vseofantasy

Thursday, March 30, 2006

V okamžiku,

kdy se ocitl v nejnižším bodě cesty, hořel úplně celý. Jennifer se vrátil sluch, jako ve vzpomaleném filmu slyšela jeho bolestivý křik. Ale stále běžel. Linda střílela za pochodu poslední náboje a blížila se k Jennifer. Plakala, ale její slzy se okamžitě vypařovaly. Chton pochopil, že něco není v pořádku - žádný člověk nemohl běžet okolo hladiny lávového jezera a přežít to.
Z Estehasyho šatů už nezbylo vůbec nic, v okamžiku, kdy dobíhal k úpatí schodiště z něj začala opadávat tkáň. Chton bičoval prostor lávou, kameny, proudy ohně. Estehasy několikrát upadl, ale pokaždé vstal. V polovičce schodiště přestal křičet, Jennifer pochopila, že už nemá čím.

Tuesday, March 28, 2006

Jennifer

náhle ležela na zádech, nikoho nedržela, její levá ruka končila loktem spáleným na uhel. Nedokázala se ani hnout, žárem poraněné plíce marně lapaly po dechu. Estehasy o tři metry níže otřeseně vstával. Z jeho bot se začínalo kouřit. Podíval se na horu na Jennifer, na Lindu a potom na chtona. Odlesk bublající lávy dodával jeho tváři kovově ďábelský odstín. Něco zavolal, ale Jennifer nic neslyšela. Linda znovu vystřelil, tentokrát ze stoje. Estehasy vytřepal z ruksaku poslední tři granáty, dva uchopil do pravé a jeden do levé ruky a rozběhl se po římse. Cesta klesala k hladině, na botách mu vzplály první plamínky, potom začaly hořet i kalhoty.

Monday, March 27, 2006

Jennifer měla pocit, že jí každým okamžikem vyskočí ramena z kloubů. Estehasy vážil mnohem více, než by podle svých rozměrů měl. Nebyl to metrák, spíše dva.
"Pusť mě!" zakřičel znova.
Jennifer zavrtěla hlavou. Druhá cesta byla jen tři metry pod ním, ale vedla rovnou do horoucího pekla.
"Ne." zachroptěla a začala táhnout. Nejprve se vzepřela na loktech a potom se píď po pídi posunovala do zadu.
"Nikdy mě nevytáhneš! Pusť mě!"
Už neměla sílu mluvit. Soustředila se jen na své ruce, záda a nohy.
Třeskly tři výstřely za sebou. Linda přesně zasahovala stále stejné místo. Chton se zmítal ze strany na stranu, povrch jezera bouřil, ze stropu se odlamovaly kusy kamenů, neustále padal žhavý déšť. Jennifer cítila, jak ji praská v jednotlivých obratlích. Estehasymu se konečně podařilo zapřít se špičkou nohy o výstupek a o pár kilogramů ji odlehčil. Naposledy zabrala ze všech sil a dostala ho polovinou trupu přes hranu stezky. V tom okamžiku se o ně otřel chtonův taveninový projektil.

Sběr :
Sbírájí se květy a listy v období červen až září. Suší se ve stínu na vzdušném místě při t. max. 35 °C. Pro aromaterapii - silice se získává : parovodní destilace kvetoucí natě.

Doporučené kombinace :
bergamot, hřebíček, rozmarýn, čajovník, citrusy, jalovec, meduňka, šalvěj.

Lékařské použití :
Antiseptikum - infekční onemocnění (infekce plic, zánět ledvin, bronchitidy, zánět mandlí, černý kašel, zánět pohrudnice).
Tymián je poměrně silný prostředek - neužívat déle než sedm až deset dní !! Zvyšuje potivost, napomáhá snižovat horečku a léčit nachlazení či chřipku. Má mírně tlumící účinky - nespavost, nervová onemocnění, revmatické bolesti (formou koupele). Jako tělová voda - mravenčení, svědivá pokožka, trychoficie. Pomocník při porodu.

Sunday, March 26, 2006

"To byste mohly zvládnout. Plán je jednoduchý. Necháme tu všechno a poběžíme jak nejrychleji budeme moci. Žádná střelba, žádné útočení. Jestliže se tam zdržíme, spláchne nás jako mouchy ve sklenici."
"Zná mé myšlenky, ví, kdy se rozhodnu vyrazit." oponovala rezignovaně Jennifer.
Začínala se třást horečkou a chtělo se jí zvracet.
"Ale mé myšlenky určitě nezná." odpověděl Estehasy s cynickým výrazem v obličeji.
"Teď! Vyrážíme!"
Nečekal na ně, otevřel a už byl venku. Jennifer o krok za ním. Vlna žáru ji téměř srazila k zemi, v okamžiku se cítila vysušená až na troud. Lávové jezero rudožlutě žhnulo, bublalo a škvařilo se. Uprostřed plovala černá koule ověnčená kruhem dlouhých chapadel. Její zvrásněný povrch se vlnil v pomalém peristaltickém rytmu. Jennifer s úsilím odtrhla pohled od netvora. Kus pod nimi se o stěnu roztříštil cákanec taveniny, žárem zakolísala. Chton chapadly bičoval povrch jezera a bombardoval je žhavým deštěm. Přeskočila kaluž lávy a přinutila se zvýšit frekvenci běhu. Estehasy. se jí vzdaloval, nechápala jak dokáže tak rychle utíkat. Zdálky vypadala římsa rovná a široká, ale ve skutečnosti se podobala stezce pro kamzíky. Z horka a sirných výparů se Jennifer dělalo mdlo, před očima jí tančily velké různobarevné kruhy, kuš ji bolestivě tloukla do boku. V povrchu koule se otevřelo fialově žhnoucí oko. Jennifer intuitivně vytušila, co přijde a připravila se na otřes. Nebylo to oko. Z otvoru se vyřinul sloupec přehřáté hmoty, půltuna taveniny zasáhla stěnu sotva metr pod nimi, Estehasy zpomalil a zakolísal, už už se zdálo, že náraz ustojí, když se pod ním utrhl kus stezky. Jennifer se vrhla kupředu a v posledním okamžiku ho chytila za paži. Jeho váha jí okamžitě srazila k zemi. Než se na ně stačil chton zaměřit, Linda poklekla, strhla si z ramene pušku a vystřelila přímo do otevřeného "oka". Projektil explodoval uvnitř, chton sebou viditelně trhl. Estehasy váha kousek po kousku stahovala Jennifer dolů. Klouzala břichem po kamenech, ve spáncích ji tepala krev. O pouhý metr a půl níže byl žár mnohem větší.
"Pusť mě!"
Třeskl další výstřel, vlna lávy udeřila do stěny těsně pod Lindou. Drobné kapičky ji zapálily oděv.

Friday, March 24, 2006

Jsou tam dvě,

" vedou po pravé stěně. Dříve to byly římsy, nebo terasy, ale dá se po nich projít. Jedna sestupuje až k hladině, potom stoupá vzhůru po zbytcích schodiště podél protější zdi a končí v jakémsi průčelí."
Jennifer se zamyslela.
"Buď se jedno podlaží zřítilo, nebo to dříve byl balkón. To průčelí je nějakých třicet metrů nad Chtonem.
"Musí to být ta druhá." ozvala se náhle Linda.
"Věž je před námi, ne téměř nad námi"
Jennifer neprotestovala.
"Druhá cesta vede o kus výše téměř u stropu a mizí v tmavém tunelu. V nejbližším místě ji od povrchu lávy dělí dvacet metrů."
Estehasy přikývl.

Thursday, March 23, 2006

nělo to velmi něžně.

Z Uvědomila si, že to je jedna z věcí, která ji na něm přitahovalo, a že právě proto ho Lindě tolik záviděla. Estehasy se svou rukou a rameny medvěda připomínal troglodyta z jeskyně, ale současně se v něm skrývalo něco jemného.
"Ty jsi to venku viděla, zkus nám to popsat."
"Lindo, soustřeď se. Budeme mít hodně málo času, musíš vybrat cestu hned napoprvé."
Jennifer se sama pro sebe v duchu pousmála. Záviděla jí ho, ale teď už to bylo stejně jedno.
"Obrovská prostora, protější konec je dvěstě, dvěstěpadesát metrů daleko. Stěny jsou pokroucené, natavené." začala mechanicky vzpomínat.
"Čtyřipětiny plochy vyplňuje lávové jezero a uprostřed plave on." zachvěla se.
"Cesty, snaž se vybavit si cesty."
Přikývla.

Wednesday, March 22, 2006

Dostal nás.

řekla Jennifer, sklouzla zády po stěně, o kterou se opírala a sedla si na paty. Nemělo cenu se o něco snažit, Chton znal její myšleny a nemohlo ho nic překvapit. Když vedla ostatní k pokusu o poslední průlom, byl dokonale připraven. Jak první šok dozníval, začala cítit bolest ze spálenin a věděla, že zanedlouho bude úplně k nepotřebě. Estehasy přecházel po kobce jako lev v kleci.
"Jennifer?"
Jennifer zvedla pohled a podívala se na něho. Ne proto, že ji oslovil, ale kvůli tónu, jakým její jméno pronesl.

Tuesday, March 21, 2006

"-. Tak hluboko už žádné teleporty nejsou, ale dostanu vás nahoru. Dostanu vás nahoru. Sundejte mi obojek a -"
Estehasy krátce pohlédl na Lindu a Jennifer. Přikývl a strhl Risnerovi z krku obroučku. Čaroděj se vrávoravě postavil. Po dlouhém boji o soustředění začal v mysli konstruovat kouzlo.
"Přistupte ke mně," řekl pevným hlasem, potom viditelně zaváhal jako by si něco uvědomil. Všichni zaregistrovali okamžik, kdy změnil názor, ale nestačili udělat nic. Zaznělo tiché plop, jak vzduch vyplnil prostor, kde se ještě před zlomkem sekundy nacházel Risner.

Monday, March 20, 2006

Risner

se zhroutil na podlahu v další vlně psychického ataku. Jennifer ho cítila jen jako jiskření na dně vlastního vědomí. I utrpení má své hranice a ona už stála kousek za ní.
"Tenhle přežil, stal se jistým způsobem inteligentní, zorganizoval armádu vašich monster a v padesát let dlouhé válce zničil pevnost Turnerů, kteří zde žili už dvě století. Řekl bych, že teď by se rád dostal nahoru, aby vám předvedl, co všechno ještě umí. Ale před tím si to vyřídí s námi. Jsme pro něj jen takový malý předkrm." shrnul Estehasy.
Risner pomalu, ale jistě ztrácel sebevládu. Drásal si obličej, trhal si vlasy a svíjel se v neovladatelných křečích.

Sunday, March 19, 2006

zrůda

"Mám ho v mozku, je to zrůda!"
Linda se potácela a neustále třásla hlavou jako by se snažila něčeho zbavit."
Jediný, kdo se chovala normálně, byl Estehasy. Jennifer chápala, co se děje. Bestie poprvé navštívila i její společníky.
"O čem mluvíš?" vyslýchal Estehasy dál Risnera.
Čaroděj v sebeovládání zatínal pěsti.
"Chton. Za dveřmi čeká Chton. Původně to bylo stvoření, které mělo sloužit k ničení opevnění klanových citadel. Je imunní proti všem známých obranným kouzlům. Generuje žár a vytváří kolem sebe lávové jezero, ve kterém plave. Ukázalo se však, že je téměř neovladatelný a nestabilní. Všechny jsme je zničili. Alespoň jsem si to mysleli, ale tenhle -."

Saturday, March 18, 2006

Otevřela dveře,

Tex se kolem ní protáhl aby byl venku první. Na krátký okamžik zahlédla Jennifer obrovský prázdný prostor, vzápětí gigantická žhavá vlna zastřela obzor a pohltila Texe. Jennifer přibouchla dveře a odskočila do zadu. Z jejich dlouhých vlasů jí zbyl jen spálený chumáč, obličej měla jeden velký puchýř. V šoku se opřela o stěnu. Opět ho měla v hlavě. Tentokrát ne hrozícího a deptajícího ani povzbuzujícího k další cestě. Vnímala nekonečné zvrácené pobavení monstra čekajícího v sále za dveřmi.
"Ne! Ne! Dostaňte mě odsud! Ne!"
Risner klečel, bušil pěstmi do země a křičel.
"Byl to jen experiment! To není možné! Nemůžeme za to!"
Estehasy mu uštědřil dva silné políčky a čaroděj se alespoň částečně vzpamatoval.
"Co se děje?"

Thursday, March 16, 2006

Třista metrů?

Převalovala to slovo na jazyku, jako by se nemohla rozhodnout, zdali je to kletba nebo modlitba.
"Třista metrů? Na tuhle vzdálenost se prokoušu kamenem, a s tímhle -" ukázala na svůj široký meč, "s tímhle budou potřebovat armádu, aby mě zastavili. A když mi pomůžete, ani armáda jim nebude nic platná. Slyšíte mě? Rozumíte mi? Jsme čtyři, jsme ti nejlepší rváči na světě, projdeme. My projdeme! Budeme si krýt záda, podržíme se a projdeme! Je to mizerných, posraných třista metrů? Tolik uběhnu za půlminutu! Vždyť už jsme vlastně skoro doma! Jdeme!"
Opakovala to znovu a znovu, plivala jim slova do tváře jako sliny a nakonec tomu sama uvěřila. A potom uvěřili i oni. Vytasila meč i dýku.
"Za mnou!"

Tuesday, March 14, 2006

"Kolik kdo máte munice?" položila otázku, které se všichni báli.
Linda měla deset výbušných nábojů, Estehasy tři těžké granáty, Jennifer nic, Tex nic.
Znělo to jako ortel. Mlčeli a čekali. Zdálo se, že si nepřátelé uvědomují jejich bezvýchodnou situaci a nespěchají. Jennifer si rozepnula bundu. Poprvé od doby, kdy se dostala do podzemí, jí bylo teplo. Spíše horko. Vlastně se téměř zalykala vedrem. Ostatní na tom byli stejně.
"Jsme skoro pod věží, chybí nám, dvěstě, třista metrů." zašeptala Linda.
"Cítím to, vím to. Jsem si jistá. Ale není nám to nic platné."
Rezignovaně si skryla obličej do dlaní. Estehasy ji objal kolem ramen. V jednom okamžiku se chystal něco říci, pak se však zarazil, zmlkl a přitiskl Lindu ještě pevněji k sobě. Tex se díval do prázdna. Jemu už bylo všechno jedno. Jennifer pozorovala své společníky. Byli na dně, úplně dole, devětset metrů pod zemí. Došli jim náboje, síly, chuť rvát se dál. A to všechno kvůli ní. Kvůli tomu že naivně naletěla na hloupou nabídku mizerného čaroděje.

Monday, March 13, 2006

Jennifer

skočila dopředu, ramenem nabrala Texe a odstrčila ho tak z dráhy letícího slizáka. V přesné otočce ještě stačila bestii dekapitovat. Skončila neohrabaně rozpláclá na podlaze.
"Zavřít dveře a zablokovat je! Ať na nás nemůžou!" křičela rozkazy přímo z podlahy.
V místnosti naštěstí bylo dost nábytku, v mžiku postavili provizorní barikádu.
Jeden jako druhý byli zbrocení krví, svou i cizí, špinaví, očouzení od výbuchů granátů, poleptaní kyselinami. Několik minut seděli mlčky a nabírali síly. A promýšleli situaci. Dostali se daleko, dál než předpokládali, ale uprostřed armády nepřátel bez jejich hlavní zbraně... Jennifer se zhluboka nadechla a zkřivila tvář bolestí. Zřejmě si někde naštípla pár žeber. Nebo zlomila.

Sunday, March 12, 2006

V další salónu

bylo přeplněno. Slizáci, rytíři, kyklopové, ještěři, kamenožrouti.
"K zemi!" zařval Estehasy.
Exploze granátů je ohlušila, oceán plamenů na okamžik vyplnil prostor.
"Rychle! Než se přihrnou další!" povzbuzovala je Jennifer a vrhla se do místnosti poseté roztrhanými a zuhelnatělými trupy.
Probíjeli se místnost za místností, sál za sálem, koridor za koridorem. Neměli čas všímat si okolí, soustředili se pouze na útočící nepřátele a Lindiny pokyny. Další komnata. Vyražení dveří, Texova dávka, rychlý přesun dovnitř, dobití přežilých. A znova. Skřeky monster, úsečné rozkazy, třaskání výstřelů, ohlušující výbuchy explozí, vzduch modrý kouřem Bez výstrahy zarachotily Texovy kanóny na prázdno, rotace hlavní zpomalila.
"Munice! Došla!"

Friday, March 10, 2006

Potom bestie pochopily,

že frontálním atakem nemají proti spojené kadenci dvou děl šanci a snažily se je vylákat do volného prostoru. Tex bez váhání vykročil vpřed, uprostřed místnosti se na něj vrhli ze tří různých stran. Reagoval se strojovou přesností. Vždy čekal až do poslední chvíle a z bezprostřední blízkosti sekal monstra krátkými dávkami na bílou fašírku. Zdálo se, že každý jeho pohyb je promyšlen a vypočítán na celé desítky sekund do předu, že v okamžiku, kdy uvidí nepřítele, přesně odhadne jeho reakce.

Thursday, March 09, 2006

Předstoupila před ostatní,

počkala, až bude ocelový kolos sotva dva metry od ní a vystřelila. Estehasy hlavice probila pancíř a vybuchla uvnitř. Rytíř se ještě okamžik potácel, potom se rozsypal v hromadu železného šrotu.
"Lindo! Určuj cestu! Šetřte municí! Texovi patří slizáci, já s Lindou máme pancéřáky. Estehasy nás bude jistit granáty! Jdeme!"
Prošli prázdnou chodbou a vstoupili do dalšího sálu. Pět velkých slizáků skočilo v okamžiku, kdy Jennifer otevřela dveře. Tex ustoupil o krok, zamířil obě děla na prvního v pořadí. Dávka z bezprostřední blízkosti roztrhala dva metráky průsvitné svaloviny v jediném okamžiku. Stejně skončil druhý a třetí.

Wednesday, March 08, 2006

Vešli do chodby.

První dva slizáci se nestačili zformovat, třetího Tex rozstřílel v polovině transformace, čtvrtého těsně před odrazem. Jennifer s kuší v pravačce a mečem v levačce otevřela další dveře. Ocitli se v místnosti, která kdysi mohla být tanečním salónkem, u stropu se vznášela velká koule zářící modrým světlem, které více ukrývalo, než ukazovalo. Dál mohli pokračovat čtyřmi různými cestami.
Dveře po jejich levé straně se roztříštili, dovnitř vpadl jejich starý známý - mrtvý rytíř.
"Je můj!" vykřikla Jennifer.

Tuesday, March 07, 2006

Jdeme!

Otevřela dveře a zase je rychle přibouchla.
"Jsou i v chodbě, nejméně čtyři!."
"Než, probudí se oni ,chvíle času , třeba jim je."
Tex mluvil přerývaně a s odmlkami, jako by mu dělalo potíže doplňovat slova, které za něj dříve říkal jeho bratr.
"Naše být to výhoda. Projdeme."
Se smutným úsměvem si vzal do jedné ruky svůj a do druhé Rexův kanón a otočil se ke dveřím. Jennifer nevěřila, že jeden člověk může manipulovat dvěma tak těžkými zbraněmi současně, ale Texe jejich hmotnost očividně vůbec nezajímala.
"Otevřete paní má? Neb plné ruce práce mám." promluvil k Jennifer.
Jennifer se zachvěla. Jeho oči byly mrtvé a zdálo se, že hledí skrze ni někam daleko.
"Půjdeme za tebou a budeme dobíjet ty, kteří zůstanou."

Sunday, March 05, 2006

Podél stěny pevnosti

se k nim po skalnaté pláni blížily desítky, stovky skákajících slizáků. Nespočetné drum drum dopadů a odrazů splynulo v jediný zvuk rozechvívající všechno kolem, největší slizáci postupovali téměř padesát metrů dlouhými a třicet metrů vysokými skoky. Zdálo se, že drtí i skálu pod sebou. V okamžiku, kdy zasunuli třetí masivní závoru, se bronzová deska rozezněla prvním nárazem a poté rezonovala neustále. Jennifer chvíli pozorovala prohýbající se kov.
"Měli bychom změnit lokál. Příliš hlučná společnost. Náš cíl je centrální věž a potom nahoru. Od povrchu nás dělí pouhých devětset metrů. Slyšíte? Zvládneme to!"
Musela křičet, aby ji ostatní v ohlušujícím rachotu slyšeli. Tvářila se mnohem jistěji, než se cítila, ale zdálo se, že to pomáhá.

Saturday, March 04, 2006

Jak

"se to dá nejsnadněji zabít?" zeptala se neurčitě.
"Podle mě to chcíplo v okamžiku, kdy tomu Rex ustřelil vybouleninu, co vypadá jako hlava." pokračovala.
Hmota těla připomínala průsvitnou pružnou huspeninu. Středem kompaktního trupu se vinula tenká tmavě červená struna.
"Stačí přerušit tohle," ukázal na ni Estehasy.
"Něco se děje," ozvala se z rohu Linda, "země vibruje."
O pár sekund později to ucítili všichni.
Linda se vrátila k bráně a vyhlédla ven.
"Pane Bože! Pomožte mi zavřít!"

Thursday, March 02, 2006

Estehasy

mužíka soustředěně pozoroval. Třásl se strachy, současně však bylo vidět, že nad něčím horečnatě přemýšlí.
"Dostaneš nás odsud?" zeptal se Estehasy.
Jennifer opět vnímala tichou bitvu pohledů obou mužů. Risner se snažil zjistit, zda mu Estehasy uvěří, když bude lhát a Estehasy se snažil odlišit lež od pravdy. Jennifer by Risnera nejraději na místě zabila, ale nepřineslo by jim to žádný užitek.
"Ne."
Linda se rozhovoru neúčastnila, seděla vedle Texe a konejšila ho jako malé dítě. Jennifer by jindy takový zármutek připadal u muže nepatřičný, ale Rex a Tex - zvykla si o nich uvažovat jako o jednom. Přistoupila k torzu slizáka a šťuchla do něj špičkou boty.

Wednesday, March 01, 2006

Ale určitě

" je to skvělé na čištění pevností, katakomb a případně i měst, že jo?" ozval se Estehasy sarkasticky a potom už klidněji pokračoval.
"Ať tenhle chrám postavil kdokoliv, zdá se že má problémy. Jinak by si takové návštěvníky nepouštěl domů."
"Nebo už má po problémech," doplnila Jennifer.
"Risnere, nemysli si, že nás přežiješ. Poslední chvilku si vyšetřím pro tebe."
Studeně se na jejich nedobrovolného průvodce ušklíbla a čaroděj se zachvěl.
"Nebo že bych to udělala už teď?"