"Nemusíš nic vysvětlovat. Vypnul jsem nahrávání." ucedil android.
"Paráda." Mark se zbavil výčitek svědomí a už ho jen trochu tížil fakt, že Ray převzal veškerou iniciativu a on, šéf výpravy, se tu potácí jak nesvéprávný.
"Alespoň nějaká změna." pomyslil si "stejně mě ta zodpovědnost a příkladnost šla poslední dobou už dost na nervy. Když se něco stane, odnese si to Ray a pak to stejně svedeme na techniky z SDPP." Markovy myšlenky však náhle přerušil podezřelý pohled, který se mu naskytl, když nejbližší dvojice tanečníků náhle o kus ustoupila a těsně za nimi stáli uniformovaní strážci pořádku.
" Rychle pryč. Mizíme ! " vyštěkl na Raye a oba se v rytmu veselého tance v doprovodu ševelících děvčat vydali k východu.

" No tak, Marku, vždyť na tobě vidím na co myslíš." zazubil se Ray.
" Tak schválně, na co myslím ?" upřel Stone svůj zlostný pohled do tváře tančícího androida a přitom se pomalu dostával do rytmu zuřivě tančící trojice.
Ray se pomalu rozhlédl po sále a v obličeji se mu zračilo napětí "Rychle se rozhodni. Buď půjdeš s námi a nebo budeš muset utíkat sám s tou blondýnkou co už chvíli kolem tebe tančí. "
Mark s sebou trhl a uvědomil si, že Ray má na mysli to divoké individuum, které mu každou chvíli zastínilo výhled.
" Tak jo, jdu s vámi. Ale jak to vysvětlím Else ....."

" Ale ne !" vytřeštil se Mark. " To je tady chceš celý rok tahat sebou ? Stejně nevydržíš tancovat celou noc. Vybijou se ti baterie a já tě budu muset zase táhnout pryč."
" Neboj, za chvíli půjdem. S tím tancováním už to tu neberou až zas tak vážně. Vybrali si a půjdeme pryč."
" Rayi.. Mám dojem, že to přeháníš. Víš co je to za přítěž, utíkat a ještě tady s těmi...." Mark se soucitně podíval do usměvavých dívčích tváří a s hrůzou si uvědomil, že při pohledu na svižná opálená těla, předvádějící svou mladou krásu a půvab ladných pohybů jej začínají napadat myšlenky, které jsou zcela v rozporu s kodexem pravidel kontaktu s domorodými obyvateli.

" Tak to nepůjde. Těch se musíme rychle zbavit !" Zavrčel Mark v jednom z galaktických nářečí a Rayovi ztuhnul jeho optimistický úsměv.
" Ale proč, vždyť nás mohou docela dobře krýt. Stejně tu nikoho neznáme a můžeme se od nich dozvědět něco o místních zvyklostech."
" To se dozvíme asi stejně co nevidět." prohlásil Mark a znepokojeně sledoval, jak se obě krásné dívky bezvadně sehrané v rytmickém tanci k Rayovi mají. Ten zcela v souladu se svými programy již od děvčat odkoukal základní taneční sestavy a teď z nich byla na parketě trojice radost pohledět. Mark mezi nimi trapně podupával a vysílal k Rayovi vyčítavé pohledy.
" Jak si tohle zdůvodníme před komisí ? Vždyť jim možná nebylo ještě ani patnáct. " zaúpěl.
" Ale bylo !" zasmál se na něj android." Už jsem se od nich dozvěděl, že podle místního zvyku musí den po svých patnáctých narozeninách protancovat celou noc a najít si partnera pro následující rok. "

"Situace je kritická a vyžaduje nouzová řešení." zahučel si pro sebe. Na okažik ztuhl na místě, aby v zápětí dotěrného obtěžováka pro tento večer zcela umlčel prudkým úderem za který by se nemusel stydět ani několikanásobný mistr karate, ke kterému Mark chodil dlouhá léta na soukromé hodiny ještě jako student akademie SDPP.
"Marku, jdu k tobě. " zaslechl Rayovu telepatickou výzvu a pořádně se rozhlédl. Několik kroků od něho se vynořil z davu vyjevený Ray. Nebyl však sám. Kolem něho totiž vesele poskakovaly v rytmu vířivé hudby dvě nadšené dívenky, které jásaly štěstím, že právě našly svého vyvoleného tanečníka pro dnešní den.

Mark si pomalu razil cestu napříč sálem, přičemž výrazně podupával v rytmu komíhavé hudby tak, jak ho to učili při výcviku pro případ, že by se na přechodnou dobu musel stát šamanem nějakého primitivního domorodého kmene. Na svoji důslednost však v zápětí doplatil. V reproduktorech po obou stranách sálu zazněly důrazné bubny a halou se rozezněl hukot psychedelické hudby tříštící se v chaosu těžkých kopyt bizoních stád. Silné laserové reflektory jakoby zázrakem oživly a zasypaly tanečníky dlouhou sérií mihotavých záblesků, ve kterých se realita rozpadala v trhavý a zpomalený film. Markova souseda popadl amok a s pěnou u úst předváděl na podlaze fantastické taneční kreace. Jeho spolutanečníci na něho zírali s posvátnou úctou jako na zjevení a sborově zavili, když si nepozorný Mark přidupl do rytmu a omylem rozdrtil pancéřovou podrážkou své plastexové boty nešťastníkovo levé zápěstí. Následovalo děsivé zavití svíjející se postavy, která znásobila svůj již tak náročný taneční výkon, přičemž opisovala soustředné kružnice v děsivě rychlých obrátkách.
Mark pocíítil, že jej někdo dost drsně uchopil za rameno.

Ray se uklidnil, vypadl z rytmu dunivé hudby a ustoupil několik kroků do stínu od jasného kuželu křemíkového světla, jež zeleně opalizovalo v šedavém dýmu, který mezitím odkudsi zaplnil sál. S odlehčením sledoval svojí znovu získanou normální kůži a opatrně se rozhlížel sálem, kde jsou další křemíkové zářiče. A nebylo jich málo. Solaňané na svých zábavních podnicích rozhodně nešetřili a podobná centra vybavovali nejlepšími technickými novinkami přímo ze Země.

Koukněte na něj !

" Svítí mu holá kůže. " Zakřičel jeden z tanečníků a ukázal na Raye. Ten s údivem zíral na vlastní tělo, které nepoznával a reflexní obvody nouzových reakcí prudce škubaly jednotlivými končetinami ve snaze zbavit se toho svítícího děsu, ale marně. Ray se pomalu, ale jistě stával středem pozornosti. Dav vytvořil kolem šílícího tanečníka jásající kruh a Mark měl co dělat, aby ho povykující nadšenci neušlapali.
"Rayi, vzpamatuj se ! Nad tebou je zářič. Dělej jako by nic a zamíchej se do davu, musíme pryč." Vyslal telepaticky Mark a s hrůzou se ohlížel k blížícím se příslušníkům pořádkových jednotek. Ti až nápadně často kontrolovali tanečníky, kteří se výškou a vzhledem podobali Markovi. Těch tu však naštěstí bylo dost a tak kontroloři zatím ještě postávali v bezpečné vzdálenosti.

V disco baru bylo plno.

Mark s Rayem vešli postranním vchodem a bleskurychle se zamíchali mezi chaotické skupinky tančících postav.
"To bylo jen taktak." ucedil Mark a s obavami se podíval směram ke hlavnímu vchodu, kterým právě vstoupili příslušníci pořádkových jednotek a začali systematicky pročesávat sál z druhé strany.
"Musíme pryč !" otočil se na Raye, který nepatrně kývl hlavou, čímž dal Markovi na vědomí, že i když je v sále takový rámus, že není slyšet vlastního řevu, složité obvody v androidově ušních boltcích jsou schopny vykonávat pravé zázraky. Na to, aby Mark v duchu poděkoval šikovným technikům z SDPP však už neměl čas.
Jak se Ray pomalu proplétal sálem, dostal se pod intenzivní křemíkový zářič, který rozsvěcel na parketu a oděvech tanečníků neuvěřitelné grafické struktury a na androidově syntetické tkáni dokázal pravé zázraky.

Ve stejném okamžiku se v přijímací intergalaktické centrále solanského velitelství rozdrnčel poplachový signál. Centrála ze Solanu potvrdila totožnost obou pozemšťanů a vydala příkaz k jejich okamžiitému zatčení, výslechu a likvidaci. Všechny sekce na planetě obdržely jejich identifikační kódy a fotografie a vzápětí začala vyšetřovací akce úctyhodných rozměrů, která na této poměrně klidné a tolerantní rekreační planetě neměla obdoby a předznamenávala brzský konec klidného života v této části vesmíru. Věčný běh dějin se však nedá zastavit a všechno má svůj čas. A čas vyměřený několika obyvatelům této planety se právě nachýlil bez ohledu na jejich vinu či nevinu. To jim však nebrání, aby si poslední okamžiky své svobody ještě v klidu užili.

Podivný chlápek při pohledu na zničenou scenérii zakroutil hlavou a vyrazil do jiného vagónu hledat další klienty pro svoji pokoutní obchodní činnost.
" Nevystoupíme ? " zeptal se stále ještě vyjevený Ray.
" Ne." zasmál se Mark " Při troše štěstí nás v disco baru hned nenajdou a pak je tu určitá naděje, že se u někoho schováme nebo tak něco. V každém případě je to lepší, než čekat v klidu na přepravu na Solan a pak na popravu.

" Bohužel. Nejbližší je disco club v přespříští stanici, ale to už je mimo vaše povolené pásmo. Při vstupu do budovy karty vyšlou své impulsy do sítě a v příštích pěti minutách jste zatčeni. Být vámi, vystoupil bych."
Souprava s hučením zastavila a mírné přetížení přitisklo Raye k projekčnímu plátnu. Uvědomil si to příliž pozdě a tak nyní zíral na černou trhlinu ve fiktivním okně do nedotčené zelené přírody.

" Ztratili jsme ty svoje a tak nám dali nové. Bohužel máme zatím omezení pohybu, než se to vyšetří. " vychrlil pohotově Ray.
" Tak to se máte na co těšit." šklebil se podivný cestující. "Za ztrátu karty a její zneužitíí tu byly loni čtyři tresty smrti. No, to víte. Chráněná technologie a kdo ji chce rozluštit, ten si za důsledky může sám. Doufám, že už se neuvidíme.."
Chlápek se zasmál a vydal se rychle napříč vagónem pryč.
" Počkejte." zvolal Mark.
" Co je ? Chcete si ještě něco vyměnit ?"
" Ne, ale chceme ty červené někde utratit. Copak tu opravdu nikde nic není ?" rozčiloval se Ray.

" Devadesát pět. A víc už opravdu nemůžu, těch zbývajících pět je moje provize."
" Měl bys to vzít." radil Ray " Ten chlápek je na dně. Ještě chvíli ho budeš deptat a máme ho na svědomí. Zkus z něj dostat nějaké informace."
" Tak jo. Beru." řekl Mark a podal chlápkovi svou identifikační kartu. Ten ji přiložil k čidlu nejbližšího peněžního automatu, zamrkal a zůstal zírat na mihotavý displej.
" Co je ?" zeptal se Ray " že by ten automat probíjel ?"
" Ne....." blekotal chlápek " Ale vy... Proč chcete červené krediity, když z nich stejně nemůžete nic mít ? Máte tu spoustu žlutých, které fungují v luxusních podnicích, ale taky tu máte omezení, podle kterého vás okamžitě zatknou, jakmile opustíte oblast vojenského sektoru. Takže svoje peníze v podstatě nemáte za co utratit. " zalapal po dechu, "Kdo jste a kde jste ty karty vzali ?"

" Nechcete červené kredity, dnes mám velmi dobrý kurz. " přitočil se k Markovi podezřele vypadající starší muž, zatímco nejbližší cestující se otočili na druhou stranu a dělali, že nic nevidí ani neslyší.
" Za kolik ? " zeptal se překvapený pozemšťan, který absolutně netušil o čem je řeč, ale snažil se nebýt v žádném případě nápadný.
" Sedmdesát červených za jeden žlutý. "
Mark se zasmál. Smlouvání byla jeho silná stránka již od dob, kdy jako aspirant vstupoval do služeb SDPP a po dvouhodinové diskusi s generálem Khovem dostal takový plat, že si o něm mohli nechat zdát i velmi staří veteráni této instituce. Poslední dobou byl však v akci tak často, že ze svého platu stejně žádný výraznější užitek neměl. A pak tu byla Elsa. Milionářka Elsa, která sponzorovala jejich společné dovolené. Elsa. Jak rád by teď byl někde hodně daleko odsud. Někde na pláži, kousek od jejich letního sídla a díval se do modravé nádhery pěnících vln. Na její pružnou postavu, třpytící se tisíci záblesky drobných kapek. Na zářivý úsměv a jiskřivé svůdně zelené oči, ve kterých si mohl přečíst i ta nejtajnější přání.
" Osmdesát červených." vytrhl kapitána ze zamyšlení ten podivný chlápek.
" Ne. To je málo. Po sto nejdu." prohlásil Mark a upřel na to podivné individuum svůj zdrcující pohled.

" Podle mě nebyl zdráv ani předtím, než letěl na misi." prohlásil Mark, když míjeli vchod do podzemní dráhy. " Druhýho takovýho snaživce jsem nikdy neviděl. Ten si ty maléry snad vyrábí opravdu sám."
" No, uvidíme." zasmál se Ray a přitiskl svoji novou solanskou identifikační kartu k senzoru u dveří podzemní dráhy, která se právě se skřípotem zastavila. Čidlo krátce písklo, rozsvítila se zelená a oba pozemšťané vstoupili do útrob soupravy, která se vzápětí dala do pohybu.
Mark si tu připadal jako na Zemi. Velkoplošné projektory na obou stranách vagónu vytvářely fantastický výhled na otevřenou krajinu, kterou se řítili úchvatnou rychlostí. Některé z bočních oken zůstaly kouřově černé, jiné dokreslovaly panoramatický výhled na vzdalující se stádo pobíhajících zeber, v dáli zapadající rudé africké slunce a nádherné temné dravce, vznášející se vysoko na obloze.

"No nazdar."

povzdychl si Mark. "Na Solanu už nám možná právě teď někdo kope pěkné hrobečky. Ty jejich výslechy nemůžeme nikdy přežít. Známe jejich metody."
"Klid." ucedil android "Nemusíš si s tím lámat hlavu. Naše mozkové implantáty nám při hlubších impulsech výslech určitě zkrátí. Krátce to cukne a konec. Prý to ani nebolí."
"Ha, ha." kapitán nasadil cynický úsměv. " Snad mě nechceš přesvědčovat, abych těm felčarům z SDPP věřil. Johnsona taky určitě vyslýchali, vymyli mu mozek a přesto se vrátil živ a zdráv."
" Podle lékařské zprávy moc zdráv nebyl."

" Tak vás vítáme na solanské rekreační koloni. " ozval se vyšší z obou solanských důstojníků " Dokud se nespojíme s centrem a neověříme si vaši totožnost, zůstaňte v našem komplexu. Později budete mít volnou možnost pohybu po celé planetě a příští týden vás paprskneme zpět na Solan. "
Muž v uniformě rozdal oběma kosmonautům jejich nové provizorní identifikační karty a vzápětí se ponořil zpět, mezi desítky ovládacích panelů aby připraviil hlášení pro evidenční centum. Před oběma pozemšťany se s tichým šelestem odsunula jedna z bočníích stěn místnosti. Vzápětí vstoupili doo široké chodby, která směřovala k jedné z dopravních tepen podzemní dráhy.

" Jaká je vaše identifikace ? "

Android se konečnně probral a prohlásil : " Ray Zerg. Kapitán solanské tajné služby. A toto je Mark Lork, krycí vojenský důstojník. Oba jsme se podrobili plastické operaci pro akce na planetách pozemské unie. Bohužel jsme se dostali do nepřehledné situace v průběhu vědeckého experimentu, kdy došlo k destrukci zařízení. Kupodivu jsme to přežili."
Oba solaňané chvíli pozorovali monitory, kde se přelévaly dlouhé řady čísel a pak, zřejmě uspokojeni výsledky se obrátili k pozemšťanům.

" Data nejsou kompletní a budeme je muset doplňovat uměle. Navíc jsme nezachytili kompletní signál a poslední sekvence nám utekla o třicet stupňů mimo."
" Takže ten třetí má smůlu ?"
" Ale ne. Za půl roku ho zachytí naše stanice na asteroidu Vega 5 a tam ho zmrazí. Časem si pro něho někdo určitě přiletí."
" No, to určitě. Víš, jak je to daleko? Ten nás nejspíš všechny přežije."
" To je dost dobře možné " , potvrdil operátor a upřel zrak do mlhy v kondenzační komoře. " Za chvíli je tu máme."
Nejdříve se zhmotnil Mark, hned po něm Ray a nakonec i výbušná paralyzující střela, která vykrystalizovala několik centimetrů od androidovy hlavy a upadla neškodně na zem.
" Materializace ukončena. " zaharašil syntetický zvuk z kabiny. Mezitím ventilátory s hlasitým lomozem rozháněly zbytky mlhy do rohů místnosti, kde se vsakovaly drobnými kanálky kamsi pod podlahu.
Oba pozemšťané opatrně otevřeli ooči a nevěřícně zíraly na postavy v solanských uniformách za pancéřovanýým sklem. Ventilátory náhle ztichly.
" Kdo jste ? " ozvala se energicky menší z obou uniformovaných postav.
Mark se pokusil vydat nějaký zvuk, ale nedařilo se mu. Snažil se dál.
" Uůůůů.........ůůůůů........účastníci zkušební mise." konečně pronesl nacvičenou větu.
" Čeho ?"
" Mise s tajným posláním."

Tím pro něho pobyt na této planetě skončil. Energetický vír hlavního generátoru prorazil strop příčné chodby a s hlasitým lomozem ho vrhl do sálu, kde se právě rozkládala realita do hustých sítí informačních dat. Kněžky už byly dávno pryč a tak nikdo neviděl, jak se vyděšený Xer taví v chuchvalcích umělé mlhy, která rozkládala každý atom jeho živé tkáně. Němý výkřik byl mrštěn neuvěřitelnou energií systémem podzemních zářičů pryč, daleko, daleko, ke hvězdám, až na druhý konec známého vesmíru.


Na solanské kolonii v systému Delta čtyři byl stejně všední den, jako každý jiný. Operátor u transgalaktického přijímače právě dojedl svačinu a těšil se na brzský konec své nudné šestadvacetihodinové služby. A pak se to stalo.
Alarm u řídícího panelu nemohl nechat nikoho na pochybách. Systém právě absorboval data z planety, která nebyla nikdy v seznamu aktivních vysílačů. To vypadalo na průšvih. Titulek "Maximální utajení " to potvrzoval.
" To vypadá na stav nouze." Prohlásil druhý operátor, když zvedl zrak od sloupců dat z obrazovky.

"Ale ne." pomyslel si " Ještě, že se odsud teď už nelítá. Jinak by mne mohl nějaký dobrák vyslat ve svém paprsku někam do vesmíru a složili by mne třeba až na druhém konci galaxie. A tahle hračka by při tom určitě pomohla."
Uklidnil se a poklekl ke dveřím. Dalekohled se pomalu zaostřil a solaňan zamířil. Jeho cílem byla sehnutá postava pozemšťana, lovícího z útrob trůnu nějakou odpornou želatinu. Střed záměrného kříže se nehybně promítal na krční tepnu. Xer pomalu vydechl a zesíllil tlak na spoušti. Oběti už nebylo pomoci. Dokonce i solaňan, jakkoliv měl dobrý výcvik, pocítil náznak lítosti nad tímto rychlým koncem. Ale úkol je úkol. V následující okamžiku absolutního klidu a soustředění zahřměl výstřel.
Do Xera něco zezadu lehce ťuklo. Otočil se a vyděšeně zíral na zářivý objekt na rozžhavených kolejnicích. To, co bylo ještě před chvílí chladným a temným kusem kovu, teď osvětlovalu svou energetickou září celou chodbu. Solaňan ucítil spáleninu a pohlédl na své boty. Pak zavyl.

Nebyly. Ocitl se v jedné z bočních chodeb a opatrně nakoukl pootevřenými dveřmi do sálu. Oba pozemšťané kutili na trůnu cosii podezřelého a kněžky stály v uctivé vzdálenosti kolem.
" Jsem bůh." ozvalo se ze sálu, právě, když si Xer připravoval zaměřovač.
" Doufám, že ne." ucedil solaňan a vložil do své odstřelovačské varianty pěchotní zbraně výbušnou střelu s nervovým plynem. Ale něco se mu stále nezdálo. Otočil se. Přímo za ním se pomalu blížil po vyleštěných kolejnicích v mramorové podlaze nízký hranol s širokou trubicí vpředu.
Xer ztuhl. Vzápětí uskočil a přitiskl se ke stěně. Hranol se těsně před ním zastavil a pak se nic nedělo. Napočítal do desíti, pomalu se odlepil od chladné kamenné zdi a zblízka si to podivné zařízení prohlédl. Do oka mu padl štítek s náppisem : Tajná technologie pozemské unie - zákaz exportu.

"To není dobré. " ucedil solaňan a zamyslel se. Olověné desky sice zadržují většinu záření, ale ionizovaný vzduch a podivné šelesty ve stěnách dávají tušit, že systém je stále v chodu. Je třeba co nejrychleji absolvovat tutu část trasy a dostat se zezadu do korunního sálu.
Xer se otočil a vystřelil nad sebe magnetickou skobu od které se pomalu odvíjelo dlouhé ocelové llano. Vší silou zabral a začal sse pomalu sunout vzhůru. Protáhl se poklopem a pokračoval stále výš a výše. Jeho pohledu se začala odkrývat gigantická podzemní stavba, která jako ohromný monument v pravidelné struktuře obsahovala prvky snad všech existujících stavebních slohů. Ne to nebyla stavba. Byl to hlavní generátor a nad ním jako malá tečka se sunul solaňan k velkým olověným dveřím s dvojitým elektronickým jištěním. Sáhl rukou k pasu a aktivoval bbezpečnostní program svého sektoru, doufaje, že nebudou žádné problémy.