Dvojí věrnost

Od vydání Ovčákovy dcery už ovce pěkně povyrostly a určitě byly i ostříhány. Ale jako správní milovníci fantasy musíme tyto přestávky přetrpět a o to větší máme radost, když konečně na pultu vidíme pokračování naší oblíbené ságy. Takové pocity jsem měl při kupování Dvojí věrnosti a těšil se, až budu ve vlaku na cestě domů a zjistím, jak to vše pokračuje. Měl jsem sice trošku problémy se ihned zorientovat, ale postupně se mi vybavily všechny důležité situace a já listoval skrz první desítky stran.Paks odchází od své kumpanie a na doporučení svého vévody míří zpět na sever najít pro sebe tu pravou životní kariéru. A když Gird dá, třeba se stane i paladinem. Vyráží tedy s karavanou od pobřežních lidských jatek zpět do své domoviny. Cestou se setká s elfem a zaplétá se do magie a jiných dobrodružství. Jako správná hrdinka svých snů se často ocitá v podzemí, bloudí chodbami, bojuje proti skřetům, potkává elfy, gnómy, trpaslíky. Ze začátku vše začíná nevinně, ale shodou okolností bude muset pomoci jedné vesnici od útoků banditů a tím začíná její pomyslná pouť na post paladina. Skrz další doporučení dorazí až do Fin Paniru, kde Girdův řád učí své věrné v zacházení se zbraněmi a pokud nejvyšší bude souhlasit, vycvičí z nejslibnějších bojovníků svaté rytíře, kteří budou stát tváří v tvář proti zlu a zřeknou se běžných lidských starostí.

Prachet

Kniha je samostatným prvkem v celé zeměplošské řadě, ale objevují se v ní postavy z předchozích knih, konkrétně jmenovaný patricij je protentokrát jednou z hlavních postav. Jeho charakter Terry Pratchett brousí téměř od počátku celé řady, patří k jedné z nejsložitějších a nejzajímavějších postav Zeměplochy. Kontrast z postavení absolutního vládce, tyrana na straně jedné a z jeho liberálního, osvíceného myšlení na straně druhé, je přesně to, nač se Pratchett ve svých knihách specializuje. Podobné motivy a jeho zábavný sloh mu umožňují vykouzlit úsměvné i smrtelně vážné okamžiky, které působí velice silný čtenářský prožitek. Podobně je tomu i s hlavní postavou knihy – Vlahošem Rosretem (Pratchett je i mistr onomatopoické komiky). Původně podvodník z povolání je vržen do magického prostoru staré pošty, která je vyplněna desítkami tisíc nedoručených dopisů. Podle Pratchettovy teorie mají slova obrovskou moc a v místech, kde se jich hromadí hodně, dochází k zakřivení času a prostoru, důsledkem čehož se i na poště dějí záhadné věci.

Nejlepší den

Příběh první je zimní. Thompson se svou rodinou přijal zakázku od tehdy ještě relativně mladého a tudíž nepříliš praktického čaroděje Rônarda na doprovod do osady Abilugron. Výprava ale dorazí do důkladně „vyčištěné“ osady a hrdinové s překvapením zjišťují, že se ocitli ve válce, kde na jedné straně stojí věhlasný mág Alarich Touraine se svými orky a na druhé již více legendární než skuteční pterrové.

Druhý příběh je jarní. Thompson se svými nejbližšími vyráží do Thonnieriky vyřídit si účty. Před třemi lety ji po pogromu na nelidi musel opustit a zanechal tam mrtvé příbuzné a většinu majetku. Nyní se vrací, aby vykonal svou osobitou pomstu.

Třetí, letní příběh se vrací do divočiny. Thompson se s „rodinkou“ nechává najmout členem jakési náboženské sekty k ulovení podivné bytosti, sužující jeho vesnici. Všechno je ale jinak a Thompsonův elfský dědeček Skjúwink má nečekaně příležitost dokončit „práci“ rozdělanou před dvěma sty lety.

Poslední příběh je podzimní. Skjúwink má náhle smrt na jazyku a touží po svém stříbrném rohu, který byl nucen před mnoha lety zanechat ve své osadě. Thompson vyráží pro roh a čtenář s překvapením zjišťuje, že elfům není nic lidského cizí (zejména co se týká špatností).

Čtenář dostal po delší době do ruky další díl oblíbeného cyklu. Profesionální provedení, dostatek dobrodružství, intrik, soubojů a jisté opodstatněné zahořklosti hlavního hrdiny vůči okolnímu světu jsou spolu s vyvážeností obsahu, solidně vykreslenými charaktery a suchými popisnými pasážemi vytaženými do jakýchsi faktografických vsuvek tou tradiční „výrobní značkou“ Vladimíra Šlechty. V textu nechybí celá řada odkazů na další příběhy z této řady, události a osoby zmíněné v této knize jsme už potkali dříve, nebo se s nimi zaručeně setkáme v dalších dílech.

Mlok 2005...........

Přes citově nabitou, ale příběh postrádající SF (Albert Čuba: člověk Adam), vtipně vypointovanou a zajímavě strukturovanou, v prostředku však až příliš roztáhnutou exkurzí do „života“ nočních můr (Alexandr Kazda: Ohňostroj) a místy až trapně pejorativní kreací o genetických pokusech vedoucích k doslovnému prodloužení mužnosti (Jan Kovanic: Já chci sestřičku!) skončíme u otřepaného tématu plynutí času a neznámé technologie, dovolující si s ním zajímavě pohrát (Roman Splítek: Kolik času máš?)...

Mlok 2005

Krátké povídky: Právě zde se soustředila unylost celé sbírky. První zástupce mezi kraťasy (Satan zařval: „Drž hubu, Kowalski!!!“ od Luboše Brandy) je rádoby-šokující, avšak místy neohrabanou parodií na oblíbený žánr "kulhánkoviny". Svižný děj bohužel místy ztrácí dech, ale zvolit právě tento kousek do začátku byl chytrý úvodní krok (náhodou způsobený řazením autorů podle abecedy).

:-)

Neotočila jsem se už zpět,
dala se cestou ve snový svět,
se slovy díků, s novou prosbou,
ať nesetkám se s žádnou hrozbou,
svěřila jsem své nohy lehce
kamenité a prašné stezce.

„Veď mne, kam má vést má cesta,
ty snad lépe víš, než já,
jestli v pole nebo města.“

Kolik jen asi stezka vodí
od počátku v tom světě lidí?
Zda potkám brzy někoho,
či je tu jiných nemnoho?
Tak přemítala jsem ve zmatení,
než dostalo se mi vysvětlení.

Přede mnou někdo, možná duch,
šumění vody,
vítr, co rozhání slaný vzduch.

Na vysokém srázu, na útesu,
na stráni kvetoucího vřesu,
stál, tiše hleděl do dáli,
jako se vždycky dívají
plavci v očekávání bouře,
tak pozoroval tiché moře.

„Jsi-li z tohoto světa, víš,
kam dál mám jít?
Či ty mi mé otázky zodpovíš?“

Nepohnul se trochu ani,
jen stále hleděl na svítání
slunce nad mořským obzorem.
Osvětlujíce celou zem,
dotklo se slunce svojí září
i mého neznámého tváří.

„Kamenná socho, proč tu stojíš sama,
proč strážíš břehy moře,
kým ti byla ta funkce dána?“

V té chvíli už jsem věděla,
že spatřila jsem Anděla
Ač nekorunován svatozáří,
z andělských rysů v jeho tváři
zvěděla jsem víc než dost,
co mám před sebou za bytost.

„Anděle v kámen proměněný,
jaký je tvůj úděl?
Za co prokletím jsi odměněný?“

ptala jsem se, v duši žal,
smutného Anděla, jenž za trest stál,
do konce světa na stráži
na chladném mořském pobřeží,
odsouzený nevinný,
dlouhé počítal hodiny.

„Anděle, kdo ti křídla vzal?
Co chtěl?
A co ti sliboval?“

V srdci jsem náhle slyšela
zpěv nešťastného Anděla.
U jeho nohou celý den
snila jsem s ním ten těžký sen,
sen o pláči i o nadějích,
a hlavně, hlavně o Andělích.

„Musím se s tebou rozloučit,
ač nechci,
dávno už jsem měla jít.“

Pak jsem se dala stezkou zpátky,
- bránou - toho světa vrátky,
prošla jsem lehce zase zpět.
S radostí bych opouštěla ten svět,
jen kdyby mi hlavou nezněla
píseň padlého Anděla.

Han solo

Příběh tentokrát začíná na Bespinu. Han přicestoval na turnaj v sabaccu. Setkává se zde s několika starými známými a přes pár nepříjemností vyhrává celý turnaj a s ním i Falcona. Následuje horečné období, kdy Han systematicky zdokonaluje Falcona, pašuje nejrůznější kontraband pro Jabbu, navštíví Kashyyk (planetu Wookijů), kde se Chewie konečně ožení se svou láskou a nakonec se musí urychleně (téměř v poslední minutě) vypařit, neboť Salla Zend se rozhodla, že se za něj provdá ať chce, nebo nechce.

Zatímco Han prožívá různá dobrodružství v Korporačním sektoru (která popisuje úplně jiná trilogie), v Palpatinově Impériu se po sérii masakrů civilního obyvatelstva organizuje hnutí odporu, známé po sjednocení jako Povstalecká Aliance. Na vzniku Aliance se vedle řady politiků dost zásadně podílí Hanova bývalá láska Bria Tharen, která vedle misí politických podniká i mise bojové, zaměřené převážně proti otrokářům.

Vedle výše popsaných událostí probíhá ještě jedna válka - boj o moc mezi Huttskými klany i uvnitř jednotlivých klanů. Místem, kde se různé osudy a dějové linie definitivně střetnou, se stává Ylesie.