo být pomalu jasné, že dnes přijde domů hodně pozdě.

Thursday, July 13, 2006

Ten byl totiž vzhledem ke své smířlivé politice k pirátství trnem v oku jak Galaktické policie, tak i Služby pro dohled. Nitky většiny loupeží z celé galaxie vedly převážně právě na Solan. Při střetu s jeho zástupci, však nikdy nedošlo k žádným výrazným pokrokům. Proto byl Solan neoficiálně považován za centrum všech pirátů.
"Stejně mne ten mladík překvapil svojí vytrvalostí, když chtěl dostat právě tuto misi, " pokračoval Khov. "Upozorňoval jsem ho, že tato teramorfní planeta se nachází v těsném sousedství Solanu ale nechtěl o tom nic slyšet. Chvílemi jsem měl pocit, že chtěl tuto misi schválně vzít kapitánu Stoneovi, který byl na řadě. Je také pravda, že Stone díky podobným riskantním opracím vede v S.D.P.P. v čele tabulky vyplacených honorářů, ale myslím, že z této mise nebude mít žádnou radost."
Generál se temně pousmál :"Ale má smůlu, už je zase na řadě."
Peggy opět nasadila komisní výraz a suše Khovovi sdělila : "Kapitán Mark Stone si tento týden vybírá svoji rok starou dovolenou."
"Tak to je mi ho líto, bude ji muset přerušit." pokrčil rameny generál "Máme tady mimiořádnou situaci a nikdo se Stoneovou kvalifikací právě není k dispozici."
Peggy se ostře podívala generálovi do očí: " Víte do čeho toho chlapce posíláte ? Třeba se už vůbec nevrátí."
"Cha, to je dobrý vtip." zasmál se generál "Stone se vrací stejně spolehlivě jako bumerang. Pokaždé, když končí misi, zavolá mi přímo domů. A zatím si vybral skoro vždycky ten nejnevhodnější okamžik. Když jdu večer do postele, manželka mi pokaždé říká, jak se těší, až nám zase ten Stone zavolá."

Monday, July 10, 2006

Peggy zavzlykala

"To tedy nevěděl. Mluvila jsem s ním ještě před misí a tolik se těšil na svji dovolenou, až se vrátí. Měl na Venusii předplacený i pokoj."
"Tak tím se vysvětluje, proč tolik stál o rizikové příplatky. Pobyt na Venusii není vůbec levný!" odpověděl Khov.
Venusie patřila mezi nejlepší rekreační centra v celé galaxii. Postupně se stala oblíbeným sídlem milionářů a nejbohatších vrstev. Ohromné množství hazardních heren a prudce pulzující noční život se stovkami podniků, kde měl solventní zákazník prakticky neomezené možnosti, jí vybudovalo fantastickou pověst. Místní úřady byly velice benevolentní a vycházely z předpokladu, že co je dobré pro Venusii, to je dovoleno. Proto měla galaktická policie s touto planetou občas drobné problémy, které však nikdy nedosáhly takových rozměrů, jako věčné spory s právníky ze Solanu.

Saturday, July 08, 2006

Generál Khov měl již od rána velmi špatnou náladu. Tento posaditý chlapík, který už více než dvacet let vedl Službu, měl dnes všeho přesně až po krk. Soustředěně procházel po kancelááři a usilovně přemýšlel. Jeho holá lebka zářila mnoha odlesky v paprscích zapadajícího slunce, které pronikaly do kanceláře širokou prosklenou stěnou. Náhle se zastavil a upřel své šikmé mongolské oči do stěny, za níž se rýsovaly vznosné dominanty nejvyšších budov newyorské aglomerace.
"Peggy, okamžitě mi sem přineste podrobnou analýzu z té poslední mise na Zirdě." zahučel do zdi.
Z interkomu skrytého pod vrstvami papírů kdesi na stole se vzápětí ozvalo medové "Hned to bude. " a z chodby zazněl energický klapot podpatků.
Dveře se prudce otevřely a do místnosti vstoupila generálova osobní sekretářka. Podala Khovovi svazek papírů a upřela na něho skrz tlustá skla svých brýlí malá očka. Její hubená, kostnatá postava mírně zakolísala, pak však opět získala stabilitu a zhluboka se nadechla. " Doufám generále, že s tím případem na Zirdě něco uděláte. Všem je moc líto, co se stalo poručíku Johnosonovi na té hrozné planetě a myslí si, že byste tam měl poslat někoho zkušenějšího. Někoho, kdo nebude zbytečně uvažovat nad použitím mezních prostředků, jako chudák Johnson."
"Ale Peggy," konejšil ji generál "vždyť ten chlapík přeci není mrtvý. Ještě stále je tu naděje, že nám něco poví."
Peggy zalapala po dechu "Po tom pekle, kterým prošel se již nikdy nevzpamatuje. A vy to víte, generále !"
Khov náhle vypadal, jako by zestárl o deset let "Samozřejmě, že to vím. Ale pochopte, že pro mne není vůbec jednoduché poslat na smrt někoho dalšího. Ten Johnson alespoň nevěděl do čeho jde."

Monday, July 03, 2006

Mark se otráveně otočil a vydal se pomalu za androidem. Uvědomil si, jak nebezpečná věc svírá jeho zápěstí. Ještě že Služba využívá komunikátor jen v nouzových situacích. Pravděpodobnost, že ho s ním teď někdo zavolá je prakticky nulová. I když.... Marka polil studený pot a chvílemi měl pocit, že má na ruce připevněnou časovanou bombu.
Pomalu a velice potichu ušli asi třetinu cesty, když tu se náhle ozvalo z okna do dvora hlasité : "Oběd !!?....."
Z druhého konce betonového plácku vyšlehl oslnivý záblesk a úzké plastexové okno se změnilo v bublající beztvarou hroudu odporně čpící hmoty. Mark se zastavil tak pruce, že se mu z opasku vyhákla měřící sonda a s třesknutím dopadla na kamennou podlahu těsně vedle špičky jeho levé boty. Energetický výboj kdoví odkud se zařízl do kamenných dlaždic a odhodil nerozbitnou sondu o kus dál společně s rozpálenými úlomky popraskaného mramoru.
Ray s Markem se tak stali svědky neuvěřitelné podívané, když oslnivé výboje déle než minutu přehazovaly sondu po celém dvoře a pokaždé, jakmile s třesknutím dopadla, proťal ionizovaný vzduch další paprsek, který ji odhodil o kousek dál. Po minutě a půl se ukázalo, že nezničitelná sonda do extrémních podmínek nebyla až zase tak úplně nezničitelná. Několik střípků z pouzdra sondy se však při její explozi bolestivě zaseklo Markovi do lýtka. Ten zaťal zuby a pomalu se vydal za Rayem na únavně rozvleklou pouť směrem k pancéřovaným dveřím.