Na okamžik měl pocit, že jeho příčetnost klopýtá. Byl nějak přenesen na naprosto odlišné místo mimo dosah svého chá¬pání. Nebyla tu ani stopa po zasněženém lese, velké mohyle nebo Maxi Schreiberovi a Snorrim. Byl tu jen oblouk podob¬ného tvaru, jako byl ten, kterým prošli, ale vypadal jaksi nověji a byly do něj vyryty tváře podivných žabích bytostí připo¬mínající chrliče. Je to skutečně silná magie, řekl si a přál si, aby věnoval větší pozornost tomu, co říkal Max.
Vytí bestií za zády mu připomnělo, že kolem dosud zuří boj a že je jeho součástí. Otočil se a viděl, jak démon zvedl v cha¬padlech do vzduchu poslední bestii a hodil si ji do otevřené zobákovité tlamy. Ozval se hnusný praskavý zvuk drcených kostí a démonovi vystříkla z tlamy krev. Ve stejném okamžiku po něm sáhlo několik chapadel najednou. Felix skočil stranou, aby se vyhnul jejich přísavkovitému sevření, a sekl mečem. Ostří se zabořilo hluboko do gumovitého masa. Pomalu za¬čala vytékat černá krev. Uhnul a pak se vrhl vpřed. Sekl do přibližujících se chapadel a pokusil se dostat ke Gotrekovi. Ve chvíli, jako je tato, bylo nejbezpečnější místo vedle něho.
Varoval ho závan vzduchu. Skočil vpřed, zatímco mohutné chapadlo proletělo místem, kde měl předtím hlavu. Dopadl na zem, odkutálel se a všiml si, že ta podlaha vypadá divně. Byla vyrobena ze starých kamenů, které vypadaly, že je po¬leptalo něco jako kyselina. Na každém kameni byly vytesané zvláštní runy, rovné čáry a hadovité klikyháky. Nepodobaly se ničemu, co kdy viděl.
Setrvačností se zvedl na nohy a zjistil, že se o vlásek vyhnul useknutí hlavy. Gotrekova sekera se mu zastavila stěží na prst od obličeje. Felix pocítil vlnu vděčnosti za to, že trolobijce svou zbraň tak ovládá, jinak by byl určitě mrtvý.

Nad ním byla roztažená ta věc s chapadly, kříženec cho¬botnice a hada - nějaký odporný zmutovaný démon Chaosu. Chapadla se snažila popadnout Gotreka, ale trolobijce stál pevně a mával kolem sebe sekerou. Tu odsekla špičku cha¬padla, tam vytrhla velký kus z jiného. Kolem ležela roztříštěná těla tuctů bestií. Několik dalších dosud bojovalo, zachyceno v obřích chapadlech. Ať už byl tenhle netvor čímkoli, když šlo o kořist, nedělal rozdíly mezi přívrženci Chaosu a kýmkoli jiným.
Něco zasvištělo Felixovi nad hlavou. Uviděl zářící oko, jak odlétá pryč. Na okamžik by přísahal, že slyší mrazivý ďá¬belský smích, a pak mu ta věc zmizela z dohledu. Měl dojem, že v dálce za démonickým tvorem vidí černě oděnou postavu, jak natáhla ruku, chytila drahokam a pak odspěchala do šera. Felix za sebou ucítil závan horka a chvějivá záře světla pohasla. Ohlédl se, aby se podíval, kudy přišli. Byl překvape¬ný, že vidí jen velký oblouk, který jako by vedl do nekoneč¬ného prostoru. V šeru tu a tam blikala světýlka. Ne hvězdy, pomyslel si, ale bludičky magického světla.

Gotrek zaklel a se zdvojnásobeným úsilím vyřídil několik posledních nepřátel. Felix doběhl k němu. „Co to popadlo Snorriho?" zeptal se.
„Nejspíš démon a brzy bude mrtvý, nebo zemřu já," odpo¬věděl trolobijce. Aniž by se ohlédl, skočil do záře. Vzápětí byl tentam.
„Počkej!" vykřikl Max. „Nevíš, kam ten portál vede."
Felix stál před zářícím obloukem a uvažoval, co dělat. Po trolobijcích, bestiích ani nestvůře s chapadly tu nezůstalo ani stopy. Neslyšel žádný zvuk. Zatímco se díval, začala záře po¬hasínat. Najednou mu něco zasvištělo nad hlavou. Ozvalo se odporné křupnutí. Když se ohlédl, uviděl, že to Snorriho vyho¬dilo z portálu rychlostí kamene vrženého z praku. Buď ná¬hodou, nebo schválně ho to hodilo přímo na Maxe. Oba teď bezvládně leželi na zemi.
Instinkt Felixovi napovídal, že má na rozhodnutí pouhý okamžik. Věděl, že jestli bude čekat, dokud světlo nezhasne, tak portál, kterým trolobijce prošel, zmizí a s tím i jakákoli šance jít za ním. Jak tam nerozhodně přešlapoval, něco malého, kulatého a tvrdého ho udeřilo do zad a postrčilo vpřed do svět¬la. Samozřejmě, pomyslel si. Zapomněl jsem na vznášející se oko.
Projela jím vlna chladu. Na okamžik mu strašný pocit zá¬vrati zaplavil všechny smysly. Měl pocit, že padá dolů obrov¬skou důlní šachtou a neustále nesmírně zrychluje. Obrnil se proti nárazu a byl velice překvapen, že klopýtá po pevné zemi. O chvíli později si přál, aby ho nepřivítal tak strašný pohled.

Někde dál ve tmě byl další intenzivně zářící portál.
Některé z bestií proběhly zářícím portálem a prostě zmi¬zely. To byla záhada. V jednom okamžiku tu byly a v dalším byly pryč. Zanechaly za sebou jen jakýsi vzor vlnek v zářícím vzduchu. Když se Felix podíval pozorněji, všiml si, že se nad scénou vznáší zářící oko, které se přesunuje s ohromující rych¬lostí, aby mělo na bitvu co nejlepší výhled.
Felix se rozhodl, že by měl raději jít splnit svou úlohu. Vyrazil vpřed. Cítil podivné mrazení v páteři, když procházel
pod jedním z kamenných oblouků. Nepotřeboval být čaroděj jako Max, aby věděl, že tu probíhá něco nepřirozeného.
Snorri se probíjel kupředu a za sebou zanechával zohavené mrtvoly. S vervou odsekával končetiny a drtil hlavy. Když se dostal na dosah zářícího oblouku, stalo se něco podivného. Ze záře vyletělo silné chapadlo, tlusté jako vlečné lano zakot¬vené lodi, a omotalo se kolem něho. Než mohl Felix varovně vykřiknout, chapadlo se stáhlo a odvleklo Snorriho do záře. Okamžitě zmizel.

Cítím jej dokonce odtud. Je neuvěřitelně silný a poznamenaný mocí Chaosu."
„Proč jsi mi to neřekl dřív? Předpokládám, že jsi nás nechtěl děsit."
„Ne, Felixi, neřekl jsem ti to dřív proto, že dřív tam nebyl." Jaké nové hrůzy nás čekají? pomyslel si Felix.
Zepředu bylo slyšet hluk boje. Felixovi připadalo, že poznává Gotrekův řev a Snorriho válečný pokřik. Vyběhl sněhem do svahu a vynořil se na mýtině v lese. Před nimi ležela nějaká velká mohyla nebo malý kopeček, neuvěřitelně zvětralý a pra¬starého vzhledu. V boku měl jakýsi portál vytvořený ze dvou svislých kamenů a jednoho vodorovného, položeného jako překlad. Celá mohyla kromě portálu byla pokrytá nově napa¬daným sněhem. Portál vydával zvláštní záři a když se ho dotkl sníh, vločky okamžitě roztály. Felix si domyslel, že zápach spálených rostlin pochází ze zuhelnatělého mechu.
„Co je to tady za peklo?" zeptal se.
„Magie," řekl Max. „A velmi mocná."
Felix viděl, že boj pokračuje u vchodu do mohyly. Snorri s Gotrekem se probíjeli skrz dav bestií. Nestvůry v zadních řadách zoufale bojovaly, zatímco ty vpředu prchaly dovnitř. Felix s Maxem je následovali ke vchodu. Chodba za ním byla zvláštní; nepodobala se ničemu, co Felix dosud viděl. Stěny tvořily mohutné bloky neopracovaného kamene pokryté podiv¬nými hranatými runami. Několik dalších oblouků podpíralo strop. Chodba se lámala v jakémsi úhlu dolů do šera.