Následovala salva hromového smíchu na adresu nově příchozích, kdy se nesmálli pouze ti, co stáli nejblíže a to jen proto, že se dusili.
"Něco jim na nás asi vadí ."obrátil se Mark na Raye "Nemohl bys je nenápadně vypařit dezintegrátorem, dnes se mi prát nějak nechce."
" To asi nepůjde. Je to proti předpisům. Vyber si toho vlevo. Ten je opilý. Jedna rána stačí."
Mark se rozhlédl a vyrazil.
"Ale ne ! Toho vedle !!" vykřikl Ray , ale pozdě.
Stone pomalu přistoupil k největšímu svalovci a pomalu mu pohlédl do skelných očí. Ten si odhodil slepené vlasy z čela, které mu svírala ocelová čelenka. Sehnul se k Markovi a bouchl do stolu.

"Riskneme to, ne ?"

prohlásil Ray.
"No, já nevím. Je to nutné ?" Markovy vnitřnosti se při pohledu na světle zelený lektvar v mastných miskách na špinavých stolech podivně sevřely.
"Samozřejmě. Musíme navázat spontánní kontakt. Jedu záznam." Ray nasadil optimistický výraz a Mark ho chtě nechtě následoval. V SDPP se totiž těžko vysvětluje, proč se na primitrivní planetě tváříte stejně kysele jako doma. Ještě jednou a máte důtku za reprezentaci a už vás pošlou akorát tak mezi delfíny. A tam zase nesmíte myslet na žádný ošklivý vtip o rybách. Na Grahu jsou totiž všichni strašně zvědaví, ale také hrozně vztahovační. Jak řeknete ryba jako ryba, tak jsou schopni vyhlásit vám válku. Stone, který o tom velmi dobře věděl, nasadil oslnivý úsměv a vstoupil do lokálu.
"Máňo, vyveď to ho dementa !" zařval někdo z hostů " Tváří se jak pitomec a smrdí jako tchoř."

Už dvacet kroků

před mostem se jim lidé začali vyhýbat a nebýt obchodníka s dobytkem, ke kterému se nakonec přidali, nikdy by se přes stráže nedostali. Takhle však získali nového spojence, přestože Stone později na Zemi v protokolu uvedl, že onen muž páchl tak nesnesitelně, že nebylo možné se s ním na rozumnou vzdálenost ani domluvit. Rayovi to však tolik problémů nedělalo a tak brzy zjistil, kde je zde nejbližší hostinec.
Vývěsní štít sice nevypadal, že dělá čest nějakému prosperujícímu podniku, ale zase tak strašně, jako ta chalupa, kde chytl Mark toho dotěrného parazita ze zkažené polévky, to také nevypadalo.

"Pojď, budeme se vydávat za místní." zašeptal Mark "Já jsem hluchoněmý žebrák a tobě vyřízli jazyk při loupežném přepadení v lese."
"No to mám radost, že tě napadne vždycky něco originálního." odtušil Ray a začal si vyšroubovávat z nitra lebky jazyk. Když byl hotov uschoval jej do tajného pouzdra na náhradní díly v levém stehně, kde nosil také lékárničku a záložní akumulátor.
"Huuu...hu!" sdělil Markovi.
Mark si nasadil kapuci více do čela, sundal brýle proti slunci a polil sebe i Raye odporně páchnoucí tekutinou, aby nebyli mezi vesničany podezřelí. Bohužel to tentokrát trochu přehnal.
"Jdeme."

"Rayi, cítím nějaký kouř " prohlásil Mark a opřel se o nejbližší palmu, která na něj zlověstně zasyčela a had se rychle odvinul dolů s kmene kamsi do chvějící se zeleně.
"O analyzátory pachů jsem přišel když jsme přistávali, takže ti můžu teď jenom věřit." odpověděl android a pozorně na svého přítele pohlédl.
"Vidím na tobě značné známky únavy, měl by sis vzít výživnou tabletu."
" To je dobrý, stejně tam snad už brzy budem, ne ? " odpověděl Mark a zahleděl se na mítinku, kde se jako zázrakem pásl dobytek. Hned za ní se rýsovala neuvěřitelná stavba. Pět věží, tyčících se hrdě k obloze dávalo tušit, že stavitel určitě nemusel s ničím šetřit. Opevnění i střílny dodávaly stavbě věrohodný dojem nedobytného sídla. Ale čillý ruch kolem prozrazoval, že právě dnes nikdo žádný útok nečeká. Hradní most byl spuštěn a hustý proud obchodníků a trhovců přetékal přes chatrné zábradlí přístupové cesty.

Pohled z vrtulníku

byl skutečně úchvatný. Celý pruh pralesa v jednom ohni kolem sebe šířil husté a temné mraky štiplavého dýmu.
"Zvyšuji výšku a ztrácím s vámi vizuální kontakt, buďte na příjmu na frekvenci 47." chrmlal Xer do tlampače a prchal i se svým strojem do příznivějších podmínek. Přesto, že na Solanu je relativně méně kyslíku, než zde, zhoršené rozptylové podmínky mu rozhodně nedělaly dobře.
Na planině pod ním se mezitím rozpoutalo pravé peklo. Bojový ovoid, jehož radar nefungoval v hustém dýmu pálící se džungle zrovna nejlépe, zmateně pálil po drobných tvorech řinoucích se z pekelné výhně a používal k tomu laserové dělo, které po každém výstřelu zanechávalo v krajině několikametrové krátery. Nakonec ztratil spojení se vzdalující se rojnicí s plamenomety úplně a zůstal uvězněn v bludném kruhu vysokých hromad popela, do kterých systematicky provrtával nové a nové škvařící se díry.

Konec.

Děsivé probuzení a další pracovní den ve službách solanské tajné služby.
"Konec průzkumu ! Zpět na břeh, jdeme hledat trosečníky !" zachrchlal Xer z helikoptéry na své tři muže. Pozorně pohlédl na infrazaměřovač, kde se mlhavě chvěly dvě narůžovělé stopy, mizící v husté zeleni lesa.
"Postupujte v rojnici vpřed směrem k severozápadu a v připadě kontaktu protivníka okamžitě zlikvidujte ! "
Všichni potápěči zmizeli na chvíli v druhé helikoptéře a o několik okamžiků později vystoupili jako opancéřovaná monstra, vybavená nejtěžší kosmickou technikou. Po zkoušce arzenálu, kdy vypálili polovinu bažiny, se jejich plamenomety zařízly do husté vegetace. S azbestovými obleky postupovali mnohem rychleji nežli prchající pozemská dvojice a těžkotonážní ovoid s dezintegrátory, ťapkající za nimi, jenom dokresloval dílo zkázy.
"To je ale hrůza," povzdychl si Xer " A to jsem byl za mlada aktivním členem Greenpece za ochranu přírody."

Hlas z komunikátoru

utichl a Xer se začal potit. Taková smůla. Proč se nedokáže nikdy ovládnout a vždycky nadřízeným poradí, co mají dělat. Už se viděl, jak letí s modulem na základnu a teď aby honil po lese nějaké pozemšťany. On, zkrachovalý filozof, který hledal na Solanu práci a agentura mu dohodila skvělé místo za nadstandartní plat. Místo práce v knihovně teď lítá s vrtulníkem a nyní bude ještě lovit nějaké nešťastníky v té odporné, husté, lepkavé, tmavé a nebezpečné džungli. Proč to vlastně dělá. Z přízpěvku v nezaměstnanosti si mohl žít cellkem v klidu, doma a možná že by si i vyžebral víc, než mu dávají tihle vydřiduši. A ty výčitky svědomí a děsivé noční můry. Stále se vracející předtuchy, kdy osamocená kosmická loď pod tlakem pěti naváděných střel naráz exploduje, ocelové pláty pomalu pukají a do vesmíru se zlověstným syčením utíká životodárný kyslík. A on, Xer, nevěřícně zírá na monitor, kde mu ten pozemský zabiják Stone stálle ještě slibuje, že nevystřelí jako první. A pak tma.

Z komunikátoru u stropu řídící kabiny se ozvalo vzteklé zachrčení : " Xer, hlaste se. Už jste něco našlli ?"
" Zatím jen modul, ale nemůžou být daleko." odpověděl solaňan.
" Tak najít a zlikvidovat ! Nezapomeňte, že kousek odtud máme transmisní centrum pro severní galaktickou oblast. Je to přísně tajná pozemská technologiie a nesmíme dopustit, aby se tam dostali. Alespoň ne živí !"
" Toho bych se nebál." prohlásil Xer " Naše kněžky jsou dobře vycvičené a když jim něco dobře vyjevíte, tak v okolí kláštera nepřežije ani myš."
" Dík za radu, ale chci, abyste je dostali ještě v lese. Nesmíme naše věřící příliš znepokojovat. Dávám ti to na starost !"

"A teď kupředu. K civilizaci to máme ještě hodně daleko."
" To jo. Ještě nějakých tisíc let klidného a ničím nerušeného vývoje." doplnil android.
Laserová mačeta zasvištěla a v bujné vegetaci se začala rýsovat úzká pěšinka, kterou se oba pozemšťané vzápětí ponořili do hlubin lesa.


Úzká šlachovitá solanská tvář velitele helikoptéry se sevřela v krutém úšklebku. Jeho cynický pohled spočinul na vraku modulu SDPP, který právě vyprošťovali dva potápěči ze změti lián, mršin a mazlavého bahna.
" Měli smůlu, hoši. Naše řízené střely jsou jedny z nejlepších. Už jen proto, že jsou přímo z arzenálu kosmické policie."

Ale čelenka byla neůnavná. Bůh se již sice nezjevoval, ale o to více mluvil. Jenže mluvil nějak divně. Copak se může bůh nekoho obávat ? A co je to to SDPP ? A modul ? Snad nějaká tajemná formule. Ani nevěděla jak a ocitla se v knihovně. S mokrým hadrem na čele začala zběsile hledat ve svaté knize zjevení.


Ray spustil svůj pohled z oblohy a obrátil se zpět k Markovi.
"Já si nemyslím, že by to bylo marný." zakroutil hlavoou "Modul se sice neozývá, ale chaotický šum na nouzové frekvenci vypadá, jako by ji někdo pro komunikaci stále používal."
"To není možné. Jsme na primitivní planetě."
"Mě je to také divné, ale vypadá to na přímou nervovou modulaci." hlásil android "Budu tam vysílat nesouvislé útržky našich rozhovorů a třeba se někdo časem ozve."
"No, moc chytré řešení to sice není, ale jinou možnost stejně nemáme." zhodnotil Rayův plán Mark.

Začalo to časně zrána. V průběhu ranní bohoslužby, kdy upnula svoji mysl ke strážci slunce a ve zlaté čelence, která jí dávala právo hovořit s bohy a vládnout poddaným, něco náhle podivně zasyčelo. V mysli se jí místo zářící tváře s koronou duhových paprsků splývajících v božské zjevení náhle objevila ostře řezaná mužská tvář, která jí vyjevila děsivou pravdu : "Když to takhle půjde dál, je s námi ámen. A nepokoušej se o spojení, je to marný !".
Subtilní dívka se rozplakala. Tak děsivou věštbu se ani neodvažovala znovu vyslovit. Copak upadl celý klášter v nemilost ? Proč už nemohou mluvit s bohem ? A kdo je ten nový bůh ? A proč dělají všechny ostatní kněžky, že nic neslyší ? Proč je právě ona tou vyvolenou ?
Když si vzpoměla na vzteklou stařenu, ke které chodil každý, kdo dostal od bohů nějakou špatnou zvěst, rozhodla se, že bude své zjevení tajit. Bohové jsou moudří. Tak jim to snad dojde, přestanou jí komplikovat život a vyjeví své pravdy někomu jinému. Třeba zrovna ta stařena by na to byla vhodná. Ta už se s tím nějak určtě vyrovná.

Nejmladší kněžka řádu

služebnic svatého paprsku měla dnes velmi špatný den. Přestože měla stejnou zlatou čelenku, jako všechny její družky, stal se tento prostředek splynutí s bohem důvodem jejího vnitřního utrpení. Nechápala to. Vždyť s bohem vždycky vycházela tak dobře. Nikdy jí neřekl křivého slova. Vždycky ji nazval jejím dívčím jménem a instrukce byly jasné a přehledné. A teď najednou samé "Rayi sem, Rayi tam, všechno vpořádku, postupujeme vpřed.". Co to má znamenat ?

Mark si oblékl šedivou tuniku, připjal plastexový meč a vše přepásal energetickým opaskem. Teprve nyní byl android spokojen. Po dohodnutém znamení ukončil nahrávání a vesele na Marka zahlaholil "Možná, že to tu bude klidnější než naše pozemská dovolená."
"To doufám." utrousil Mark a vzpoměl si na hrůzné scény na Elsině letním sídle.
Ray vyndal z ocelového pouzdra několik výživných tabletek a podal je kapitánovi. Ten je zapil několika hrstmi vody z blízkého pramene a pak společně vyrazili směrem k nejbližší vesnici.
Odešli právě včas, aby nezaslechli tichý svist vrtulníku, který se vzápětí vyhoupl nad les a pomalu se přesunul nad bažinu, kde zůstal viset, jakoby něco hledal. Žhavé slunce již dorazilo k horizontu a neúnavně pražilo do pobřežního písku, ze kterého začali postupně vylézat drobní členovci na svůj denní lov. Pláž se hemžila drobným životem a pouze vzdálený klapot vrtulí připomínal, že tato planeta není tak pustá, jak se na první pohled zdá.

Mark si oblékl šedivou tuniku, připjal plastexový meč a vše přepásal energetickým opaskem. Teprve nyní byl android spokojen. Po dohodnutém znamení ukončil nahrávání a vesele na Marka zahlaholil "Možná, že to tu bude klidnější než naše pozemská dovolená."
"To doufám." utrousil Mark a vzpoměl si na hrůzné scény na Elsině letním sídle.
Ray vyndal z ocelového pouzdra několik výživných tabletek a podal je kapitánovi. Ten je zapil několika hrstmi vody z blízkého pramene a pak společně vyrazili směrem k nejbližší vesnici.
Odešli právě včas, aby nezaslechli tichý svist vrtulníku, který se vzápětí vyhoupl nad les a pomalu se přesunul nad bažinu, kde zůstal viset, jakoby něco hledal. Žhavé slunce již dorazilo k horizontu a neúnavně pražilo do pobřežního písku, ze kterého začali postupně vylézat drobní členovci na svůj denní lov. Pláž se hemžila drobným životem a pouze vzdálený klapot vrtulí připomínal, že tato planeta není tak pustá, jak se na první pohled zdá.

Byla to jedna z modifikací energetického opasku, který nosili všichni agenti S.D.P.P. na primitivních planetách. Miniaturní generátor v přezce vytvářel intenzivní silové pole, které chránilo svého majitele před nečekaným útokem. Ovšem ochrana nebyla až zas tak dokonalá. Při zásahu laseru nebo ocelové šipky nepocítil agent ani škrábnutí, ale po ráně palicí nebo sekyrou byl zlikvidován stejně spolehlivě, jako kdyby žádný silový štít neměl. Údery těžkých předmětů silové pole pouze tlumilo, ale zároveň se pod nimi deformovalo, což mělo za následek, že nejprimitvnější zbraně byly vlastně nejnebezpečnější. Naštěstí se na opasku dal regulovat výkon generátoru, který byl při plném vybuzení schopen jednorázově pohltit i několik přímých útoků. Pak mohl ovšem agent tento vybitý opasek rovnou zahodit a proto nouzový obranný režim nikdo nepoužíval.

"Dobře. Zatím prozkoumáme nejbližší okolí a pak se pokusíme proniknout mezi místní domorodce. Předpokládám, že jsi z modulu zachránil naši výbavu vyrobenou podle dostupných informací ." odpověděl komisně kapitán.
Ray se mírně pousmál "Samozřejmě. Máme připraveno oblečení podle padesát let staré módy a tady máš svůj ochranný pás." a podal Markovi stříbřitý opasek ve kterém rudě zářil veliký syntetický krystal.