• Podobný námět má také dílo Itala Tommasa Campanelly (1568-1639) Sluneční stát (město obklopené zdmi, centrem je moudrost), a Angličana Francise Bacona, Nová Atlantida. Zde je použit motiv města Benzalému, jehož obyvatelé disponují pokrokovými vymoženostmi, jako řízení zemědělství (hnojiva) a počasí nebo objevy mikroskopu a ponorky.
• Utopií jsou i satirické cestopisy Cyrana de Bergerac Cesta na měsíc a Cesta do sluneční říše. Soudobý pozemský svět je zde konfrontován s fantastickým životem na jiných planetách, předpovězeny jsou evoluční teorie, vynález záznamu zvuku a rakety.

Utopie

• jako představa o ideálním světě vznikala už v antice.. Jednou z těchto utopií je i Platónův traktát o ideálním státním zřízení zvaný Republika. Antická díla tohoto charakteru jsou však za předchůdce literatury sci-fi považována jen zřídka.
• Za pravé předchůdce vědeckofantastické literatury však můžeme považovat až utopistická díla vzniklá v renesanci. Jedním z předních autorů této doby je anglický humanista Thomas More (1478 - 1535), který umisťuje děj svého latinsky psaného románu Utopia na stejnojmenný smyšlený ostrov. Zobrazil tu své představy o ideálním světě - odstranil majetkové rozdíly a chudobu, a tím i kriminalitu. Majetek všech je společný a všichni dobrovolně pracují pro veřejné blaho. Velké věrohodnosti More dosáhl uvedením mnoha podrobností - včetně mapy a místního písma.

Rozeběhl se po malé pěšince směrem k domovu.
* * *
V drakově tlamě se objevilo pár velkých zubů. Skoro by člověk mohl říct, že se na chvíli pousmál. Další rytíř, kterého jeho sugesce obrátila k domovu bez boje. A ani se nemusel namáhat. Ten rytíř se mu sám podíval do očí! To se musí zajíst!
Mohutné tělo draka se vzneslo ze své sluje na oblohu. Po chvíli létaní našlo svou kořist.
Drak se vracel s malým mužem z vesnice, který si ještě pořád křečovitě držel rukama uši před dračím řevem…

Melvin

snad poprvé v životě poslechl Darinovu pošetilou radu. Dlouze se drakovi zadíval do očí. Jako by viděl velkou prázdnotu. Náhle si uvědomil, jak je to krásné zvíře. Jeho lesklé šupiny odrážely se stejnou intenzitou světlo, jako Melvinova čepel. Pak si uvědomil, že draka vlastně stvořil bůh pro potupu lidem, protože uměl létat, chrlit oheň a byl větší. Tak mu to v mysli našeptával nějaký hlas.
“Nechci tě zabít.”
Řekl a postavil se. Meč odhodil stranou. Náhle se rozešel k východu z jeskyně.
“Ale nepřeji si, abys naší vesnici zabíjel dobytek. Já jdu šířit to, co jsem dříve nevěděl. Drak je mocnější a mnohem starší než lidstvo, protože je nevlastním synem bohů.”

černý drak

Před ním majestátně ležel leskle černý drak. Křídla měl roztažené po místnosti. Na délku by předčil i tu nejdelší budovu. Byl nádherný a přece strašný. Z obou stran hlavy mu z tlamy zely dva velké žluté špičáky. Měl zavřené oči a v pravidelném rytmu oddechoval.
Drak spal.
Melvin se nadechl a připomněl si otcova slova o držení meče se štítem a pevném postoji. Se zařváním a napřaženým mečem se rozběhl. Dvě velké, hluboké oči se otevřely.
Takovou bolest ještě nikdy nezažil. Ačkoli se drakovo tělo zdálo vůči své velikosti neohrabané, drakova pracka se hbitě vymrštila a odhodila Melvina stranou. Po hlavě mu stékaly krůpěje krve smísené s potem, jeho štít odlétl pryč pod drakovo křídlo a přední část brnění odpadla s přervanými řemínky.
Melvin ležel v koutě. Cítil tu beznaděj a v tom udělat to, co by snad nikdy neudělal.
Dívej se mu pořád do těch jeho kulatých očí.

Slunce na chvíli zašlo.

Pak se ozval strašlivý skřek prolétajícího draka. Darin se bezmocně chytil za uši a rozeběhl se směrem k vesnici. Melvin padl na zem. Drak se vzdálil jako by se nic nestalo. Ještě chvíli bylo slyšet skřípání křídel, ale i to po chvíli umlklo. Melvin se zvedl a tasil meč. To, co měl vykonat se neodmyslitelně blížilo.
Dal se do rychlejší chůze. Kromě zbraní vše skryl do malé opuštěné díry, kterou tam po lišce našel. Štít, do této chvíle volně visící na jeho zádech se přesunul do druhé ruky, která nenesla meč. Přitáhl si řemínky na přilbě a zbroji a vyrazil směrem k sluji. Náhle se před ním objevil velký vchod do jeskyně.
Vešel dovnitř.

Drak Alerneus se s tichým skřípáním svých kožovitých křídel vznesl na oblohu. Byl po vydatném obědě a teď si hledal vhodný zákusek. Náhle zahlédl jít po cestě dva lidi. Už už se na ně chtěl vrhnout, když si všiml statné laně, hopsající z lesa. Protože měl jeden z lidí kovové brnění, rozhodl se ulevit svým zubům spíše na mladé lani. Brzy bylo slyšet spokojené křupání kostí, které by se také mohlo podobat křupání větviček, vyvolaném chůzí.
* * *
Melvin se zastavil před malou cestičkou, vedoucí zcela jistě až k dračí sluji ve velké hoře.
“Tak a jsme skoro tam.”
Řekl s úsměvem Darin. Náhle se jeho stále se usmívající tvář začala šklebit do vyděšeného pohledu.

Ráno bylo slunečné,

ale chladné. Studený, lezavý vítr se hnal na každý, dobrým oblečením nekrytý, úsek těla. Darin jen naříkal a huhlal do šátku, který si převázal přes pusu. Odpoledne se však hodně oteplilo a Darin získal opět svou dobrou náladu.
“A víš ty vůbec, jak se s takovým obrovským drakem má jednat? Nesmíš se mu dívat po těle a hledat tu slabinu, o které jsem mluvil včera, aby drak nevěděl, že o ní víš. Dívej se mu pořád do těch jeho kulatých očí. Jo a hlavně buď potiše, protože takoví draci jsou větší lenoši než naše teta z vesnice. Když budeš potichu a jen mu vrazíš tvůj meč do slabiny, máš vyhráno.”
Podobnými zkušenostmi s draky všeho druhu zasypával Darin Melvina celou cestu k východní skále. Najednou se ozval praskot větviček. Normálně by Melvin zpozorněl, ale blížili se ke skále černého draka a on by se nerad nechal sežehnout zaživa, i když podle Darina draci polovinu dne prochrápou. Blížili se k hoře.

O tom Merlin velice pochyboval. Ale on byl jeden z mála, který neuměl říct ne. Doufal, že se pod něj Darin brzy odpojí, ale nic tomu ani vzdáleně nenasvědčovalo. Drobně tedy kývl a se svěšenou hlavou pokračoval v cestě. Koně musel nechat ve vesnici, protože cesta byla pro jezdce neschůdná. Na obloze se objevili první hvězdy. Brzy bude tma.
“Támhle se utáboříme. To je dobré místo a nikdo nás nemůže moc snadno napadnout.”
Klidně řekl Melvin. Na Darina však slovo napadnout moc dobře neudělalo.

já ti ho určitě najdu a ukážu. Půjčíš mi svůj meč? Nebo alespoň dýku. Víš, já se bojím, abys nebyl moc nezkušený a toho draka bych nemusel nakonec zabíjet vlastníma rukama. A ještě k tomu beze zbraně. Ale mě by to vlastně ani moc nevadilo, protože jeden z mých vzdálených bratrů byl mistr v boji beze zbraně. No, ale s tou dýkou bys mi to fakt ulehčil. A to už jsem ti říkal, jak jsem dorazil toho baziliška, kterého jsme zahnali do pasti? Musel jsem použít zrcadlo, abych nezkameněl. Ale na to já jsem specialista. Možná taky proto sis mě vzal s sebou jako parťáka ne?”

A co je ještě horší, Darinovi se výprava líbila a chtěl jít s ním i na tuhle, nohem nebezpečnější. Chystal se totiž na černého draka, sídlícího v nedaleké hoře. Podle šamana v jeho vesnici byl totiž on jediný schopen draka přemoct. Doufal, že až se Darin dozví o jakou výpravu se jedná, uteče jako každý jiný vesnický fracek. Nestalo se tak. Darin jen zajásal a pravil:
“Tak to ti jistě mé vědomosti budou vhod. Víš že drak má jen jedno slabé místo? Prý někde na břichu u levé nohy. Ale až se s ním setkáme,

…Ani draka to zabít neumí!

Melvin kráčel po lesní pěšině. Zlobil se na sebe. Kdyby nechal Darina doma, ten luk by zůstal celý.
Při včerejší výpravě do lesa se totiž rozhodl nalovit trochu zvěře pro svou vesnici. Darin samozřejmě chtěl jít také. Rozhodl se ho tedy s sebou přibrat. Teď toho litoval. Nejenže byl Darin mladý ukecaný blázen, v jeho přítomnosti se navíc vůbec nedalo na střílení ani přemýšlet.
On se o to snažil a výsledek byl teď opřený o jeden z mnoha smrků. Jeho nejlepší luk byl v půli zlomen. Tak se snažil nevnímat Darina, až ho zlomil.

Fantasy

• Gilgamesh. Skrevs ca. 2000 f.kr i Babylon handlar om Gilgamesh och Enkido som söker odödligheten.
• Edda böckerna skrevs på Island under medeltiden en samling av sagor och annat.
• Ann Radcliffe 1764-1823 Skrev gotisk fantasy. Det är mörka, spännande medeltidshistorier som involverar kyrkan och spöken.
• Kalevala 1849 Många olika händelser från början gamla muntliga berättelser som sammanställts i en bok.
• Eric Rucker Eddison 1882-1945 Skrev heroisk fantasy ”The worm Ouroboros”
• Abraham Merrit 1884-1943 “People of the pit” Slarvigt skrivna enligt vissa. Han odlade även växter.
• Robert Ervin Howard 1906-1936 ”Conan barbaren” Han tog livet av sig. Han var svår som person och hade en mycket sjuk mamma. Skrev vad som kallas ”sword and sorcery”
• C.S. Lewis 1848-1963 Medlem i The Inklings skrev Narniaböckerna. Hade ett svårt språk och var mycket influerad av det kristna.
Niklas Krog Vid liv. ”En krigares hjärta” Svensk

konec

"Madam? Můžete mi věnovat pár minut vaše času?"
Chlapík, který ji oslovil, byl na hony vzdálen tomu, co hledala. Podsaditý, tlustý, s mastnými zacuchanými vlasy a prasečíma očkama zalitýma sádlem.
"Prodáváte šivah?"
"Ne," řekl chlapík rychle.
"Nabízím práci. Desettisíc plus výlohy. Nemusíte nikoho zabít ani nic ukrást. Potřebuji jen něco přinést."
"Odkud a co?"
Jennifer náhle vypadala zachmuřeně.
"Kouzelný artefakt z dolu Quake."
"A myslíte to vážně?" zeptala se pro jistotu.
"Jistě madam, desettisíc plus výlohy, za krátkou, i když trochu nebezpečnou akci."
Jennifer nahmatala pod stolem kuši a vyprázdnila do mužíka celý zásobník. Na stole nechala drobné za útratu. Ještě ve dveřích nevěřícně kroutila hlavou. Politováníhodného incidentu si nikdo nevšiml.

Jennifer

seděla u Baalda a rozhlížela se. Byla oblečena ve vycházkovém, protézu ukryla pod dlouhou rukavicí. Kupodivu to vypadalo dobře. Spíše velmi dobře a sexi.. To potřebovala. Seděla tady, protože sháněla chlapa. Sháněla někoho ... ale tohle už znáte. Vycházkovou výzbroj doplnila o automatickou kuš, kterou měla položenou v otevřené kabele vedle sebe. Se svou novou paží si někdy ještě zcela nerozuměla a nechtěla riskovat v nějaké potyčce. Doufala však, že nepříjemný nedostatek napraví tréninkem při milostných hrátkách. Zatím nenacházela nikoho, kdo by splňoval alespoň část jejich požadavků, ale náladu jí to nekazilo. Měla tušení, že dnes večer bude mít štěstí.

Uchichtla se

svému vlastnímu vtipu. Risner pochopil co tím myslí.
"To mi přece nemůžete udělat! Jsem čaroděj! Velmistr! Dokážu vás najít, ať se ztratíte kamkoliv! Neumíte si představit, co by vás za tohle čekalo!"
Linda otevřela dlaň. Ukrývala v ní miniaturní dózu.
"Byl jsi čaroděj, Risnere. Určitě víš, co dokáže šivah s nervovým systémem. Po pár dávkách si nepřičaruješ ani kapesník, když budeš potřebovat utřít nudli u nosu. Určitě na nás nikdy nezapomeneš."

Jennifer přitvrdila stisk a Risnerovi se mírně zakalilo vědomí.
"Tak nás tu máš zpátky, čaroději."
"Kdo - ?"
Linda vešla do místnosti a Risner pochopil.
"Jak jste se dostali nahoru?" zachraptěl.
"Bylo to těžké," odpověděla Linda, "a protože jsi nás tam zapomněl, rozhodli jsem se postarat se o to, aby se to už nikdy neopakovalo."
Jennifer se výmluvně podívala na svou ruku. Tělová barva a mejkap se na několika místech setřely a odhalily lesklý kov.
"Dříve bych se štítila se tě takhle dotýkat, ale s touhle hračkou stačí trocha benzínu a budu zase neposkrvrněná."

Risner

požitkářky snědl další olivu a třikrát lehce tleskl. Ten tanec vůbec nebyl špatný. Možná mu chyběla trocha erotického náboje, ale z pohybového hlediska byl dokonalý. Je s podivem, jak perfektní děvky člověk dostane, když si může dovolit utratit za ně o trochu více peněz, napadlo ho. V myšlenkách se vrátil o čtyři týdny zpátky a zachvěl se. Těch pár dnů v podzemí mu připadalo jako zlý sen, ale nakonec se staly triumfem, který mu pomohl převálcovat protivníky a získat velmistrovské křeslo v klanové radě. Nebylo divu, s informacemi, které přinesl.
"Pojď blíže, kočičko." pobídl dívku.
Byla oblečena do průsvitného závoje, který podtrhoval dokonalost jejího těla. Možná by měl zavolat i gardedámu, napadlo ho. Ta byla sice úplně jiný typ, ale vyzařovalo z ní zvláštní fluidum. Dívka se k němu přitiskla. Po tanci bylo její tělo horké, voněla ženskostí podmalovanou lehkým parfémem. A jak málo chybělo, aby tohle všechno neměl. Téměř ty hlupáky vzal sebou nahoru. Risner se sám pro sebe usmál, ale vzápětí strnul. Něco bylo špatně. Nevadilo mu, že ho dívka uchopila za varlata, to napůl očekával, vadilo mu, že její ruka byla studená jako led.
"Už ho držím!"

Poslední zbytky

zuhelnatělého masa odpadly a odhalily kovově lesklou kostru. V okamžiku, kdy se Estehasy dostal na plošinu nad chtonem, dostal přímý zásah žhavý výtryskem lávy. To nemohl přežít ani lidský mozek chráněný ocelovou lebkou. Umírající kyborg přepadl přes hranu plošiny. Linda si přehodila bezvládnou Jennifer přes rameno a sprintem vyrazila k ústí tunelu. Chton otevřel oko a by ještě ve vzduchu spálil dopadajícího útočníka, ale už bylo příliš pozdě. Estehasy své granáty držel až do konce.