Tak to se mu tedy povedlo !

usmál se Mark "Co teď ?"
Ray chvíli vyhodnocoval případné technické slabiny systému a pak vyslal: "Musíme se v absolutní tichosti dostat přes dvůr k pancéřovvaným dveřím. Použil bych antigrav a odnesl tě vzduchem, ale sytém má magnetická čidla a energetický tok v antigravitaačním zařízení by mne prozradil. Musíme tedy pěšky. A našlapuj opatrně!"
Mark se modlil, aby pancéřové vstupní dveře neskřípaly. To je jejich jediná naděje na přežití. Opatrně našlapoval a s citem překračoval zuhelnatělé zbytky pestrobarevného zpěvavého ptactva. Vtom se mu v hlavě vynořil spásný nápad. Obrátil se na Raye :" Mám u sebe nouzový komunikátor S.D.P.P. Mohu vyslat kódový signál a oni vypnou proud v celé oblasti."
Android se zasekl v půli kroku a vyslal: "Ne, jen to ne. První ignorant, který šifru zachytí, bude chtít akustické potvrzení. Ta krabička to na tebe zabučí a než se stačíš leknout, budeš mít upálenou ruku s komunikátorem až k lokti. Snaž se přitom raději držet stranou ode mne, ať to neschytám taky. Nikdy nevíš, který laser tě zabere."

Mark se konečně propracoval k poškozenému obvodu.

Vyměnil několik desek a pak, s tichým cvaknutím, se mu podařilo zaklapnout aretovaný spínač hlavního okruhu.
Poté se událo několik věcí najednou. Tygr, opírající se o plot byl neznámou silou se suchým zapraskáním odhozen kamsi do džungle. Veselý povyk ptactva proťal táhlý hvizd generátoru laserového jištění a dvůr se ponořil do tisíců záblesků energetických svazků, které velice efektivně pročesávaly oblohu nad skupinkou budov. Po několika sekundách se dvůr ponořil do absolutního ticha. Laserové zaměřovače, v okamžiku nouzového režimu přepnuté na maximální citlivost, se akusticky zaměřovaly na každý šelest a neúprosně zlikvidovaly jeho příčinu.
Mark, ochromený v půli pohybu u rozvodné skříně, vyslal k Rayovi telepatickou poznámku : "Taky jsi mě mohl upozornit na to, jak nebezpečný může tenhle systém být." Pokusil se vší silou vypnout právě nahozený jistič, ale marně. Systém byl blokován proti úmyslnému rozpojení a Mark musel konstatovat, že zcela dokonale. Pak dodal: "S něčím takovým jsem se ještě nesetkal."
"Já také ne." odvětil android a pak dodal : "Jako bys nevěděl, že Elsa chce mít doma vždycky to nejlepší."
Mark se na něho podíval "Máš pravdu. To jsou ty nevyzkoušené systémy. Z laboratoře přímo na dvorek. Ale proč zrovna sem?"
"Asi se chtěl konstruktér dobře zapsat u vedení firmy."

Ray

o kousek poodstoupil, protože vysoké napětí pro něho představovalo až příliš reálné nebezpečí. Jakožto android byl imunní vůči většině záludností okolního světa. Infekce ani zemětřesení jej příliž nevyváděly z míry. Ale elektřina, to bylo něco jiného. Přestože byl vybaven dvojitě izolovaným pláštěm, nemohl zaručit, že si v případě přímého zásahu bleskem udrží kontrolu nad svým dezintegrátorem, umístěným v levém zápěstí. Jediný výstřel, provedený v okamžiku nepozornosti, může mít za následek okamžité zmizení celé budovy a ještě k tomu silnou zbytkovou radiaci. To si nemůže dovolit. Už kvůli Markovi ne. A pak jsou tu ještě paměťové krystaly. Tisíce fragmentů vzpomínek na společné expedice do nitra barbarských civilizací. To vše může zmizet v průběhu jediného záblesku. Nyní byla opatrnost zcela na místě.

"Tak se do toho pusť,

ale ať jste do oběda hotovi. Přichystám vám překvapení." slíbila Elsa.
Ray dodal :"Já mám vše připraveno. Můžeme se do toho pustit hned."
Mark sundal ze zdi v chodbě brašnu s měřícími přístroji, vyzkoušel generátor a otevřel pancéřované dveře do dvora. Z blízké džugle se rozléhaly nejrůznější zvuky a o nejbližší plot, který měl být nabitý elektřinou se zvenčí klidně opíral líně vyčkávající tygr. Ray Marka informoval : "Včera večer, když přišla ta hrozivá bouřka, uhodil blesk do energetické skříně laserového jištění. Zřejmě vyhodil hlavní jistič. Ještě stále jedeme na záložní zdroj. "
Mark proklel okamžik, kdy Else navrhl, ať pošle správce a pomocníky objektu na týden pryč. Soukromí je sice hezká věc, ale v tuto chvíli mu ukazovalo svoji stinnou stránku. Přistoupil k hlavnímu rozvaděči a opatrně začal testovat jednotlivé okruhy. Tygr u plotu byl zatím zcela klidný a vyhříval se na slunci.

Druhými dveřmi

vešel do místnosti Ray. Podobnost androidů S.D.P.P. s lidmi byla takřka neuvěřitelná. Jeho postava byla ještě o něco mohutnější než Markova. Sympatický výraz ve tváři se mu postupně měnil až do rozpačitého. Pozorně upřel svůj hloubkový pohled na Marka. Právě postřehl výrazné změny na kapitánově obličeji v oblasti infračervené části spektra a vydedukoval, že Markovy duševní pochody nejsou v tuto chvíli zcela korektní.
Ray se na Marka usmál. "Co je ? Někdo vykradl v noci ledničku ?"
Mark neměl pro Rayovy vtipy pochopení. "Ne, ledničku ne! Tak kde jsi byl dnes v noci?"
" Hrál jsem poker s androidem vzadu u brány. Vyhrál jsem na něm dva úplně nové akumulátory. Mám je venku v tašce." odvětil Ray.
Vtom zasáhla Elsa: "Ale Marku, přeci bys nežárlil. Ty vůbec nemáš smysl pro humor."
"Proč bych měl mít smysl pro humor, když ho tu mají všichni ostatní ?" ušklíbl se Mark. Na tyto nejapné vtipy opravdu neměl náladu. Na Else mu totiž záleželo již od chvíle, kdy se poprvé setkali. Tehdy to bylo sice za dosti neobvyklých okolností a Mark byl nucen zachránit Else život i část jejího bohatství, to však pro něho nebylo to hlavní. Mark si velice cenil skutečnosti, že Elza je krásná a chytrá mladá dáma a snažil se plně vychutnat každý okamžik, který trávili společně. Elza měla na užívání života podobný názor jako on a tak by byl jejich vztah ideální, kdyby nedocházelo občas k podobným nemístným žertíkům. Alespoň Mark stále ještě věřil, že jsou to žerty.

To však odporovalo Markovým zkušenostem.

" Ray již mnohokrát prokázal v prekkérních situacích více citu než většina ostatních lidí. Vrcholem bylo, když minulý týden, kdy byl Mark obviněn Komisí pro nevměšování z neuváženého postupu na jedné z primitivních planet, Ray originálním způsobem změnil rozhodnutí předsedkyně komise. Markovi nebylo dost dobře jasné, kde si osvojil slovní zásobu zkušeného svůdce ani všechny související techniky, ale pravdou zůstává, že předsedkyně v průběhu líčení dost dlouho trvala na tvrzení, že Ray přeci nemůže být android. O důvodu svého přesvědčení pak s rozpaky mlčela, čímž vytvořila prostor pro Markovu svéráznou obhajobu. Veškeré návrhy na jeho potrestání byly po kratší diskusi zamítnuty a tak mohl vzít Mark tentokrát Raye s sebou na dovolenou.
Teď si však nebyl vůbec jistý, jestli udělal dobře. Na okamžik zavřel oči a vyslal telepatickou zprávu. "Rayi, kdes byl minulou noc ?"
Ray byl jedním z mála modelů, kerý byl vybaven psychickým zesilovačem, umožňujícím telepatickou komunikaci. Tato možnost již Markovi zachránila několikrát život. Protože tento druh domluvy nebyl příliž rozšířen ani na Zemi, měl Ray skvělé předpoklady dostávat Marka zcela překvapivě z nebezpečných situací. Nejnovější generace androidů již nebyla podobným zařízením vybavována, neboť málokterý z aspirantů Služby pro dohled nad primitivními civilizacemi ovládal alespoň částečně metapsychickou komunikaci. Mark měl tu výhodu, že se na jedné z misí setkal s rostlinným společenstvím, které disponovalo ohromným potenciálem v oblasti psychické komunikace a pomohlo mu plně rozvinout jeho skryté schopnosti. Nyní by dokázal Raye zavolat i kdyby byl na druhé straně planety. To však nebylo třeba.

Dobré ráno Elso.

Tak jaká byla noc ?"
Elsa prudce odhodila z tváře pramen tmavých vlasů a vyskočila z postele. Upřela na Marka spalující pohled svých zelených očí sršících jiskřičkami smíchu. "Jak se můžeš takhle ptát. Nepokoušej se mi namluvit, že tu byl místo tebe celou noc Ray."
Markovi strnul úsměv na rtech. Ray byl jeho nejlepší kamarád, android, se kterým se pravidelně vydával na mise Služby. Mark mu bezmezně důvěřoval, protože mu již mnohokrát zachránil život. Přestože byl Ray pravým divem pozemských technologií, technici tvrdili, že není schopen hlubších citů a lidského pohledu na život.

Na východním pobřeží právě vycházelo slunce. Zlatavá záře postupně zalila vršky střech a po chvíli pronikla i na betonový plácek přímo v centru luxusního soukromého komplexu Elsy Svensonové, majitelky akcií většiny vývojových laboratoří pozemské unie a pravděpodobně nejbohatší ženy galaxie. Její bohatství si vynutilo krutou daň ve formě dlouhých nudných porad a zbytečně promarněného času na zasedáních představenstev různých společností. Proto byla tato mladá dáma velice spokojena, že si konečně může udělat týden dovolené ve svém novém letním sídle.
Elsa se začala pod nečekaným tlakem slunečních paprsků pomalu probouzet. Obrátila se na levý bok a zatřásla peřinou vedle sebe :"Marku, ..no tak Marku, vstávej, je ráno !"
Náhle se otevřely dveře a v nich se objevila svalnatá postava kapitána Služby pro dohled nad primitivními civilizacemi. I přes jeho veškerou snahu o normální vystupování se dalo vysledovat, že Mark je něco víc než jen dobře stavěný usměvavý šestatřicátník. Jeho chůze připomínala svojí pružností pohyb nebezpečnné šelmy a ostražitý a přímý pohled tmavých očí dával tušit odvahu a upřímnost. Snědý obličej, opálený mnoha slunci celé galaxie, se roztáhl širokým úsměvem.

Jestliže dosáhli určitého prahu technického rozvoje, pak s nimi Ministerstvo pro záležitosti Galaxie navázalo diplomatické styky. Jinak byly dokumentační materiály předány Službě pro dohled nad primitivními planetami, která průběžně vypracovávala zprávy o rozvoji domorodců.
K tomu sloužily kontrolní mise, které se pro danou civilizaci opakovaly asi dvakrát za sto let. Na primitivní planetu byly vysílány skupiny, složené z agenta činné služby a androida, kteří se zcela diskrétně zamíchali do místní populace. Jedním z těchto agentů byl také Mark Stone.

Zemská Unie

Již více než pětset let provádí Zemská Unie ( federace zahrnující 85 planet ) intenzívní výzkum celé galaxie. Postupem času si však vlády začínají uvědomovat, že sbližování s příliš primitivními civilizacemi vyvolává mnoho zbytečných potíží a nepřináší žádné výrazně pozitivní výsledky. Většina domorodců se po prvních kontaktech s vyspělou technikou federace stává pasivními žebráky, kteří nijak neusilují o svůj další samostatný vývoj. Je to pochopitelné. Kulturní a civilizační šok přináší těmto jednoduše uvažujícím bytostem těžké deprese a postupem času i znechucení nad nízkou úrovní vlastních výtvorů. Chybí jim jakákoliv snaha vytvořit něco nového a to má za následek tragický konec celých civilizací.
Proto vznikl zákon o nevměšování se. Jakmile vesmírná loď objevila planetu s humanoidy, zaregistrovala ji, ale posádka nikdy nevstupovala do kontaktu, dokud nebyl proveden pečlivý průzkum civilizační úrovně obyvatel.

Životopis

• Životopis je odborný slohový útvar podávající přehled o osobních a zejména profesních skutečnostech dané osoby. Je psán praktickým funkčním stylep používaným v publicistice (životopisy slavných osobností) nebo pro potřeby personalistiky (vlastní životopis).
• V personalistice – tj. při žádostech o zaměstnání nebo o zapsání na vysokou školu – se používá zejména strukturovaný životopis, který je stručný a jednotlivá fakta jsou přehledně uspořádána do bodů.
• Životopis by měl zejména obsahovat: Jméno a příjmení
Vzdělání
Speciální znalosti (např. řidičský průkaz, jazykové znalosti)
Předchozí praxi (zejm. v oboru) + dosažené výsledky
Zájmy
Další požadované informace: např. věk, rodinný stav, údaje o
Rodičích – bývalo vyžadováno v minulém režimu, dnes neobvyklé
• Speciálním druhem životopisu je v beletrii zpracování života slavných osobností – např. irving Stone: Námořník na koni = životopis Jacka Londona
Autobiografie je životopis beletristicky zpracovaný danou osobou (např Isaac Asimov – Jás, Asimov)

Spojky (konjunkce)

Spojky souřadicí: Vztah slučovací: např. jak – tak, jednou – jednou, a, i , ani, hned – hned
Vztah stupňovací: např. a, i, ba, ba i, nejen – ale i, nejen – nýbrž
Vztah odporovací / adverzativní: např. ale, avšak, leč, sice – ale, když – tak ale ne
Vztah vylučovací / alternativní / disjunktní: např. eventuálně, popřípadě, buď - nebo
Vztah vysvětlovací: např. neboť, vždyť totiž

Spojky podřadicí: Vztah příčinný: např. protože, z toho, ježto, poněvadž, díky tomu, anžto
Vztah následkový: např. proto, a proto, a tedy, tudíž, pročež, (a) tak
Vztah účinkový: např. že, tak že, tolik že, div že, málem že, taktak že
Vztah důvodový: spojky společné s větami příčinnými (např. protože, vždyť)
Vztah účelový: např. aby, jen aby, už aby, by (arch.), ať
Vztah podmínkový: např. jestliže, pakliže, pokud, za podmínky že, jestli (hov.)
Vztah přípustkový: např.ač, ačkoli, třeba(s) (že)
Vztah časový: např. když, právě když, zrovna když, až, než dokud
Vztah způsobový: např. tak že, tím že, ta aby, tak jak, jako když, jinak než
Vztah prostředkový: např. tím že, tak že, podle toho že

Spojky

Spojky jsou neohebná, neplnovýznamová (tj. nabývají významu až ve spojení s větnými členy) slova, sloužící ke spojování vět i částí vět, členů rovnocenných i nerovnocenných. Spojky vyjadřují jejich vzájemný vztah.
Forma spojek může být jednoslovná (a, že, když), opakovaná (a, a, a; nebo, nebo), dvojitá (buď – nebo, jednak – jednak) nebo víceslovná, pak do ní vstupují další slovní druhy.
Spojovací funkci plní rovněž vztažná a tázací zájmena (kdo, co, který,…) a některá příslovce (proto, kdy, kde, kudy… )
Spojky můžeme rozdělit na: souřadicí: např. a, i, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ani – ani, ať – ať, buď – nebo
Podřadicí: např. když, jakmile, protože, že, aby, -li, kdyby, ač, třebaže
Před spojkami píšeme čárku s výjimkou spojek a, i, ani, nebo ve významu slučovacím