vseofantasy

Monday, June 23, 2008

problém, ale znal zaklínadla, která by ho proti tomu chránila. Neměl obavy z jakýchkoli kouzel, které by válečník Chaosu mohl ovládat. Naprosto důvěřoval ve své schopnosti vypořádat se s takovými věcmi. Už si dávno zvykl, že na světě je jen málo mágů, kterých se musí bát.
Když se dostal na bezpečné místo, zvážil své možnosti útoku. S takovou tlupou bestií by si dokázalo poradit mnoho nejrůznějších kouzel. Mohl je postříkat žhavou plazmou nebo je vyhodit do vzduchu ohnivými koulemi. Mohl na ně vyslat déšť magických střel. Mohl je obklopit mlhou a iluzemi, takže by se pobily navzájem. Kdyby došlo na nejhorší, mohl by je prostě rozložit na atomy, i když to by vyžadovalo víc magie, než si mohl dovolit vydat.
Tyto úvahy ho tak zaměstnaly, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že ty bestie nemíří k němu, ale před něčím utíkají. Úžasné, pomyslel si. To ovšem poněkud mění situaci. Když ten trpký okamžik přešel, usmál se. Ber to jako lekci, řekl si. Celý svět se netočí kolem tebe.
Šel ještě výš a zahalil se do ohnivzdorných kouzel. Zakřivil kolem sebe světlo, aby se stal neviditelným. Během deseti úderů srdce byl rád, že to udělal. To, co pronásledovalo bestie, bylo příšerné - gigantická obluda, jakýsi kříženec slimáka a draka. Obrovské pancéřované tělo hladce klouzalo po cestě a zanechávalo za sebou cestičku bublajícího žíravého slizu. Tvor byl dlouhý jako loď a jeho protáhlý hadí krk se zvedal téměř k místu, kde se Teclis právě nacházel.
Bylo na něm něco, jakási aura hrozby a moci, z níž se zachvěla i duše odvážného elfího čaroděje. Nevyčítal bestiím a jejich vůdci, že před ním prchají. Zatímco vše sledoval, tvor otevřel tlamu. Teclis viděl velké draky Ulthuanu a myslel si, že ví, co přijde. Opět byl překvapen. Místo obrovského pla¬mene směrem k bestiím vystříkl proud odporného hnisavého slizu. Kde se jich dotkl, rychle ztuhl, takže je znehybnil a za¬držel na místě. Zdálo se, že má podobné vlastnosti jako pa¬voučí síť nebo motýlí kukla, a ještě jednu navíc. Kdykoli se bestií dotkl, ječely jako zavržené duše.

Thursday, June 19, 2008

Okamžitě si plně uvědomil strašlivé důsledky toho, čeho byl svědkem. Stovka bestií nebyla pro království elfů hrozbou, ale mohli by to být jen první z mnoha. Těmito Stezkami se mohou pohybovat celé armády a napadnout království dřív, než bude možné shromáždit vojsko, které se jim dokáže po¬stavit. Vláda elfů nad moři kolem Ulthuanu by za těchto okol¬ností neznamenala nic, vlastně by byla spíš přítěží. Všichni bojovníci, kteří jsou nyní na lodích, by chyběli v konečném střetu s útočící armádou na souši. A pokud ty bestie sdílely tajemství s Temnými z Naggarothu...
Říkal si, že dělá předčasné závěry. Neměl tušení, jestli jsou vyznavači Chaosu jen předvojem postupující armády nebo nešťastnými blázny, kteří nějak zabloudili do této zvláštní říše. Pokud skutečně měli klíč ke vstupu na Stezky Prastarých, kdy se jim zlíbí, pak se možná v zemi Černokněžného krále žádná brána neotevřela.
Přesto se Teclisovi nevrátil klid. Tasirionova kniha nazna¬čovala, že existuje velmi rozsáhlá síť bran a Prastaří jistě byli schopni vybudovat takový systém tunelů, který by propojil celý svět.
Hrozba, které byla jeho země vystavena, se ještě zdvoj¬násobila. Nejen že tyto stařičké chodby ohrožovaly stabilitu kontinentu pouhou svou existencí, byly i invazní cestou pro smrtelné nepřátele všech příčetných lidí, pro vyznavače Chao¬su. Teclis si uvědomil, že musí vystopovat tuto hrozbu ke zdroji a vypořádat se s ní.
Rychle uvážil možnost vrátit se a varovat svůj lid před tím, co se k nim blíží, ale bylo mu jasné, že na to není čas. Každý promeškaný okamžik by se mohl stát kritickým, pokud se brány nevrátí k nečinnosti. O úder srdce později už nebylo rozhodnutí na něm. Válečník Chaosu vzhlédl, jako by něco cítil, a pokynul bestiím, aby šly dál.
Příliš pozdě si Teclis uvědomil, že to není pouhý bojovník Chaosu, ale tvor obdarovaný čarodějnou mocí Toho, kdo mění cesty. Vycítil jeho kouzlo a nyní mu byli na stopě nemilosrdní protivníci. Elfí čaroděj zauvažoval, jestli nemá zůstat stát a bo¬jovat, ale uvědomil si, že si to nemůže dovolit. Potřeboval si šetřit moc na to, co bylo jeho úkolem, a ne ji promarnit v ná¬hodných konfliktech s protivníky, s nimiž se setká v tomto obrovském mimodimenzionálním bludišti.
Upředl kouzlo levitace. Když ho prováděl, cítil, že se proti jeho magii zvedá takřka hmatatelný odpor. Nečisté síly Chaosu se tu křížily s jeho čistou elfí magií. Když kouzlo sesílal, viděl, jak se bestie přibližují. Nebál se... ještě ne. V minulosti už stál proti větší přesile. Kouzlo začalo působit, a tak se vznesl vzhůru. Strop tu byl asi desetkrát výš, než je výška člověka, a každým okamžikem se k němu víc blížil. Pokud by se bes¬tie rozhodly po něm něco házet, mohl by tu vzniknout jistý

Sunday, June 15, 2008

Uvažoval, jestli Prastaří chodili po Stezkách tudy. Jisté texty naznačovaly něco jiného. Tvrdily, že Prastaří jezdili v ohni¬vých vozících, které cestovaly po Stezkách velkou rychlostí, takže dokázali přejet mezi kontinenty ne za dny, ale hodiny. To by bylo něco! Pak si vybavil jiné teorie, které četl.
Některé uváděly, že skaveni vybudovali pod kontinenty rozsáhlý systém tunelů. Ve své době viděl některé jejich práce, takže znal děsivou velikost skaveních chodeb, přesto se mu sítě tunelů pokrývající tisíce mil zdály nepravděpodobné. Je možně, že skaveni nějak získali přístup do této prastaré sítě a použili ji pro vlastní odporné cíle? To je dost pravděpo¬dobné, pomyslel si, když zachytil v chřípí nezaměnitelné zne¬čištění vzduchu chaotitem. Nebylo nic, co by tahle ničemná stvoření neudělala pro získání této děsivé substance. Pokud by bylo možné ji tu nalézt, nepochybně by ji vyčenichala.
Nebyl tu jenom chaotit. Cítil tytéž bytosti jako dřív, ale nyní dvojnásobně. Ohlédl se přes rameno. Nebyl nervózní, ještě ne. Znal své možnosti. Na tomto i příštím světě bylo málo věcí, které by ho dokázaly vystrašit. Ale i tak cítil, že by měl být opatrný. Prošel si všechna smrtící zaklínadla, která znal, a byl připraven je okamžitě použít.
Ať už to bylo cokoli, přibližovalo se to. V dálce spatřil světlo planoucích run a viděl, jak se tam něco pohybuje. Seslal kouzlo vnímání. Jeho vidění vyrazilo kupředu. Ke svému pře¬kvapení uviděl, že jsou to bestie vedené válečníkem Chaosu v černé zbroji. Po Stezkách Prastarých se jich pohybovala alespoň stovka. Mířili k bráně, která vedla na Ulthuan.

Monday, June 09, 2008

Jakmile ho to napadlo, uvědomil si, že není sám. Cítil jiné bytosti - velké, mocné a velmi pravděpodobně démonické. Ještě ho neucítily, ale věděl, že je to jen otázka času. Zahalil se nejsilnějšími kouzly utajení a šel dál.
Chodba byla zvláštní. Když jí procházel, zdálo se, že je stále vyšší a širší, jako by čas a prostor byly pokřiveny. Uvědo¬mil si, že je to možná tak, protože to byl jediný způsob, který ho napadal, jak nechat proběhnout cestu trvající několik měsí¬ců během několika dnů. Nebo si s ním snad zahrávají smysly i mysl? Něco takového bylo možné jen tehdy, pokud bylo po¬užito opravdu velké množství magické energie.
V Tasirionově knize byly náznaky, že tyto cesty probíhají samotnou démonickou říší Chaosu, i když ji drží v určitých mezích, aby to bylo zvladatelné. To bylo nezbytné, protože surový Chaos byl zhoubný. Byl schopen pokřivit tělo i ducha toho, kdo se s ním setkal. Někteří prohlašovali, že je samou esencí magie, proměnlivou, silnou a destruktivní. To nebylo uklidňující pomyšlení pro toho, kdo si zvolil magii jako po¬volání.
Elfové samozřejmě vzdorovali škodlivé moci Chaosu lépe než jiné formy života. Prý byli takto stvořeni. Ale i tak - odol¬nější neznamenalo imunní. Teclis často přemýšlel o tom, že moc Temných bohů má na elfy větší vliv, než jsou si ochotni připustit. Občas uvažoval, že temní elfové jsou produktem vlivu Chaosu na ducha elfů během nesčetných milénií. Byla to jedna z věcí, které nebylo možné nikdy dokázat, ale zdálo se to až příliš pravděpodobné.
Jak šel, všiml si, že stěny jsou stále vyšší a tenčí. Místy to vypadalo, že jsou opotřebované a prosvítá jimi v bizarních vzorech světlo. Zdálo se, že čím jde touto cestou dál, tím je narušenější. Nyní byl vděčný, že má na sobě ty nejmocnější ochranné amulety. Přál by si jen, aby byly ještě mocnější. Cítil, že je blízko portálu, který hledal.

Sunday, June 08, 2008

Všude kolem sebe cítil proudění magických energií, které pulzovaly v prastaré síti. Pronikaly kamenem i runami. Vyba¬vovalo se mu několik dochovaných popisů tohoto místa, jež sepsal Tasirion a jiní mágové, kteří se je odvážili studovat. Většina prohlašovala, že je mrtvé; ostatní říkali, že je nečinné se slaboučkým tokem moci. Museli se zmýlit. Tohle místo mocí překypovalo.
Jsou to předchůdci trpasličích run, nebo představují něja¬kou paralelní vývojovou větev? uvažoval. Možná spolu nemají nic společného. Nedokázal to určit. Čaroděj v něm byl fasci¬nován a přál si, aby měl čas tyto věci studovat a udělat si náčrtky pro své kolegy-mágy, ale musel brát ohled na důle¬žitější věci a pokračovat v cestě tímto obrovským magickým bludištěm.
Uvědomil si, že se nachází někde na půl cesty, na místě za světem, který znal, a blízko říše Chaosu, i když ne ještě v ní. Měl pocit, jako by stál na okraji obrovské šachty svažující se dolů do téměř nekonečných hlubin. Někde nad ním byl jiný, větší a výkonnější portál.