2

Hned první požadavek byl problém. Jennifer si nemohla stěžovat na to, že by nevypadala dostatečně žensky, polovinu harémových konkubín by strčila do kapsy. Její krása však byla vyloženě funkční. Lýtka, stehna i zadek byly patřičně tvarovány, jenomže pod oblými tvary se skrývaly železné svaly, které ji umožňovaly skákat, běhat i udeřit mnohem rychleji a tvrději, než to dokázala většina mužů. Měla klasicky krásnou pravidelnou tvář, za níž se skrýval dokonale kalkulující studený mozek, což bylo bohužel někdy na jejích šedých očích znát. S dalšími třemi požadavky to také neviděla nijak slavně. Určitě by u Baalda našla někoho, kdo by s ní držel tempo u pijáckého stolu - pokud by za něj platila. Možná, ale tím už si nebyla příliš jista, by jí někdo stačil v posteli - snad i celý týden, určitě zde však neseděl nikdo, kdo by s ní chodil do divadla. Gaaderpolis patřilo mezi jedno z největších měst na světě, pět místních velkých kamenných divadel hrálo po celý rok a navíc zde v sezóně obvykle hostovalo dvakrát tolik kočovnických společnost. Jennifer milovala divadlo, zpěv, dramata, milovala velké pohodlné lóže, luxus číšníků, byla náruživá a žádostivá všech požitků, které si mohla dopřát. Po šestiměsíční práci pro lorda Leppota měla na účtu dost peněz a k tomu chuť je pořádně roztočit. Zatím však nebylo s kým.
"Madam? Věnovala byste mi pár minut svého času?"
Chlapík, který ji oslovil, byl na hony vzdálen tomu, co hledala. Menší, hubený, napůl plešatý s malýma úskočnýma očima.
"Jo, ale jestli nabízíte šivah, zabalte to hned." řekla rezignovaně.
Šivah byl Gaardepolisu jediná ilegální droga, návykový po jedné dávce. Ničil nervový systém stejně spolehlivě, a rychle, jako ocelová jehlice zaražená do oka.
"Ne, neprodávám šivah," řekl chlapík rychle, "nabízím práci."
"Právě teď nehledám práci."
"Desettisíc plus náklady."

Jennifer

seděla sama u velkého stolu a znechuceně se rozhlížela po sále. Prostor třicet metrů na třicet v pravidelných rozestupech zaplněný těžkými dubovými lavicemi a ještě masivnějšími stoly. Baaldova hospoda, největší v celém městě, vznikla rozbouráním stěn několika sousedících domů. Zlé jazyky tvrdily, že střecha drží jen díky tuctu zaklínadel, které musí Baald každoročně nechat obnovovat a že jednou stejně spadne. Nikomu to však nevadilo a většinou zde bylo plno. Hovor a povykování stovek hostů se slévaly v jediný nerozlišitelný šum, sál tak poskytoval větší soukromí, než se na první pohled zdálo. Pivo měl Baald poctivé a studené, obsluha byla rychlá a pěkná. Mnoho mužů sem chodilo, protože Baald zaměstnával ty nejhezčí a nejvyzývavěji oblečené servírky ve městě. Hosté je okukovali, ale nechávali je na pokoji. Dvě z pěti totiž nosily na zadečku pod sukní malý kousek látky, který byl poprášený drobnými skleněnými střepinkami dostatečně velkými na to, aby porušili kůži nenechavce, který si plácl. Střípky byly natřeny jedem, který v lepším případě způsobil dlouhodobý bolestivý otok, v horším otravu krve. Pár hostů dokonce umřelo, ale všichni se shodovali na tom, že si za to mohli sami. Baald měl totiž nad výčepním pultem pověšenou velkou tabuli s nápisem: Neplácejte holky po zadku. Pro negramotné hned k pípě umístil ceduli s vnadným ženským pozadím a přeškrtnutou mužskou rukou. Navíc to na dotaz každému návštěvníkovi trpělivě vysvětlil. Baald nestál o problémy, chtěl mít jen plný sál hostů a dostatek pěkných holek, které je budou svižně obsluhovat. Zatím mu to vycházelo.
Jennifer tady však neseděla kvůli pěkným servírkám. Byla oblečená ve vycházkovém, v jejím případě to znamenalo v kožených šortkách z jemně vydělané velbloudí kůže, které byly tak na tělo, až se jí zařezávaly mezi půlky, a v kašmírové halence bez rukávů s velkým výstřihem. Dekolt ukazoval velkou část jejích ňader a byl to pěkný pohled. Obvyklé mokasíny vyměnila za šněrovací kožené boty na polovysokém podpatku. Nebyl však tak vysoký, aby v nich Jennifer nedokázala skopnout jezdce z koně. Samozřejmě, jen pokud by to potřebovala. V uších měla zavěšené výstřední náušnice z bílého zlata s onyxem, rtěnka ladila s červeně nalakovanými nehty. Protože byla ve vycházkovém, omezila svou výzbroj na dýku v botě, útočný nůž na spodní straně předloktí, který při zběžném pohledu vypadal jako rafinovaná ozdoba, a vrhací hvězdici v opasku. Jennifer zde neseděla kvůli práci, Jennifer hledala chlapa. Hledala někoho, kdo by se jí nebál a s kým by mohla po nejbližších čtrnáct dní flámovat, chodit do divadel a šoustat. Vzhledem k tomu, že nemínila slevit ani z jednoho z požadavků, tvářila se poněkud zasmušile.

Konec vlka samotáře

Příběh začíná jako většina Koniášových dobrodružství - v hospodě. Místě, kde typy jako on hledají práci a spolubojovníky. Po ničem konkrétním nejde, ale když vám před očima zabije neznámý odstřelovač krásnou dívku, která v roli kurýra vám má zrovna předat zprávu, i typem jako je Koniáš to trochu pohne. A tak se vydává po stopách intrikánů a zabijáků, kteří na povel samotného hamižného císaře potřebují do svých spárů moci připojit i jinak nedůležitou zemi hraběte Daska. I když jejich plán už téměř vyšel, nepočítali určitě s příchodem Koniáše a kapitána Valera, oddaného služebníka hraběte Daska, který se svojí jednotkou musí císařovi plány zhatit. Boj tedy může začít, v tom je Žambochův Koniáš dokonalý, scény zápasů věrohodné a hlavně hrdina není nezranitelný. Jen ten konec možná Koniáše trochu zaskočí.
Těžko říct, proč jsou jeho příběhy tak čtivé a čtené. Miro Žamboch má dar vypravěče. Stejně jako např. King, prostě to z něj snad samo leze. Jeho příběhy jsou sice klasické fantasy, ale přitom odlišné. Žambochovi postavy jsou z říše fantasii, ale jsou jako osobnosti naprosto realistické. Nejsou to obvyklé charaktery z fantasy, tedy buď dobrý nebo zlý hrdina.

Prsten

14.-16.3. se bude v Brne v klubu Leitnerova konat Oslava zniceni Prstenu. Porada Spolecnost pratel dila JRRT.Z predbezneho programu: v patek prednaska o Tolkienovi a jeho dile, v sobotu krom prednasek tez velkolepa hra, vecer (pro plne prihlasene) hostina a snad bude i nejake to divadlo (prisne tajny program s krycim nazvem PnPů).
Vice informaci casem na www.tolkien.cz. Pro pouze patecni a sobotni prednasky pripadne sobotni hru snad nebude prihlaska nutna (ale nikdy nevite, co bude), pro spani, hostinu a pripadny tajny program PnPů vice nez zadouci (muze se stat, ze bude volna kapacita, ale take se muze stat, ze nebudete mit kde spat).

Dar času

Ve sbírce čtyř krátkých povídek se autor věnuje tématu času, nepohlíží však na něj jako na fyzikální veličinu, nýbrž zamýšlí se nad morálními otázkami, které jeho plynutí provázejí v lidském životě. Příběhy o hvězdáři, paleolingvistce, hodináři a malířce se odehrávají v různých dobách, všechny však spojuje záhadná mužská postava, která vstupuje do děje a obdarovává hlavní hrdiny možností cestovat v čase a spatřit tak následky svých činů v budoucnu nebo naopak poznat či pozměnit minulost. V závěrečné povídce se příběhy propojí a dozvíme se totožnost neznámého muže, který má neomezenou moc nad časem, a také jaké důsledky má tato schopnost pro něho i pro čtveřici protagonistů knihy.

V moci stínu

První ročník menší akce z dílny Edhelien a Tarenora (ASF), která se odehraje 9.-11.9. v Tehově (poblíž Říčan).
Jsi-li ten, jehož osudem je odhalit strašlivé události, přijít na stopy netušeným dvorským pletichám, nebo prostě jen zažít pořádné dobrodružství ve vévodství Ivenijském, pak vykroč vstříc svému osudu a nenech si uniknout letošní dění v Alenoru! Pravidla podle Echtré, můžete si vybrat předtvořenou postavu nebo vytvořit vlastní.

Kdo byli kelti?

Tuto otázku nelze jednoznačně zodpovědět. Jisté je, že se jednalo podobně jako u Germánů o kmenovou společnost, přičemž měl každý kmen mnoho skupin. Tyto kmeny obývaly území od Střední Evropy až po Francii a později se přesunuly až na Britské ostrovy. Právě na Britských ostrovech dodnes přežívají jejich jazyky (používá je však jen zlomek obyvatel). Území Čech obýval kmen Bójů a na východní Moravě a na Slovensku se usadili Kotini. Přestože šlo o bojovné kmeny, vyznali se Keltové i v hornictví, slévání bronzu, výrobě železa i skla. Kmeny neměly centrální vládu, ale spojovala je společná mytologie a náboženství.

Cesta za tajemný hvozd

První díl z prozatím pětidílné řady, napsané v nejlepší tradici žánru fantasy, líčí dobrodružné putování chlapce Snítka za tajemstvím svého osudu. Hrdina vyrůstal u lesních trollů, jednoho dne však musí prchnout před létajícími piráty a vydá se na dlouhou pouť Hvozdem, který leží uprostřed Světakraje obývaného nevídanými tvory a krvelačnými příšerami. Všude číhá nebezpečí, každý další Snítkův krok může být tím posledním... Kroniky Světakraje slaví úspěch u malých i velkých čtenářů po celém světě a potěší všechny, kteří si oblíbili Pána prstenů či Harryho Pottera. Svébytnou součástí příběhu jsou také ilustrace Chrise Riddella, které děj nejen ilustrují, ale i dále dotvářejí. Od 10 let.

Omon Krivomazov

Omon Krivomazov byl malým chlapcem s velkým snem stát se kosmonautem, dostal se do vysněných dálav vesmíru, alespoň na chvíli.Viktor Pelevin je v současném Rusku považován za jednoho z nejpřednějších mainstreamových autorů. Našimi kritiky bývá často srovnáván s Vieweghem.ři otevření jeho novely Omon Ra (složenina z názvu sovětských "jednotek milice pro zvláštní nasazení" a jména egybtského boha Slunce) brzy zjistíme, že nečteme pouze "sci-fi", ale skutečnou literaturu s několika plány a rovinami.V první rovině můžeme knihu vnímat jako paralelu k alternativní minulosti bývalého SSSR v němž byl kosmický program pojat trochu nezvykle. Slavný Lunochod (měsíční vozítko) nebyl až tak úplně automatický vozík, jak ho známe z naší historie. Pro úplné vychutnání četby a silného prvku překvapení i rozčarování nemohu naznačit více.

Nekropol

V Nekropoli zavládl chaos. Staré pořádky padly, ministři poslali žádost o pomoc spojeneckým zemím. Chystá se velká invaze spojeneckých mírových vojsk za účelem osvobození Nekropole... To je jen několik palcových titulků z posledních událostí v Nekropoli.
Kdo vyhraje tento boj o svobodu? Kdo bude vládnout v Nekropolis? Tyto a jiné otázky můžete právě VY ovlivnit... Na již sedmé pokračování ze serie Historie Magnamundu Vás zvou Rytíři Řádu Kai
Informace: http://www.radkai.org

Tolkienva dila

Hobbit aneb cesta tam a zase zpátky – na tuto pohádkovou knihu navazuje slavná trilogie Pán prstenů
Pán prstenů/Spole­čenstvo prstenu
Pán prstenů/Dvě věže
Pán prstenů/Návrat krále
Silmarilion
Pohádky
Nedokončené příběhy

úžasná trilogie (film se hodně držel předlohy), i když u druhého dílu jsem při čtení mírně usínal a nebýt jisté setrvačnosti, tak bych to celé snad ani nedočetl. Ale třetí díl mi to plně vynahradil. A ani ty ostatni knizky nejsou k zahozeni

Evolution

Evolution je online fantasy hra, ve které rozvíjíš svoji zem (gubernát) a po boku dalších vedeš nejrůznější války. Součástí hry jsou i rozsáhlé statistiky jednotlivých gubernátů a aliancí a také diskuse a osobní pošta, kde můžeš komunikovat s ostatními hráči. Založ si gubernát, utvoř s ostatními alianci a ovládni fantasy svět Evolution. Způsob jakým to provedeš je jen na tobě. Můžeš být hrdý diplomat vyznávající férové války či podlý intrikář, který se nezastaví před ničím. najdfete ji na serveru http://evolution.kve.cz/?lang=1

Císař na Zlatém trůnu

Již po více jak sto století spočívá Císař na Zlatém trůnu. Z vůle bohů je pánem Lidstva a z moci jeho nepřekonatelných armád pánem milionu světů. Jeho umírající tělo je plné spících sil z Temného Věku Technologie. Je Mrtvým Lordem Impéria, pro něhož denně umírá tisíc duší, v jehož jménu je připíjeno krví a v jehož jménu je pojídáno maso. Lidská krev a lidské maso – matérie, z nichž je utvořeno Císařství.Být člověkem v těchto časech znamená být jedním z bezpočtu miliard. Znamená to žít v tom nejkrutějším a nejkrvavějším režimu, jaký si lze představit. Toto je příběh z těch časů. Odehrává se ve vesmíru, v němž můžete žít i dnes – pokud si troufáte – neboť jde o temnou a strašlivou éru, v níž najdete jen málo útěchy či naděje. Jestliže se chcete stát součástí jeho mnohých dobrodružství, pak se připravte.

Legie hromu

Druhá kniha trilogie Orci: První krev.
„Jmenuji se Stryke. Ork. Odpadlík. Zrůda. Provedl jsem svoji jednotku krví a ohněm. Bojoval jsem na straně Jennesty ve válkách, které rozervaly Maras-Dantii na kusy. A zabil jsem vás, lidí, víc, než kolik bych dokázal spočítat.
Ale vyslechněte mě. Existuje i jiná cesta, místo, kde mohou žít orci, trpaslíci, elfové, a dokonce i lidé pohromadě. Viděl jsem náš osud. A nenechám si ho uniknout, i když mě štvete jako divokou zvěř a mí válečníci jeden po druhém umírají. Musím přežít, protože se blíží válka, která nás všechny zničí.
Buď jste se mnou, nebo jste proti mně. A pokud se mi chcete postavit, dávejte si dobrý pozor."

Antrax

Antrax tady samozřejmě není sněť sleziná, které se nyní obává celá Amerika jako možné biologické zbraně v rukou teroristů. Je to jen smutná shoda náhod, která by se navíc mohla promítnout i negativně na prodej knihy (ale co já vím, třeba to prodejnosti i pomůže). Tady je Antrax označení pro jehéhosi ducha, který řídí staré technologie a mechanická monstra a lapá duše mužů. Bohužel se s nedávnými událostmi v USA shoduje i další věc - užijeme si i létání, protože výprava cestuje na létající lodi "Jerle Shannara" (pojmenováno podle legendárního vládce, předka Shey Ohmsforda z Shannarova meče) a nemine je napadení nepřátelskými silami.

Lidstvo

Lidstvo prochází po celosvětové apokalyptické katastrofě poslední fázi svého vývoje. Většina měst je v rozvalinách, nepočetní přežívající jedinci ztratili schopnost spolupracovat, duchovní hodnoty zanikly. Jen kdesi uprostřed tajgy sní skupina nesmrtelných stařen-šamanek staronový sen o rovnostářské utopii a vyšle kolektivně zplozeného vnuka Willa Scheidmanna, aby jej znovu uvedl v život a obnovil světovou revoluci.
Poté co Scheidmann své poslání zradí a znovunastolí nenáviděné kapitalistické zřízení, je přivázán svými rodičkami ke kůlu a odsouzen k smrti zastřelením. Svůj trest však oddaluje podobně jako legendární Šeherezáda vyprávěním „narátů", příběhů o naději a zkáze, jakýchsi posledních snů pozvolna vymírajícího lidstva...
Českému čtenáři dosud neznámý francouzský prozaik ve své žánrově jen obtížně zařaditelné knize postupně skládá fascinující obraz poslední fáze lidské civilizace, prosycený osobitým humorem, ironií i chmurnou poetičností. Autorovo jedinečné zachycení světa na nejasném pomezí reality a snu, plné fantastických a podivných nesrovnalostí, právem vzbudilo pozornost čtenářů i kritiky a bylo odměněno dvěma francouzskými literárními cenami.

Odd Thomas

První kniha série Odd Thomas.
Je čtrnáctého srpna a městečko Pico Mundo v jižní Kalifornii se topí v žáru letního dne. Teplota stoupá, ale pořád je to bod mrazu ve srovnání s výhní pekla, jaké tyhle jinak poklidné končiny čeká. Ulicemi se plíží přízraky, neživé stíny se nedočkavě třesou na hostinu ďábla, který se blíží. Jediný člověk ví o téhle hrozbě, jediný člověk má moc zabránit slavnosti zlých sil. Odd Thomas komunikuje s mrtvými, je schopný vidět věci, které jiní nevidí, díky daru, o nějž nestál.
Tak jako v jiných Koontzových románech balancuje i tady čtenář na hraně reality a tak jako mnohokrát předtím nechává se ochotně vtáhnout do světa za zrcadlem a spolu s vypravěčem a řádnou porcí husí kůže absolvuje všechna dobrodružství, která se mu nabízejí. Protože nakonec v celém tom dramatu sehrají hlavní roli živí, obyčejní lidé z masa a krve, a taky neobyčejní, kteří se spíš podobají zplozencům toho pekla.
15. srpna se rozhodne, jak bude dál žít náčelník policie Waytt Porter s manželkou Karlou, Malý Ozzie, Terri Stambaughová, Viola se svými dcerkami a spousta dalších lidí, jak se vyplní věštba z pouti, podle níž zůstane Stormy Llewellynová s Oddem do konce svých dnů.
Celý ten příběh trvá vlastně jen čtyřiadvacet hodin, ale jeho síla a hloubka citů vyvěrající z každé řádky vydají za román plný ďábelských intrik, napětí a lásky.

JFK

Existuje několik sci-fi a fantasy seriálů, které si své čtenáře udržují po celá léta. Jedno mají tyto seriály společné – jsou zahraniční provenience. Jedinou výjimkou je česká řada Marka Stona. Právě zkušenosti s psaním Marka Stona stály u nápadu stvořit první ryze českou sci-fi / fantasy seriálovou řadu. JFK.
Cesta od nápadu k realizaci bývá dlouhá a trnitá a u JFK se jí s jistými obtížemi podařilo projít celou. Nejprve bylo nutné, aby čtenářská a posléze i nakladatelská veřejnost získala důvěru v česká jména. To se v posledních několika letech stalo a autoři, kteří to způsobili, jsou veskrze známí. Pak bylo nutné mít nápad, dobrý nápad a ten rozpracovat. Nápad pro seriál, který umožní přišlápnout plyn fantazijního bouráku až na podlahu, vytočit bublající dvanáctiválec do obrátek a jet, dokud je v nádrži benzín. Nápad dovolující vytvořit dostatečně pevnou a přitom pružnou konstrukci, která dá příběhům jednotící linku a udělá seriál seriálem.