vseofantasy

Wednesday, February 28, 2007

Ray se zvolna probíral z elektronického spánku. Tichý šum přešel postupně v růžové bzučení, které sílilo až do nesnesitelného řevu. S námahou strhl sluchátka z hlavy a začal se zvedat. Pomalu se posadil na lůžku a projížděl testovacími soubory všechny své tělesné funkce. Dobré. Na to, jak vypadal, když ho sem roboti odtahovali, to bylo přímo skvělé. Dezintegrátor v levém zápěstí byl opět připraven k plnému výkonu a po šrámech od diamantové řezačky strážního robota už nebylo na androidově rameni ani stopy. Prostě nádhera.
Aktivoval svůj pohybový systém. Ušel několik kroků a s radostí vyběhl do chodby. Měl pocit, jako by znovu opustil montážní halu. Vzpoměl si na Marka. Měl by na tom být podobně jako on a zřejmě ještě stále hluboce spí. Neškodilo by zajít se za ním podívat. Alespoň pro jistotu. Ray se trohu bál, že ho kapitán po probuzení hned nepozná. U lidí je prý po hluboké narkóze normální, že si na poslední události vzpomínají postupně a vzpomínky na obvzláště traumatické zážitky velmi těžce nesou. Měl by u Marka být, až se začne probouzet.

Tuesday, February 27, 2007

" Nařiďte vědcům na asteroidu, ať připraví holografické i gravitační projektory na maximálnní výkon. V datové bance mají připraveny kompletní kopie našich sedmi bojových křižníků."
Zpravodaj předal rozkaz interkomem a tázavě se na Sargu podíval.
" Vy je chcete napadnout holografickými obrazy ?"
Sarga se ušklíbl a zašeptal : " Na fiktivní křižníky budou střílet a mezitím je napadnou naše bojové čluny. Tak to bude alespoň trochu vyrovnané "
Bylo to nepochopitelné, ale generál se na tento podivný boj těšil. Měl riziko rád. A také se chtěl pomstít těm samolibým pozemšťanům. Vidět jejich hrdou loď explodovat v obláčku namodralé páry a vědět, že konečně pomstil smrt svých elitních jednotek. Nemohl se dočkat.

Monday, February 26, 2007

" Čeká nás pěkná návštěva. Ta pozemská milionářka nám sem posílá policejní dárek. " žoviálně hlásil jeden z přidělenců od informační služby, zatímco popelavý Sarga přemýšlel co dál.
" Dokážeme sem dostat naše bojové křižníky včas ? " zeptal se generál.
" Ne, to nedokážeme. Máme jen malé bojové čluny. Nejbližší křižník se sem může dostat nejdříve dvě hodiny po vynoření plavida vesmírné policie."
" Tak to se nedá nic dělat. Okamžitě přemalujte na našich strojích všechny solanské znaky a dejte tam nějaké pirátské symmboly."
" Proč ? Generále vždyť jsou to naše nejlepší stroje ."
" To jenom pro případ, že by se nám to nepodařilo. Pak by se pozemšťané utkali s nějakými piráty, kteří nemají se solanem nic splečného."
" Ale co naši piloti ?"
" Vy neznáte nouzové nařízení ? Nikdo se nesmí dostat do zajetí. Automatická destrukce bude zapnuta a jedové dávky v kombinézách aktivní."
" Mám o tom piloty informovat ? "
" Ne. proč ?? " usmál se Sarga.
Poddůstojníka přešel humor a utíkal z místnosti předat rozkazy osobně své sekci. Na svou příslušnost u letectva byl vždycky hrdý, ale dnes si poprvé připadal jako bezcenný stroj. Taková bezcitnost. Je ten Sarga vůbec solaňan ?
A Sarga solaňan byl.

Sunday, February 25, 2007

Ale co teď ? Rád, nerad, musí vyrazit a zachraňovat. A ještě s minimem výzbroje. Ta nová úsporná opatření už mu lezla hodně na nervy. Ještě pár let a vyfasuje akorát tlampač a baterky a bude zločince přesvědčovat, aby se vzdali po dobrém, jinak někoho zavolá. Viděl to úplně jasně. A to ještě ani netušil, jak blízko se ocitl k pravdě.
" Start připraven za dvacet sekund." ozval se jeden z pilotů od řízení.
Parker přelétl pohledem všechny zelené kontrolky. Naštěstí jich byla většina, což znamenalo bezchybný chod, a vydal verdikt.
" Start povolen."
O pět sekund později se s hromovým zahřměním monstrum dalo do pohybu a Parker si vyděšeně uvědomil, že zapoměl včas odložit sluchátko komunikátoru a to mu teď děsivou silou drtí pravé zápěstí. Po několika minutách přetížení pominulo a loď se s dutým lupnutím ponořila do subprostoru. K plukovníkovi bleskurychle přispěchal jeden ze zdravotnických robotů a začal mu fixovat zlomenou ruku ještě předtím, než se Parker probral z mdlob.
" Za dvě hodiny jsme nad cílem." hlásil palubní počítač nad sténající postavou druhého pilota, který se stejně jako všichni ostatní, jen velmi těžce vzpamatovával z nepříjemného časoprostorového skoku.

Plukovník Parker nebyl nijak výrazně nadšený, že má jeho křižník pohotovost. Ještě menší radost měl z toho, že poletí do neprobádané oblasti galaxie a to právě teď, když si měl za dvě hodiny začít vybírat svoji dvoutýdení dovolenou. Všechno se ruší. A kdo za to může ? Nějaká Elsa, Markova přítelkyně. Marka Stonea měl rád a udělal by pro něho cokoliv. Studovali spolu na elitní letecké škole, ještě před tím, než Marka vyhodili. Od té doby se občas vídali při společných akcích SDPP a vesmírné policie, kdy Mark plukovníkovi několikrát zachránil dokonce i život. Parker z vděčnosti zasílal při každé příležitosti svým nadřízeným doporučení na přeřazení Stonea do služby u vesmírné policie, jejíž nabídky Mark vytrvale odmítal a generál Khov od SDPP Markovi odměnou za jeho věrnost pokaždé o něco zvýšil jeho už tak dost vysoký plat. Prostě dokonalá spolupráce. Navíc Stone i ta jeho přítelkyně Elsa plukovníka často zvali na velice bujaré večírky od SDPP, které kazil pouze Markův android, jehmuž někdo z techniků vložil do programu nesmyslné zábrany ve společenské zábavě a tím všem dost zkomplikoval život. Toho androida, Ray se jmenoval, by Parker s chutí zabil, kdykoliv si vzpoměl, jak android při posledním večírku objednal umělou bouřku, při které dostal plukovník zásah bleskem.

Thursday, February 22, 2007

Ray 2 mezitím zaměřil veškerou pozornost na prohlídku asteroidu Quark 7. Nedokázal sledovat zdlouhavé operace svého pozemského druha a tak se raději věnovval radiovému průzkumu a intenzivně se snažil nemyslet na to, co se děje na operačním sále. Podle toho, co mu Mark kdysi vyprávěl o opravách zubů, musí to být úplný horor. Byl rád, že je ve svém původním těle pouze androidem a podobné věci nezná. Přesto mu soucit s pozemmšťanem znemožňoval i pouhé pozorování operace. Raději odpojil všechna čidla z lékařského bloku a předal dozor interní jednotce, přestože o ní neměl valné mínění. Ta operace je v podstatě triviální, ale i přestože věděl, že se nemůže nic stát, cítil určitý neklid, skoro něco jako lidskou předtuchu.

Wednesday, February 21, 2007

V okamžiku, kdy vyšetřovací čidla Dentisty 2 nahlásila k záznamu rozsah poškození chrupu, který byl zcela nepochopitelně nulový, jedno z chapadel robota provedlo něco strašného. V několika zlomcích vteřiny nabralo ze zásobníku nástrojů skalpel a zamířilo s ním do Markových úst. Pozemšťan měl štěstí, že stále ješttě dřímal v hluboké narkóze, protože v bdělém stavu by zřejmě hrůzou zešílel. A bylo hůř.
Ostrý břit nástroje lehce pronikl Pozemšťanovým hrdlem a zasekl se o krční obratel. Mezitím už další chapadlo proťalo vzduch, když se napřáhlo pro masivní kovové kleště. Proudy temné bublající krve pomalu prosakovaly operačním lůžkem a stávaly se viditelnými i pro senzory, registrující čistotu v operačním sále. Robot mlátil do beztvarého pozemšťanova těla jako šílený a jeho snažení vyvolávalo nekonečné řady prokázaných funkčních pporuch na nízkém informačním panelu, který stál hned vedle lůžka a právě začínal červeně poblikávat.
" Nečekané narušení životních funkcí. Nutná okamžitá operace "

Tuesday, February 20, 2007

" Identifikaci a oprávnění." vyštěkl zabezpečovací automat k tiše bzučícímu křeslu na pásech.
" Dentista 2. Pozemšťan Mark utrpěl při pádu v řídící kabině poškození dvou zubů. Ovládací počítač mne aktivizoval."
" A hele, jak to tady všechno funguje. Ten příkaz byl vydán zřejmě ještě před tím, než jsem to tu převzal." uvažoval Ray 2.
" Vstup do lékařského bloku povolen." zasyčel interkom nad poloprůhlednými plastikovými dveřmi, které se pomalu odsouvaly do stěny.
Dentista 2 se rozjel a pozvolna se sunul k operačnímu sálu, zalitém intenzivními světly reflektorů, kde pod zakrváceným biologickým sarkofágem nabíral Mark novou sílu a enrgii.
" Šok pacienta se nám podařilo překonat, zranění se již zacelilo a ztráta krve byla nahrazena preparátem z palubního kontejneru. Subjek je stále ještě pod vlivem narkotik a proto doporučuji provést doplňkové operace okamžitě. " hlásil lékařský automat přerývaně.
Robot se přisunul k lůžku a opatrně sejmul jedním lesklým chapadlem pružný cíp sarkofágu z Markových úst. Nepotřebné křeslo odsunul stranou a vysunul nad něj stojan s nástroji. Druhé chapadlo s jemnými přísavkami bleskurychle odebralo z pozemšťanových úst vzorky tkáně k přípravě rychlé regenerační směsi. Všechno probíhalo zdánlivě zcela normálně, ale pak se to stalo.

Monday, February 19, 2007

Systém, který prováděl opravy Rayových systémů, se dostal před neřešitelný problém. V temeni androida byl zaseklý projektil, který vykazoval známky výbušniny kombinované s velmi vyspělou elektronikou. Zařízení vysunulo do Rayova elektronického mozku desítky čidel, která reagovala i na nejjemnější pohyby hmoty v androidově lebce. Riziko výbuchu bylo příliš veliké. Přesto k žádným funkčním závadám v Rayových systémech nedocházelo a tak se situace dala zhodnotit, jako komplexní odstranění všech funkčních závad. To také automat nakonec udělal a začal pomalu oživovat androidovy okruhy, řídící jeho samostatnou činnost.
Mezitím se v úplně jiném podlaží ohromného prostoru kosmického křižníku probral ze své elektronické dřímoty jeden ze speciálních zdravotních robotů. Pomalu se vysunul z antigravitačního stojanu a jeho tiché pásy zabzučely po drsné podlaze. Stroj se při svém líném pohybu podobal pojízdnému křeslu, nad kterým viselo několik štíhlých a lesklých chapadel, zakončených ostrými kovovými nástroji. Byl to palubní dentista, naprogramovaný na opravy zubů i zobákovitých chrupů prakticky všech tvorů, s nimiž by se mohl křižník ve vesmíru setkat, případně je přebrat do své posádky. V paměťových čipech stroje se kdovíproč aktivizovala banka, obsahující seznam možných zákroků, proveditelných na pozemšťanech. Robot však neobsahoval žádné funkce, které by mu umožnily zabývat se příčinami svého probuzení. Jinak to ovšem bylo s bezpečnostním systémem, který měl na starosti Ray 2.
Zubní robot se pomalu přisunul ke vstupním dveřím lékařského bloku.

" Má to ten Stone ale štěstí. " pomyslil si " kdybych se na misi ztratil já v době, kdy jsem měl jeho hodnost, nikdo by si toho ani nevšiml a možná že by někteří byli i rádi." Vzpoměl si na dlouhé zástupy svých nepřátel, které si člověk postupně vytváří úspěšným budováním své pracovní kariéry. Dnes je z něho úspěšný a vlivný člověk s neomezenou pravomocí, ale na jak dlouho. Samozřejmě. Byla tu ta solanská nabídka dlouhodobého postu a hlavně doživotního vysokého platu, pokud bude spolupracovat a neohrožovat solanské zájmy, ale dá se tomu věřit ? Jak dlouho by takový doživotní plat bral ? Ale možná by to přeci jenom měl vzít. Je to dlouhodobá jistota a pro rodinu by to bylo určitě dobré. Až mu to nabídnou příště, asi to vezme. Všichni jeho zapřísáhlí sokové prý budou odstraněni a pak bude mít polovinu problémů. Vlastně nebude mít žádné. Když postupně utlumí všechny akce proti solanským pirátům, tak bude mít úplný klid. Krásná představa.
Admirál však bohužel netušil, že právě v tuto chvíli podepisují solanští agenti smlouvu s jedním z jeho podřízených, který jim vyslovil absolutní loajalitu výměnou za zmizení svého šéfa. To ovšem Neumannovi nebránilo, aby se v klidu těšil na příští příchod solanských agentů, kteří oficiálně přinášeli zprávu o efektivitě práce jednotlivých oddělení vesmírné policie, zkoumané nezávislou agenturou. Ve složce vždy bylo i několik velmi zajímavých nabídkových listů. Měli by přijít už pozítří.

Sunday, February 18, 2007

S těmito slovy Elsa Svensonová admirála opustila a ten se otočil k interkomu.
" Poplach pro bitevní křižník A12. Připravit pro dálkový let do sektoru Gama 9. Jedná se o záchrannou misi. Plná výzbroj není nutná, stačí základní vybavení podle nejnovějších směrnic."
Neumann se otočil na svého finančního asistenta.
" Myslím, že jsem ušetřil galaktické policii několik tisíc dolsů. Občas mám sice pocit, že ty nové směrnice píše nějaký solaňan, ale přece si nevezmu na sebe zodpovědnost za porušení platných řádů. Nízkovýkonové lasery a konvenční hlavice by měly na záchrannou misi stačit. " chvíli přemýšlel a pak dodal. " Ale jestli nebudou, tak mám po prémiích a vy taky."
" Máme více akceschpných bojových křižníků a tak můžeme náš stroj podle potřeby podpořit. To se pak vyúčtovává jinak. Jako interní akce."
" Tak to jste mne uklidnil, ale doufám, že k žádné interní akci nedojde."
Admirál se naklonil k oknu a se zaujetím sledoval, jak se štíhlá Elsa Svensonová souká do svého transvozildla a s divokou akscelerací mizí za nejbližším obytným blokem.

Thursday, February 15, 2007

" Vy jste civilista a já nemám pravomoc vyzradit vojenské záměry jakékoliv civilní osobě." ohradil se Neumann.
" V tom případě si od armády Venusie pronajmu jejich bitevní loď a poletím tam sama. Jenom vás upozorňuji, že jestli vás cestou někde potkám, máte u mě zamluvenou salvu raket s jadernými hlavicemi."
" No, to jste hodná. Dnes jsou s výzbrojí docela problémy a každý dar je pro nás vítaný."
" Ne, vy jste mne nepochopil. Když vás tak sleduji a vidím, jak jste ochotný něco udělat pro jednoho z vašich nejlepších lidí." pronesla Elsa ironicky. " Mám v úmyslu na vás ty rakety vystřílet."
Admirál nevěřícně na mladou ženu zíral. " Hmmm.. Dobře. Stone sice nebyl naším zaměstnancem, jenom jsme s ním občas spolupracovali, ale budiž. Vyšleme záchrannou misi do vámi zaměřeného systému. Ale v případě neúspěchu mise hradíte polovinu nákladů." Opatrně zašátral ve stole, aby se nebodl o nůžky jako včera a po chvíli vytáhl tlusté desky se smlouvami. O několik okamžiků později již oba stvrdili svým podpisem platnost jedné z nich.
" Nevím, jestli to od vás bylo moudré rozhodnutí." obrátil se admirál na Elsu. " Vaše koordináty leží na druhé straňe galaxie, než kde byla poslední mise kapitána Stonea. Opravdu jste se nespletli ?"
" Vlastním továrny a laboratoře na zaměřovací techniku, kterou od nás kupujete kromě jiných i vy. Ne, my jsme se nespletli. Ale běda vám, jestli něco spletete vy. Zkazili jste mě i Markovi dovolenou a teď mi něco dlužíte."

Wednesday, February 14, 2007

"Proč jste mi to neřekli." rozčilovala se Elsa. " To je ostuda, že mi takovou zprávu musí přinést až můj informátor."
"Uklidněte se madam." chlácholil ji admirál Neumann. " Již léta velím galaktické policii a zatím se nám nikdy nic podobného nestalo. Nevěřím, že by ta informace byla pravdivá."
" Můj člověk tvrdí, že to bylo nouzové volání a spolehlivě identifikoval i směr, odkud se vysílalo."
" Ale slečno Svensonová, usmíval se admirál. " Před chvílí jsem mluvil s generálem Khovem a podle něho by měl být Mark s Rayem na misi SDPP úplně v jiném sektoru galaxie, než udává váš informátor."
Else vstoupila barva do tváří a bylo na ní jasně vidět, že se velmi brzy přestane ovládat. Admirál, který o jejím temperamentu velmi dobře věděl z nedávných večírků SDPP, kam byl také pozván, velice rychle změnil taktiku.
" Samozřejmě, že všechno prověříme. Vaše postavení nejbohatší ženy galaxie vám dává jisté, no , řekněmě výsady a tak se nemusíte bát, že bychom něco zanedbali. "
" Ne toho se skutečně nebojím." ušklíbla se Elsa " Jenom mi řekněte, co opravdu chcete dělat."

Tuesday, February 13, 2007

Sarga se otočil ke komunikátoru. " Kdo je to ten Ray 2 ?"
" Podle našich zpráv řídí celý provoz na křižníku. Ale zatím nevíme, jestli se jedná o toho androida nebo o řídící program."
" Dobře. Je ještě něco nového ? "
" Pořád ještě nic. Vědci sice naladili androidovu sondu, kterou si odnesl z letiště v lebce, ale nedaří se nám ji aktivizovat. Podle nich je nutné, aby android nebyl od ovladače dále, než padesát metrů."
" Tak počkáme." generál se zamyslel " Máte ještě nahranou v našich schránkách tu syntetickou osobnost agenta Johnsona před tím, než jsme mu vymyli mozek ? "
" Máme. Je stále ještě kompletní a právě včera ji testovali."
" Pohrajte si s ním u vysílače a donuťte naše přátele, aby přistáli na asteroidu. Věřím, že se vám to povede." .
" Rozkaz generále." ozvalo se ze sluchátka a bylo ticho.
Sarga se s pocitem dobře vykonané práce opět pohodlně rozvalil do křesla a spokojeně usnul. Jeho spánek však neměl trvat dlouho.

" Tak vybral jste si ? " zeptala se sekretářka, když stěna opět ztmavla a počítač vyčerpal seznam všech zaměstnankyň solanského rekreačního centra v činné službě.
" Nevybral, ale bylo to hezký. " odtušil Sarga " Nechte mě teď v klidu přemýšlet a já si něco vyberu časem. Doufám, že mezitím nikdo nebude cenzurovat seznamy, mám dojem, že těch dívek bylo podstatně méně než posledně."
" Chtěli jsme pro vás jen to nejlepší."
" Rád bych vám věřil." usmál se generál " ale s tou korupcí se tu taky bude muset časem něco udělat."
Sekretářka na něj rozpačitě zírala a obávala se nejhoršího. Byla připravena nabídnout generálovi cokoliv, jen aby nezačal vyšetřovat podloudné provize a úniky tohoto oddělení. Přes její dosud úspěšnou hvězdu právě přelétl stín a hrozil, že ji smete. Vždyť neudělala žádnou chybu, tak proč je generál dnes tak nesnesitelně komisní. Dívčino zděšení uvedlo Sargu do rozpaků a tak dodal : " Samozřejmě, že ne dneska. Možná někdy časem. Ale teď můžete odejít a ať mne nikdo neruší. Potřebuji klid a beru jenom spojení přímo s Quarkem 7. Kromě asteroidu a toho křižníku mne nic nezajímá.."
Dívka se otočila a s úlevou prchala z místnosti, ve které za sebou zanechala zachmuřeného Sargu. Ten právě přemýšlel nad důsledky nouzového vysílání z bojového křižníku, které před ním vyjíždělo na displeji. Nějaký Ray 2 zde osočoval Solan z útoku na agenty SDPP a vyžadoval okamžitý zákrok vesmírné policie. Hlášení mělo naštěstí jedinou chybičku. Ray 2 neznal své souřadnice a tak udával své poslední koordináty ze zcela jiného sektoru galaxie. To může sice vyvolat nepříjemnosti, ale nakonec se pozemská unie bude muset stejně omluvit a celá situace se uklidní.

Monday, February 12, 2007

Sarga zuřil

a nervózně přecházel po konferenční místnosti sem a tam. V kostnaté ruce stále ještě držel komunikátor a v obličeji byl rudý zlostí.

" To je absolutní neschopnost. Dva pozemšťani v našem rekreačním centru provádějí špionáž a my jim k tomu poskytujeme ty nejdokonalejší prostředky. Uprchli v nejmodernějším kosmickém křižníku a nic jim nestojí v cestě. "

" Za to přece nemůžeme. " blekotal zpravodajský důstojník. " Byla to nešťastná shoda okolností. Androidi SDPP v činné službě mají mít snížený výkon dezintegrátoru na třicet procent."

" Mě se nezdálo, že by měl snížený výkon." ucedil Sarga.

" Podle našich výpočtů to vypadá, že nějakým záhadným způsobem android zablokoval svůj energetický systém a celý výkon převedl do zbraně." pokračoval důstojník.

" A sežehl celou elitní jednotku a půlku letiště. To jsem viděl."

" Co tedy navrhujete, generále ? "

" Nejdříve lokalizovat a převzít ovládání lodních robotů, pak zajistit toho nebezpečného androida."

" Infiltrační jednotka už na tom pracuje. Podle posledních zpráv se křižník blíží k asteroidu Quark 7. Máme tam vědecké laboratoře a pokoušíme se zaměřit ovládací systémy."

Na displeji před důstojníkem zablikala nová zpráva. Mladý muž se naklonil nad monitor a usmál se.

" Dobré zprávy, generále. Androida ani palubní počítač sice zatím neovládáme, ale podařilo se nám zasáhnout jednoho robota se samostatnými funkcemi, který má volný pohyb po lodi bez jakýchkoliv omezení. "

" Co je to za robota ? Snad ne některý z těch střepů od uklízecí čety ? "

" Ne. Je to palubní zubař. "

" No tak to je úspěch." zavrčel Sarga a zhroutil se do jednoho z hlubokých křesel. Přes neprůstřelné okno pomalu probleskovaly první paprsky vycházejícího slunce, které pro Solan nevěstily nic dobrého. Trvá to už příliš dlouho a stojí to mnoho solanské krve. Ti pozemšťané už měli být dávno mrví nebo zajati a ne aby mu takhle komplikovali život. Nenáviděl je všechny i tu jejich planetu. Kvůli nim si bude muset možná ještě dnes zajít za svým psychoanalytikem a to měl ještě včera takovou pohádkovou dovolenou.

Sekretářka, jako by tušila jeho chmurné myšlenkové pochody z ničeho nic prohlásila : " Neměl byste si to tak brát. Vždyť máte vlastně dovolenou a zatím vám ji nikdo oficiálně nepřerušil. Nemám vám zavolat někoho z obsluhy ?" výmluvně se usmála a vyťukala cosi na svém terminálu. Na projekční stěně se začaly míhat siluety oděných i spořeji oděných dívek, které se představovaly v těch nejvýmluvnějších pozicích. Vpravo dole se měnila jejich katalogová čísla.

Saturday, February 10, 2007

" START POVOLEN."

Ray se shroutil na podlahu a už ani nezaregistroval, že přetížení po chvíli pominulo a dvojice ovoidů ho pomalu sune do opravářského sálu. Třetí ovoid, který ťapkal za nimi s Rayovou rukou v krátkých chapadlech, vypadal téměř komicky. O kousek dál druhá dvojice robotů odnášela raněného Marka. Křižník opustil solanskou kolonii, zapnul umělou gravitaci a zamířil v souladu s autonomním řídícím programem ke svému cíli. Tím cílem nebylo nic jiného nežli blízký asteroid, kde se nacházely jak solanskké tajné laboratoře, tak i záložní infiltrační jednotka. Když se Ray 2 dostal k těmto údajům, nestačil se divit. Ale kurz změnit nemohl, ten byl naprogramován ještě na letišti a tak mu nezbývalo, nežli znuděně čekat, až se jeho dva živí kosmonauti a vynoří ze svých léčebných bloků.

Thursday, February 08, 2007

Ovoid za jeho zády se nebezpečně pohnul a řezačka v jeho chapadle prudce zavila. Vzápětí ucouvl a chapadlo v klidu kleslo k zemi. Řídící pult zamihotal a na monitorech naskočilo hlášení. " Systém Ray 2 převzal kontrolu."

Android se otočil k pultu a vyštěkl. "Nahlaš situaci a připrav start !"

V reproduktoru zachrčelo a neosobní hlas, který začal dostávat nápadně Rayův odstín hlásil : " Obal křižníku mírně narušen leptáním a svářením. Zatím bez funkčních závad. Vysílám do plášťů elektrické šoky. Další narušování zastaveno. Dveře v kompresní komoře uzavřeny. Start připraven za dvě minuty. Posílám k vám sanitárnního a opravářského robota. "

Ray si oddychl. Už aby byli pryč. Vyčerpáním téměř usnul, když se znovu ozval Ray 2.

" Motory připraveny na plný zážeh. Můžete povolit start."

Monday, February 05, 2007

Když má loď paměťové čipy, znamená to, že musí mít i pseudointeligentní řídící systém. Androidi mají také paměťové čipy. Nic podobného sice zatím nikdy na žádné lodi neviděl, ale proč by to nemohlo existovat. Teď, když narušil systém autonomního rozhodování, je loď zcela neovladatelná. Musí tam čipy zase vrátit, jinak neodletí. Ale jakmile ty čipy vrátí, probudí se všichni bojoví ovoidi a postupně oba pozemšťany rozřežou na kousky. Když desku dost rychle nezapojí, propálí se sem solanští technici a to je také konec. Musí desku zapojit.

Ale předtím by ji mohl zkusit přeprogramovat. Třeba přesypat do řídících biočipů svoji vlastní digitalizovanou osobnost. Raye tato myšlenka pobavila. Velmi opatrně vsunul paměťovou desku do svých útrob a začal testovat její funkce. Je kompatibilní. Kdo by to byl řekl. Nadšený android desku smazal a v průběhu několika dalších sekund ji naplnil svým druhým já. Pak ji spokojeně zasunul zpět do řídícího počítače.

Sunday, February 04, 2007

V kabině něco cvaklo a světla u stropu zamihotala. Ovoid se otočil zpět k Rayovi a švihl chapadlem. Pozdě. V tu chvíli již android pevně svíral v jediné ruce desku s paměťovými čipy řídícího počítače, kterou vzápětí vytrhl ze stojanu. Řídící pult pohasl a ovoid znehybněl. V nenadálém tichu si android uvědomil, že slyší nějaké tiché a nepříjemné syčení. Vzhlédl na monitory u stropu a zděsil se. Letištní technici propalovali do lodi svými svářecími automaty dlouhé černé rýhy se zjevným úmyslem dostat se dovnittř.

Ray se pomalu nadzvedl, přičemž se musel přidržovat svou jedinou rukou vnitřní konstrukce energetické sítě centrálního počítače, jejíž víko odkopl stranou. Energetická rezerva hlásila 30 sekund funkčního provozu, nežli upadne do elektronického komatu. Bleskurychle odjistil pancéřové kryty na prsou a třesoucí se rukou vysunul dvojici drátů. Pak začal pozvolna ztrácet vědomí a orientaci. Z poslednních sil zalovil v jiskřícím silovém vedení a namátkově je někam připojil. Obraz se znovu rozjasnil a do androidových obvodů se začala vracet životně důležitá energie. Ray se sesul ke stěně a usilovně přemýšlel.

Thursday, February 01, 2007

Ještě pár okamžiků a je konec. Ray zmobilizoval veškeré úsilí a pokoušel se vstát. Marně. Ovoidovo druhé chapadlo zachytilo třesoucí se ruku a nesmírnou silou ji přimáčklo k podlaze. Android jen nevěřícně zíral na posla svého blížícího se konce. Ten přisouval pilu hypnoticky stále blíž a blíž a pak se rozmáchl v naprogramovaném gestu milosrdenství, připraven jediným švihnutím ukončit Rayův elektronický život. Android zavřel oči, smířil se s osudem a pak se to stalo.

Za ovoidem se s tichým šelestem otevřely dveře a do místnosti vevrávoral potácející se krvácející Mark. Za sebou táhl zbytky kombinézy a v očích měl nepřítomný výraz. Tápavě namířiil na ovoida svůj paprskomet a stiskl spoušť. Z ochranného plastexového krytu robota se zakouřilo, ale nic víc se nedělo. Ovoid se bleskurychle ootočil a chapadlo s rotační pilou se natočilo na Marka. Ten zatápal a podlomila se mu kolena. Jak se hroutil na podlahu, ještě jednou stiskl spoušť. Nic se nestalo. Generátor byl prázdný. Mark okamžik nevěřícně zíral na svou neúčinnou zbraň a pak ztratil vědomí.